Jakou pozici zaujímá Turecko v konečné fázi syrské hry?

Zatímco cílem Sýrie, Turecka i Ruska je zabránit zřízení „Kurdistánu“ podél syrsko-tureckých hranic, panují mezi nimi neshody ohledně toho, kdo tomu zabrání, tj. zda tomu učiní přítrž Turecko vojenskou přítomností, nebo syrská armáda přímým převzetím kontroly nad tímto územím.

Právě tento politický spor byl důvodem pro Putinovu návštěvu Damašku a Istanbulu na konci ledna 2020. Jak zprávy naznačují, Rusové „důrazně doporučili“ syrské armádě, aby zastavila ofenzívu a umožnila Turecku přemístit své jednotky. Asad sice souhlasil se zastavením ofenzívy, ale nechtěl narušit spád a intenzitu pozemních vítězných bojů. Zároveň Moskva si nemyslí, že jim bude k prospěchu, když umožní přidruženým skupinám Al-Káidy, aby nadále operovaly z Idlibu a útočily na syrské a ruské zájmy; proto taková reakce mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova na napětí, které pramení ze střetů mezi Tureckem a Sýrií.

Konkrétně uvedl: „Nesouhlasíme s tímto názorem [Erdogana o útoku na Idlib]. Rusko je ohledně zóny v Idlibu plně v souladu s dohodami ze Soči. Zároveň musíme s politováním sdělit, že situace není zdaleka ideální,“ a dále dodal, že „v oblasti stále zůstává velký počet teroristů, kteří pokračují v agresivních útocích na syrskou armádu a ruskou leteckou základnu Hmímím. Jsme tím velmi znepokojení.“

Samozřejmě, když Peskov hovořil o nepřetržité přítomnosti teroristů v Idlibu, narážel na neúspěch Turecka, které nedodrželo svou část dohody o Idlibu a neizolovalo „umírněné bojovníky“, kteří jsou podporováni džihádisty z Al-Káidy.

Otevřený nesouhlas a/nebo nedodržení dohody však nevedly k úplnému zhroucení samotného procesu ze Soči, což je proces, který nadále poskytuje hlavní rámec pro společné operace v Sýrii. Nicméně zatímco mainstreamová média vykreslila konflikt mezi Tureckem a Sýrií, pravděpodobně záměrně zapomněla uvést, že Rusko a Turecko provádějí další společné hlídky ve venkovských oblastech Al-Darbasijah a Ras Al-Ajn, v severovýchodním nejzazším bodě na turecko-syrských hranicích.

Nesmíme zapomenout, že tyto společné operace jsou součástí dohody mezi Tureckem a Ruskem o vytlačení bojovníků YPG z oblasti, hraničící se Sýrií a Tureckem.

Nicméně bez ohledu na spory ohledně toho, kdo bude kontrolovat a řídit Idlib a zbytek severovýchodního hraničního regionu Sýrie, faktem zůstává, že nejhlavnější zájem Turecka, tj. zamezení vzniku „Kurdistánu“ podél hranic se Sýrií, může být uskutečněn pouze prostřednictvím spojenectví s Ruskem a Tureckem, nikoli prostřednictvím spojenectví s USA/NATO.

Otočení Turecka o sto osmdesát stupňů k USA/NATO a EU, navzdory různým pokusům přiblížit se k EU, se proto ze strategických důvodů nezdá možné. Spojenectví s USA/NATO by bylo kontraproduktivní, neboť jak USA, tak NATO upřednostňují zřízení „Kurdistánu“ a nadále vyzbrojují a pomáhají kurdským milicím, aby odhodlaně bojovaly za svůj vlastní národní stát.

Pokud by tedy Turecko souhlasilo s plánem USA, pomocí něhož by byly ruské a syrské síly vytlačeny ze (severní) Sýrie, a americké síly by se opět zapojily, byla by to pro Turky pouze nevýhoda, neboť by to znovu aktivovalo síly, jako je YPG, s cílem prosadit větší podíl kontroly nad některými částmi Sýrie, ne-li se zcela podílet na založení Kurdistánu.

Kurdský faktor dostatečně prohlubuje sbližování mezi Ruskem/Sýrií a Tureckem, které může snadno unést neshody, jež vyvstaly kvůli syrským operacím, zabití tureckých vojáků a vlně uprchlíků, ohledně nichž se Turecko domnívá, že se o ně bude muset postarat kvůli syrské ofenzivě v severovýchodní části Sýrie. Již byl zaveden mechanismus kontroly škod, který má kontrolovat nejen škody a opravy, ale také má zabránit tomu, aby USA lovily v neklidných vodách.