Heja, heja, Sverige!

V rozporu s ostatními vyspělými zeměmi, včetně svých sousedů v Norsku nebo Dánsku, ve Švédsku jsou základní školy a obchody, restauranty a bary většinou otevřené. Občané EU mohou volně přijíždět a odjíždět. Udržovaní odstupu při vzájemném styku je převážně dobrovolné, ale nesmí se sejít víc jak padesát lidí. Zkrátka, když přijedete z Berlína do Stockholmu cítíte se jako byste se octli na jiné planetě.

Je zcela pochopitelné, že švédský experiment vzbuzuje silné pocity. Neboť konec konců každý spor o tom, jak která země se vyrovnává s krizí, je naším vnitřním sporem, zda si počínáme správně. Děláme dost? Měli bychom se snažit vir vymýtit nebo jen zmírnit? Co se stane, když uvolníme uzdu spíš dřív nežli později? Kolik pracovních míst stojí za jedno úmrtí? Nebo naopak, kolik pracovních míst jsme ochotni obětovat za záchranu jednoho života? Jsou vůbec takové kupecké počty morální a humánní? Cokoli vzejde ze švédského přístupu, přinese nám cenná ponaučení, a proto se pokusme porozumět tomu, oč Švédům jde.

Především, není pravda, že Švédsko nic proti viru nedělá. To je chýra. Většina Švédů podstatně změnila své zvyky. Školy pro starší děti a univerzity jsou zavřeny. Pokud to jde, lidé vykonávají své zaměstnání doma. Penzistům se doporučuje vycházet jen v nejnutnějších případech. Restaurace a bary smí obsluhovat hosty jen u stolů, kasírky v obchodech chrání skleněné přepážky. Cizinci, kteří přijdou do Stockholmu, jsou překvapeni, že bary a kavárny jsou obsazené, ale nemají představu, jak bývaly přeplněné před Covidem.

Další chýra je, že Švédsko se snaží vyvinout v zemi „stádní“ imunitu. To je stav, kdy tolik lidí už se nakazilo virem, že nemá žádný „podpal“, či ztratil schopnost zážehu, chcete-li. Ve skutečnosti se Švédsko pokouší o co nejvíce přizpůsobivý postup, který udržuje v šachu exponenciální růst infekce. „Nejsme v zamezovací fázi,“ řekl hlavní švédský epidemiolog Anders Tengel, „jsme ve zmírňovací fázi.“

Co tím Tengel myslí je, že Koronavirus je dnes rozlezlý po celém světě, že se jej zatím nemůžete zbavit. I když uděláte to, co udělala Čína, že zavřete všechno na sto západů a vymažete virus ve vlastní zemi, vrátí se k vám jakmile otevřete hranice. Z tohoto důvodu Švédsko postavilo svoji anti-virovou politiku na dvou předpokladech.

a) Koronavirus může být pouze obhospodařován, nikoli potlačen. Pokud z celé planety neuděláme Wu-chan, musíme s ním žít.

b) Lidé nestrpí generální uzavírku déle než měsíc nebo dva, protože nuda, samota a hospodářská zoufalost se stanou nesnesitelné.

Otázka nespočívá v tom, zda v blízké budoucnosti zemře ve Švédsku víc lidí na Koronavirus nežli tam, kde šlápli na brzdu natvrdo; jistě ano. Otázka je, zda úmrtnost bude exponenciální. Zatím k tomu nedošlo ani zdaleka. Mortalita ve Švédsku je jen dvakrát větší než v Dánsku s generální uzávěrkou (0,1% vs. 0,05%) a poloviční nežli ve Francii. Statistika ukazuje, že Covid-19 udeří, ale zabíjí věk a chronické choroby jako jsou srdeční choroby nebo cukrovka. Mezi dvěma krajnostmi, tj. totální hospodářskou a společenskou izolací a totálním odstraněním viru, poněkud vyšší úmrtnost starších a nemocných lidí může připadat přijatelným kompromisem.

Ostatně rozdíly v míře úmrtnosti na milion obyvatel mezi předními vyspělými zeměmi nejsou veliké a Švédsko k dnešnímu dni (27.4) si vede líp nežli Francie, Španělsko, Belgie či Velká Británie.

Nedokonalé leč užitečné srovnání lze nalézt v omezení nejvyšší rychlosti na silnicích. Snižte ji na dvacet kilometrů a můžete zachránit spousty životů, ale za těžko únosnou cenu výkonnosti a rozumnosti. Když ji trochu zvýšíte, řekněme na sedmdesát kilometrů, můžete také zachránit hodně životů a přitom vytvořit dojem normálního provozu.

V této analogii většina vyspělých zemí má nízký limit, chrání životy za cenu omezení a šikany, kterou lidé nebudou chtít dlouho platit. Švédský model ochraňuje a zakazuje méně, ale dovoluje lidem žít svůj život svobodněji a plněji. Není ideální, pravda, jenomže my také nežijeme v ideálním světě.

* * *

NB. Není od věci připomenout dvě zprávy, které byly zde nedávno uveřejněny.

Vědci z Hawardu oznámili 19. března, že 99% lidí, kteří onemocní Covid-19 se uzdraví. Podle jejich odhadu celkový průměr úmrtnosti činí zhruba 1%, mnohem méně nežli MERS (34%), SARS (11%) nebo Ebola (90%), ale o něco víc, asi O.1% nežli chřipka. Příčina úmrtí infikovaných lidí byly vysoký věk a virem rozbouřené chronické nemoci, což v případě Itálie činí 99%.

„Jestliže předpokládáme, že počet bezpříznakových nebo minimálně příznakových případů je několikrát větší než počet zjištěných případů, úmrtnost může být podstatně menší nežli 1%. To nasvědčuje, že celkové klinické následky Covid-19 se nakonec mohou víc podobat následkům silné sezonní chřipky (která má míru úmrtnosti kolem 0.1%) nebo pandemické chřipce (podobné jako byly v roce 1957 a 1968) spíše než onemocnění SARS nebo MERS, z nichž první měla míru úmrtnosti 9-10% a druhá 36%.“ Výňatek ze zprávy nazvané „Covid-19 –Navigating the Uncharted (volně přeloženo Plavba do neznáma), společného díla dr. Anthony S. Fauciho, ředitele amerického Národního institutu pro alergie a nakažlivé nemoci, dr. Roberta Redfielda, ředitele amerických Středisek pro kontrolu nemocí a infekčních nakažení, a dr. Clifforda Lane, zástupce ředitele pro Klinický výzkum a zvláštních projektů. Tito tři vědci jsou jedni z nejlepších světových znalců ve svém oboru.