Rusko podpořilo Írán v konfrontaci s USA

O týden později se objevila informace o 11 zraněných osobách, ale Trump minimalizoval jejich zranění a nazval je „bolestmi hlavy“. Minulý pátek, čtrnáct dní po útoku, počet zraněných prudce stoupl. Mluvčí Pentagonu sdělil novinářům, že při raketovém útoku utrpělo 34 amerických vojenských příslušníků otřes mozku nebo jiná traumatická zranění mozku.

Skutečné počty obětí, k nimž došlo v důsledku íránského útoku, jsou stále vyhodnocovány. To, čeho Írán dosáhl 8. ledna těmito útoky, se nikdy nemusí dostat na veřejnost.

Velkou otázkou zůstává, zda Írán takto jednal za podpory Ruska. Kromě řady prohlášení ze strany Ruska, vyjadřujících pochopení pro Írán, vše, co máme, jsou jen určité náznaky.

Pro jistotu uveďme, že ze satelitních snímků základny Ain al-Asad je patrné velmi přesné zasažení cílů. Minulý týden v rozhovoru pro časopis Spiegel íránský ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf uvedl cíle Íránu:

„V rámci raketového útoku nebylo záměrem přivodit ztráty na životech... Škody, které jsme způsobili USA, jsou značné, i přes jejich veškerou vojenskou sílu stejně nemohly zabránit tomu, aby rakety zasáhly jejich základnu. To poukazuje na to, jak jsou USA zranitelné.“

Íránci úspěšně předvedli, jak působivý a hrůzu nahánějící potenciál mají jejich rakety, a že jsou schopni způsobit fatální škody na amerických vojenských zařízeních. Jak by se jim však mohlo podařit tak přesné zasažení cílů, pokud by neměli rakety, vybavené satelitní navigací, a nebyli by schopni sledovat cíle?

Je důležité sdělit, že Írán nemá nezávislé orbitální skupiny satelitů. V současnosti existují čtyři funkční globální navigační satelitní systémy - americký GPS/NAVSTAR, evropský GNSS, ruský GLONASS a čínský BeiDou. Americké a evropské systémy jsou mimo možnosti Íránu.

Neexistuje však žádné embargo na to, že Írán má přístup k ruským nebo čínským systémům. Je pravděpodobné, že Írán jeden z těchto systémů použil. Teherán tuto skutečnost nepotvrzuje ani nepopírá.

Írán potvrdil, že vypálil dvě ruské protiletadlové střely TOR-M1, ale zajímavé je, že jim nepřisuzuje vinu na havárii ukrajinského Boeingu 737-800. Mimochodem, systém TOR-M1 je namontován na pásovém vozidle, nese radar, a každé vozidlo může fungovat nezávisle. Měl íránský systém TOR-M1, vyrobený v Rusku, přístup k satelitnímu systému GLONASS?

7. ledna, v předvečer íránského raketového útoku, prezident Vladimir Putin uskutečnil neplánovanou návštěvu Sýrie, kde se setkal s prezidentem Bašárem al-Asadem.

9. ledna, den po íránském raketovém úroku, Putin sledoval velké námořní cvičení, jehož součástí bylo mnohočetné odpalování raket v Černém moři. Noviny Navy Times informovaly: „Rusko provádí námořní manévry uprostřed zvýšeného napětí mezi USA a Íránem, vyvolaného útokem Američanů minulý týden, kdy byl zabit jeden z nejmocnějších vojenských velitelů Íránu.“

Při manévrech byly k vidění moderní ruské zbraňové systémy. Stíhací letouny MiG-31 odpálily hypersonické rakety Kinžal na cvičné pozemní cíle, přičemž lodě námořnictva několikrát provedly odpálení řízených střel Kalibr a jiných zbraní. Cvičení se zúčastnilo přes 30 válečných lodí a 39 letadel, včetně několika strategických bombardérů Tu-95.

Je zvláštní, že ve stejný den (9. ledna) došlo v severním Arabském moři u íránského pobřeží k ojedinělému střetu amerického torpédoborce třídy Farragut a zpravodajské lodě ruského námořnictva Ivan Churs, která podle všeho tajně sledovala operace bojové skupiny amerických letadlových lodí v dané oblasti.

Výše uvedené události naznačují, že Rusko pečlivě sledovalo situaci kolem Íránu a bylo plně připraveno čelit jakékoliv akutní vojenské konfrontaci v tomto regionu. Nepochybně byl tento vzkaz určen Washingtonu.

Je zcela možné, že Rusko má s Íránem dohodu o sdílení zpravodajských informací. Ruský ministr zahraničí a veteránský diplomat Sergej Lavrov zřejmě trochu poodhalil roušku tajemství, když 17. ledna oznámil, že k neúmyslnému sestřelení ukrajinského dopravního letadla ze strany Íránu došlo v době, kdy byl Teherán vystrašen zprávami o moderních amerických stealth stíhačkách v této oblasti.

„V íránském pohraničí bylo ve vzduchu nejméně šest amerických stíhaček F-35. Tato informace ještě musí být ověřena, ale rád bych zdůraznil, že v takovýchto situacích vždy panuje nervozita a podrážděnost,“ uvedl Lavrov. Bohužel toto sdělení zanechalo chladnou stopu. S největší pravděpodobností to však naznačuje, že Rusko provádí letecký průzkum nad Íránem.

To vše je v podstatě bezvýznamné, nebo naopak velmi důležité - to záleží na tom, jak se na to díváme. Rusko nebude vojensky zasahovat do americko-íránského konfliktu. Vskutku, takový konflikt je nepravděpodobný. Rusko však může výrazně snížit pravděpodobnost konfliktu tím, že pomůže Íránu, aby se ubránil, jelikož mu poskytne nástroje pro elektronickou válku a další špičkové zbraně, které zvýší vojenské náklady USA, jako tomu bylo 8. ledna.

Jak dalece „pozitivní neutralita“ Ruska, která v poslední době výrazně napomohla Íránu, iritovala Washington, nelze říci. Avšak v posledních osmi dnech došlo ke čtyřem případům, kdy americké jednotky blokovaly ruské konvoje v severovýchodní Sýrii - v jednom z případů bylo zadrženo vozidlo, které řídil ruský generálmajor. Dloubnutí do medvěda? V rusko-amerických vztazích není nic náhodného.

Debata o alchymii rusko-íránských vztahů nikdy neskončí. Bez ohledu na specifické zájmy a národní cíle a ideologie obou zemí by však bylo zničení Íránu nebo vznik nového režimu v Teheránu, který by byl nakloněný USA, nesmírně závažný pro regionální strategii Ruska, a to vzhledem k propojení sil na mezinárodní úrovni.

Lavrov naznačil priority Ruska, když 17. ledna v Dillí uvedl během projevu k mezinárodnímu publiku (včetně íránského ministra zahraničí Zarífa), že Moskva podporuje snahu Teheránu připojit se k Šanghajské organizaci pro spolupráci jako řádný člen, a že doufá, že se tak stane.