Elity, přelidnění a virus

Kočku z pytle vypustil londýnský Times, když pod titulkem Miliardářský klub navrhuje omezit světové obyvatelstvo napsal, že účastnící přísně tajného jednání věnovali kromě zdravotní péče největší pozornost přelidnění planety.

Eugenika a kontrola porodnosti jsou koníčkem elity elit už víc jak sto let. Na počátku dvacátého století Rockefellerova Nadace a Carnegie Institute prosazovaly eugenické zákony ve Spojených státech. Tyto zákony vedly k nucené sterilizaci víc jak 60.000 Američanů a k zamítnutí tisíců žádostí o povolení k sňatku.

Zásluhou rasismu nacistů se eugenika stala špinavým slovem a po druhé světové válce zmizela v podzemí jako ponorná řeka. Ale ne nadlouho. Již v roce 1947 se zavrněla v Haagu v plínkách na zakládající schůzi Evropské parlamentní unie, zárodku dnešního superstátu, neboť její organizátor a předseda Mikulaš von Coudenhove- Kalergi byl věrozvěstem, že Evropan budoucnosti bude míšenec podobající se barvou kůže starým Egypťanům, a že smíšením nejlepší židovské krve s krví vyvolených árijců vznikne Panská rasa, která bude vládnout sjednocené Evropě. Duch Kalegiho se vnáší nad bruselským sídlem Evropské unie dodnes.

Koncem šedesátých let eugenika spojená s myšlenkou plánované porodnosti proniká do jednání nejen elity , ale i různých vědeckých skupin. Pod záštitou OSN vznikl Římský klub, z jehož líhně vzešla v roce 1972 zpráva nazvaná „Meze růstu“. Jedna z jejích ústředních myšlenek je, že ochrana životního prostředí vyžaduje kontrolu zalidnění Země. Elity našly novou zástěrku pro svou eugenickou posedlost: klimatickou vědu.

Na počátku let devadesátých uveřejnil Římský klub knihu „První globální revoluce.“ Citujme:

„Hledajíce společného nepřítele, proti němuž bychom se měli sjednotit, přišli jsme na myšlenku, že znečištění ovzduší, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hlad a podobné bědy jsou pro tento účel vhodné a platné. V souhrnu a vzájemném umocňování tyto jevy představují obecnou hrozbu, které musí čelit všichni společně….. Všechna tato nebezpečí jsou způsobena lidskými zásahy do přírodních procesů, a jediný způsob, jak to překonat je změnou postojů a chování. Skutečný nepřítel je tudíž lidstvo samo.“

Podle OSN, máme jen deset let na to, abychom uskutečnili revoluční přeměnu ekonomiky založené na ropě a jiných výkonných elektrických zdrojích na ekonomiku spočívající na málo vydatné a málo spolehlivé energetické základně obnovitelných zdrojů. Elita elit z toho logicky vyvozuje, že počet obyvatelů Země se musel dramaticky snížit, aby jim postačila energie ze slunce, větru a vody.

Ale to už je jen poslední kapka. Podívejme se důsledky lidského množení v jednadvacátém století, jak nám je vymodelovali demografové Populačního fondu OSN.

Ačkoli počet obyvatelů planety v současné době narůstá pomaleji než v minulém století, nicméně v roce 2100 dosáhne 11.2 miliard oproti dnešním 7.5 miliardám.

Indie bude lidnatější nežli Čína. Každý třetí pozemšťan bude Afričan. Sedm z deseti obyvatel Země bude žít v megaměstě.

Historickou událostí naší doby je africká populační exploze:  jedna miliarda lidí se namnoží na čtyři miliardy s přispěním nejen vysoké porodnosti, ale také snadnějším přístupem ke zdravotní péči, delší průměrnou délkou života a obecným nedostatkem, nebo spíše nedostupností antikoncepčních prostředků.

Naproti tomu některé národy zaznamenají úbytek obyvatelstva. Počet Japonců se sníží o třetinu, protože porodnost klesá a mnozí mladí lidé raději žijí sami, než aby uzavírali manželství. Je módní zůstat hikkomori, poustevníkem. K obdobnému vylidňování dochází v Itálii, Rusku, Německu a dalších evropských zemích.

Neméně významnou změnou bude vznik nových megaměst. Když se podíváte na soudobou mapu největší a nejlidnatější města jsou rozmístěna po světě celkem rovnoměrně. Metropole jako Moskva, New York, Tokio, Káhira nebo Rio de Janeiro se nacházejí daleko od sebe v různém zeměpisném pásu a kulturním prostředí a každý kontinent má při nejmenším jedno z dvaceti světových velkoměst. V budoucnosti se vše změní. Podle projekcí Global Cities Institute během příštích osmdesáti let města svojí rozlohou a lidnatostí až dvacetkrát nabobtnají a stanou se z nich obrovská megaměsta, která se počtem svých obyvatel vyrovnají dnešní Francii, Německu nebo Velké Británii. A co je nejzajímavější, žádné z nich nebude na Americkém kontinentě, v Evropě, Číně nebo Austrálii, nýbrž v Africe a Indii. Zde jsou čtyři největší.

Jak se bude v nich lidem žít, živořit, vegetovat, přežívat, či jak jinak lze nazvat jejich každodenní zápas o bytí a živobytí? Zatím nejlepší představu dává americký sci-fi film Soylent Green, v němž jsou zobrazeny hlavní problémy přelidnění a zhroucení civilizace. Ve čtyřicetimilionovém megaměstě dochází stále častěji k výpadkům i základních služeb. Běžné potraviny jsou tak drahé, že si je může dovolit jen skupina velmi bohatých, ostatní se musí spokojit s náhražkami. Mezi nimi je Soylent Green, údajně vyráběná z mořského planktonu, ale ve skutečnosti z něčeho zcela jiného. Záhadu vyřeší Charles Heston a Edvard G. Robinson v roli detektivů, ale neprozradím jak, v tom je zápletka filmu. Podívejte se na něj, nebo ještě lépe kupte kopii pro svoje děti, půjčujte ji příbuzným, přátelům a známým, měli by jej vidět všichni. Je z roku 1973, ale k dnešnímu diváku promlouvá naléhavěji a mocněji nežli k tehdejšímu. Když nic jiného, po shlédnutí Soylent Green je mu blaze, že žije dnes a tady.

Seismické populační posuny jsou předzvěstí světových proměn politického a hospodářského uspořádání ve světě a stanou se motorem hromadného exodu ze zemí, které nebudou s to dát misku kukuřičné kaše nebo vařené rýže na stůl všem.

Pro Afričany otázka kam, nestává. Otázka je, kdy a v jakém množství se vydají na cestu. Odpověď závisí na nedostatku pracovních příležitostí, neustále se zvětšujícím počtu hladovějících, míře veder a rozsahu suchopáru. Podle zprávy Světové banky Afričané, kteří se podílejí na příčinách oteplovaní nejméně, budou postiženi jeho následky nejvíce. Možné dvoustupňové oteplení koncem století hrozí víc jak polovině z nich podvýživou a v mnoha místech hladomorem. Uvažme, že se jedná o dvou miliardách lidí. Co vidíme dnes na evropském pobřeží ve Středomoří je tudíž jen malá ukázka toho, co přijde. Co přijít musí, vezmeme-li v úvahu, že většina evropských vlád podepsala pakt OSN o migraci, který nečiní rozdíl mezi legálními a nelegálními přistěhovalci a mezi lidmi prchajícími z válečných oblastí a lidmi z krajin postižených klimatickými katastrofami.

Situace v přelidněné Indii je o to horší, že znečistění ovzduší je nezvládnutelné stejně jako rabování lesních porostů v zájmu „národního hospodářského rozvoje.“ Ekonomika sice šlape, ale víc jak čtvrtina Indů musí vystačit s dvěma dolary denně. Každý třetí chudý člověk ve světě je Ind. Univerzity poskytují špičkové vzdělání, ale každý druhý ze dvou set milionů mladých lidí, kteří v příštích dvou desetiletích budou hledat práci nemá žádnou kvalifikaci.

Zpráva indického Institutu pro energii a zdroje (TERI) odhaduje, že následkem zvyšování mořské hladiny dojde k zaplavení oblastí podél 7.517 kilometrového pobřeží u Bengálského zálivu, Indického oceánu a Arabského moře. Tisíce akrů půdy v Kutchi, Bombaji a v jižní Kérale zmizí z mapy. Delty Gangu v západním Bengálsku a dalších řek skončí v díře zapomnění. Nespočetné milióny Indů budou hledat zemi zaslíbenou.

Zvládnout přelidnění je výzva století. Na to antikoncepční prostředky ani výchova či potraty a sterilizace nepostačí. Politika jedna rodina jedno dítě mohla fungovat jenom v Číně. Indové ji odmítli, ačli letos se stanou nejlidnatější zemí planety, Afričanům se nikdo neodvážil o ní ani špitnout. Proto elita elit dospěla k přesvědčení, že k odlidnění bude zapotřebí pohroma epických rozměrů. Nespoléhají na klimatickou změnu, jsou to přece lidé, kteří ji pomáhali vymyslet. Škrtli atomovou válku, protože i regionální jaderný konflikt by nejspíše zmutoval v globální a zničil vše živé kromě švábů. Co jiného zbývá?

Loni v říjnu nadace Billa a Melindy Gatesových, John oHopkiHoHH Hopkinsonovo Středisko zdraví a bezpečnosti a Světové ekonomické fórum, které spojuje zájem o zavedení

Nového světového ekonomického pořádku, společně uspořádaly „pandemickou simulaci“ nazvanou „Event 201“ specificky zaměřenou na koronavirus. Mezi účastníky byli čelní představitelé farmaceutického průmyslu, armády a vlivní politici.

V tomto napodobení pandemie vypukla v jižní Americe a její příčina spočívala v přenosu viru ze zvířat (prasat) na člověka. Výsledkem „Event 201“ bylo zjištění, že vlády nebyly zdaleka připraveny čelit tak obrovské zdravotní výzvě a na stupnici připravenosti dosáhly ze sto možných bodů pouze čtyřicet. Podle této simulace by zemřelo na pandemii šedesát pět milionů lidí. Situace v Číně se v mnohém podobá scénáři „Event 201“ s tím rozdílem, že Čína naštěstí není Latinská Amerika.

Někteří odborníci tvrdí, že s pokračujícím  přelidňováním a růstem megaměst se infekce a epidemie stanou metlou jednadvacátého století; jakoby se matka Země bránila vykořisťování a plundrování. Ale to nepostačí, zřejmě bude zapotřebí celosvětového božího dopuštění, jakým může být například pandemie smrtícího viru uměle vypěstovaného a geneticky cíleného. Je tohle řešení, o němž elita elity uvažuje za zavřenými dveřmi? Je tohle důvod proč vytváří scénáře biologických katastrof, které se budou podobat boží ruletě?

Klíčovou otázkou je, jaký by měl být optimální počet lidí na Zemi, aby se, aby se obnovila rovnováha mezi omezenými možnostmi planety a populačním růstem? Ed Turner ve chvíli upřímnosti řekl, že současné zalidnění planety by se mělo snížit o dvě miliardy z dnešních sedmi. Bill Gates míní, že by mohla postačit miliarda.

Oč vlastně elitě elit jde? Co myslíte, jsou to zloduši posedlí touhou hrát si na boha, anebo chtějí zabránit lidstvu, aby nespáchalo sebevraždu?