Chvilka poezie v éře koronaviru

Inspirováno verši italské autorky Irene Vella:

http://www.irenevella.com/wp-content/uploads/2020/03/poesia_irenevella_sito-1536x627.jpg (Odkaz nefunguje)

Bylo 11. března, 2020, všichni byli v povinné karanténě

Prarodiče, rodiny i mladí lidé
A pak se obavy změnily ve skutečnost
A všechny dny vypadaly stejně
Ale jaro nic nevědělo a růže znovu kvetly
Znovu jsme objevili Potěšení
Ze společných obědů a společných večeří
Ze psaní, které nechává představivosti svobodu
Ze čtení, které poletuje s představivostí
Byli tací,
kteří se naučili nový jazyk
Kteří začali studovat a kteří podstoupili tu poslední zkoušku, kterou postrádali
Kteří objevili lásku k oddělení od života
Kteří přestali ke všemu přistupovat s ignorancí
Jako ten, kdo opustil kancelář a otevřel si kavárničku jen s osmi židlemi
Kdo opustil svoji dívku, aby celému světu vykřičel svoji lásku ke svým přátelům
Byli tací, ze kterých se stali lékaři, aby hned zítra pomohli komukoli, kdo pomoc potřeboval
Byl to ten rok, kdy lidé porozuměli významu skutečného zdraví a skutečných důsledků.
Ten rok, kdy se zdálo, že celý svět se zastavil
A ekonomika že se zhroutí
Ale jaro nic nevědělo a květy otevřely cestu plodům
A pak přišel den osvobození
Byli jsme v televizi a předseda vlády vyhlásil, že stav nouze je za námi
A že virus prohrál
A že Italové společně vyhráli
A pak jsme šli do ulic
Se slzami ve svých očích
Bez masek a rukavic
Objímali jsme své sousedy
Jako by byli našimi bratry
A pak přišlo léto
Protože jaro nic nevědělo
A bylo tu stále
Přes to všechno
I přes ten virus
I přes ten strach
I přes tu smrt všude
Protože jaro nic nevědělo
A naučilo všechny
Síle života