Začal soudní proces v případu obvinění Ruska za způsobení havárie letu MH17

Vinu nesou čtyři obžalovaní – Rusové Igor Girkin, Sergej Dubinskij, Oleg Pulatov a Ukrajinec Leonid Charčenko. Ani jeden se k soudu nedostavil. Tři z nich nemají obhájce a Pulatova obhajuje na dálku mezinárodní tým, který je složen ze dvou holandských a jednoho ruského advokáta.

Prokurátor v závěru své obžaloby prohlásil, že raketa „Buk“, která sestřelila letadlo MH17, byla vypuštěna z teritoria pod kontrolou doněckých spojenců. Také uvedl, že jeden z anonymních svědků obvinění, označovaný jako M58, patřil do spojenecké jednotky, která se nacházela nedaleko místa startu „Buku“. Podle jeho svědectví lidé, kteří výstřel provedli, měli ze zásahu radost, protože jim bylo řečeno, že se jednalo o vojenské dopravní letadlo. Až později se dověděli, že se jednalo o civilní posádku. Kromě toho se podle prohlášení T. Bergera ruské zpravodajské služby pokusily nabourat do počítačů malajských a dánských vyšetřovatelů, kteří se o katastrofu letadla zajímali. „Tato informace vrhá temný stín podezření na průběh celé události. Máme velmi vážné důvody pro tvrzení, že ruská vláda chce zmařit vyšetřování a nebude se ostýchat k tomu použít ani zpravodajské služby. Ruské zpravodajské služby jsou obviňovány z mnoha vražd, kterých se dopustily v různých zemích. Ale my podnikneme všechna opatření pro vyslechnutí svědků za bezpečných podmínek a zásahy ze strany Moskvy neskryjí pravdu o tom, co se stalo.“

„Osud letadla MH17 se stal názorným příkladem toho, jak Moskva vede svou kampaň dezinformací a je jasné, že zatím neskončí“, prohlásila jiná prokurátorka Dedy Woei-a-Tsoi.

Množství a zaměření materiálů, které byly soudu předloženy, vyvolávají pochybnosti o odsuzujícím směru procesu. Zřejmě z tohoto důvodu nebyla soudu předložena k prozkoumání řada mimořádně důležitých materiálů, které by mohly dát událostem zcela jinou podobu.

Začněme u toho, že 12. srpna r. 2014 ministr zahraničí USA John Kerry řekl na tiskové konferenci ve Washingtonu: „Viděli jsme vzlétnutí. Viděli jsme trajektorii. Viděli jsme zásah. Viděli jsme, jak se toto letadlo ztrácí z obrazovek radarů. Takže není žádným tajemstvím, odkud se vzala a odkud byla zbraň dopravena.“ Kerry mluvil o družicových snímcích zpravodajských služeb USA. Ruské ministerstvo zahraničních věcí zde vyzvalo k jejich zveřejnění. Ale jak prohlásila náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nuland, „všechny informace, které měla americká vláda k dispozici (včetně tajných), byly předány holandským vyšetřovatelům.“

V oficiální zprávě nizozemské prokuratury se o satelitních snímcích uvádí, že „díky zvýšené oblačnosti nemá Společná vyšetřovací skupina (SSG) kvalitní snímky vzletu rakety, ale má k dispozici jen snímky terénu před a po katastrofě.“ Avšak i tyto „matné“ snímky vyšetřovatelé udrželi v tajnosti a důvody takového počínání nebyly objasněny. Závěr odborníků ohledně těchto snímků by mohl určit nejdůležitější okamžik zločinu: lokaci místa, ze kterého byla vystřelena raketa „Buk“.

Jinou možností, jak vysvětlit tuto zásadní otázku jsou materiály korporace Maxar Technologies, která nabízí služby pro pořizování kosmických snímků v civilní oblasti a která zároveň spolupracuje s Pentagonem. Tato korporace se specializuje na vytvoření komunikačních systémů, sledování Země, obsluhu orbitálních družic atd. Tato korporace nejednou demonstrovala své možnosti monitoringu z vesmíru – zveřejňovala například fotografie neúspěšných startů íránských raket. Ale vyšetřovatelé z nějakého důvodu této korporaci nenabídli pomoc.

Neméně příznačné je také to, že SSG odmítla spolupracovat s ruskými vyšetřovateli a přijmout k posouzení materiály rekonstrukce činu – dvě exploze bojové hlavice „Buk“ v blízkosti modelové kabiny „Boeingu“. Ruské materiály byly zavrhnuty bez prozkoumání. I když v souvislosti s univerzálními pravidly předběžného vyšetřování má být každá verze posouzena zplnomocněnými osobami pro určení jejího souladu se skutkovou podstatou trestného činu. Až poté má být přijata nebo zamítnuta. Tímto procesem ale neprošla.

Ještě podivnějším se stal přístup k informacím německého detektiva Josepha Resche, který je dodnes připraven poskytnout pro vyšetřování materiály senzační důležitosti. Avšak soud s ním odmítl spolupracovat. V roce 2015 Joseph Resch na přání neznámé osoby oznámil, že je tento člověk ochoten zaplatit velkou odměnu - honorář za poskytnutí objektivních informací o zločinu spáchaném na letadle MH17. V r. 2015 přišel k detektivovi informátor, který mu předal dokumenty, týkající se havárie MH17 a následně za ně dostal odměnu 15,5 milionů amerických dolarů.

Joseph Resch informoval o dokumentech holandskou a německou prokuraturu a očekával, že se o ně budou zajímat. Kromě toho část dokumentů zaslal SSG. Ale k dialogu nedošlo. Místo toho zabavili jeho trezor ve švýcarské bance a otevřeli s nadějí, že zde najdou potřebné materiály. Ale žádné materiály v trezoru nenašli a zájem o detektiva opadl. V červenci r. 2019 Resch napsal otevřený dopis SSG, že je připravený předat vyšetřovatelům své materiály. Je pravda, že si určil podmínku – předání materiálů má být provedeno v přítomnosti zástupců tisku. Odpovědí bylo opět ticho. Ale podle zákona o předběžném vyšetřování musí být Reschův případ vyšetřovateli zpracován a má být k němu vynesen rozsudek. A pro nabytí veřejné platnosti Reschových výroků musí být rozhodnutí dílem glasnosti.

Místo toho nabídli vyšetřovatelé soudu kandidaturu pěti anonymních svědků se zašifrovanými speciálními čísly, kteří se stanou hlavními zdroji informací. Jejich totožnost nebude odhalena a tomu bude odpovídat také věrohodnost jejich informací, které zůstanou zcela relativní. Společně s tím soud také informoval, že „jednání potrvají dlouhou dobu a budou obtížná, s jejich koncem počítá v horizontu 5 let“.

Takové množství procesuálních porušení pouze zesiluje podezření v angažovanosti vyšetřování. Nicméně lidé, kteří sledují vývoj událostí, už v této věci nemají žádné pochybnosti.

Svět bude muset sledovat zdlouhavé divadlo v režii pravidel informační války.