Rodina je základ státu

V období od 10. do 12. století došlo k naprostému potlačení starých indoevropských tradic ve jménu nového náboženství a ideologie, která byla obyvatelstvu často vnucena násilím.

Málokdo dnes ví, že pohádka o princezně se zlatou hvězdou na čele byla keltská, Popelka je hrdinkou z daleké Asie, kde dodnes trvá ideál krásných dívek, cupitajících malými krůčky na drobných nohách.

Smysl mnoha svátků, kulturních tradic byl změněn, historii přepsali vítězové a z poražených ideologických odpůrců udělali barbarské pohany.

Slycháme často o křesťansko-židovských kořenech, stojících v základech Evropy. Slova jako bratr, sestra, anděl, Marie, Ježíš, však mají původ v sanskrtu a jejich význam byl duchovně trochu jiný, než dnes. I legenda o prvním knížeti Přemyslovi odkazuje spíše k dávnému slovanskému duchovnímu dědictví, prastaré duchovní podstatě, pramysli, na což se dnes zapomíná, než k nějaké reálné postavě. Slované nebyli jen primitivními obyvateli Evropy.

Stojíte-li na Petříně v Praze, na Nebozízku, kde pradávní duchovní pozorovali hvězdy, zírali do nebe, podíváte se na Pohořelec, kde Slované pohřbili spálením poslední slovanskou kněžnu Drahomíru, otočíte se k Michli, kde odjakživa foukalo, (Miechle byl slovanský bůh větru, srovnejte třeba se slovem měch), nebo se zahledíte na výškovými budovami zastavěný Pankrác, Pan Goratz, kde byla snad i za Keltů soudní stolice, vidíte, že vše bylo trochu jinak, než se lidu po staletí ideologicky vykládalo.

Propaganda je slovo, které vzniklo uvniř katolické církve, Sacra congregatio de propaganda fide - posvátná kongregace pro šíření víry.Pod tlakem lidí chtivých moci a peněz můžeme pozorovat, jak zplanělo v češtině například slovo bohatý. Bohatýr byl kdysi člověk, obdařený od boha ušlechtilými vlastnostmi, dnes je z něj postava s tučným bankovním kontem. Materialismus a konzum, honba za ziskem, se stal novým náboženstvím.

Podle archeologických nálezů lidských koster vidíme, že příchod feudalismu a jiné ideologie přinesl lidem v Čechách spíše bídu a utrpení. Nedostatek potravy a nemoci zapříčinily, že populace byla celkově menší a slabší, než před tím.

Po Bílé Hoře začala násilná rekatolizace a jednou z hlavních metod prosazení bylo ideologické ovládnutí školství a inteligence. Ne náhodou musel odejít velikán světového humanismu Jan Amos Komenský z Čech do emigrace.

Útlak a úpadek národa, nesený na vlně jezuitského tvrzení o účelu, jež světí prostředky, zastavila až reforma Marie Terezie pro zavedení povinné školní docházky. Byla vyvolána hospodářským zaostáváním rakouské monarchie za světem, neschopností financovat armádu a mocenské výboje rakouské říše. Její války stály život mnoha Čechů. (Specialisté na problematiku pomníků, radní Prahy 6, ji staví pomník nad Prašným mostem. Časem k němu nejspíše přibude dovysvětlující tabulka s jejím výrokem: “Česká koruna se podobá šaškovské čepici.“)

Učíme se o velkých postavách českého obrození, ale pravými strůjci neuvěřitelného českého návratu mezi vyspělé kulturní národy Evropy byli obyčejní, venkovští kantoři, vzdělávající děti často v zoufalých podmínkách. Vzpomeňte si na to, až budete poslouchat Rybovu Českou mši vánoční.

Po relativně krátké době trvání samostatného československého státu, vzniklého po 1. světové válce, přišla doba německé totalitní nadvlády ve jménu ideologie nacismu. Opět první německé útoky na národ byly zacílené na české školy, došlo k uzavření českých vysokých škol a na likvidaci řady představitelů české inteligence. Vše pod hesly o budování nové Evropy, lepšího světa.

Ve smutné praxi pokračoval i další totalitní systém, který byl u nás budován po roce 1948, podle sovětského vzoru. Zejména počátek padesátých let minulého století se nesl zase ve jménu budování lepších zítřků, hesel typu .“ Kupředu, levá, zpátky ni krok“, „Mládí vpřed, stáří na svá místa“,“Když se kácí les, létají třísky.“ V šedesátých letech pak nastalo uvolnění poměrů, svobodnější prostředí, které se okamžitě projevilo. Učíme-li se dnes o slavných osobnostech českého filmu té doby, o jejich filmových dílech, můžeme za tím vidět i práci vysokoškolských učitelů nově založené FAMU, unikátní vysoké školy v rámci střední Evropy.

Jak nás učí dějiny, v Čechách svobodnější období zpravidla netrvá přiliš dlouho. Okupace vojsky Varšavského paktu a husákovská normalizace opět přinesla již známý mocenský postup. Opět byly oběťmi školy, inteligence, opět odcházela do emigrace řada významných osobností a školství se zatížilo ideologickými doktrínami, které bránily svobodnému myšlení a rozvoji. A znovu tento postup skončil tím, že blok států, budovaný na základě socialistických dogmat, přestal být ekonomicky i politicky schopný konkurence a nakonec se zhroutil během krátkého času.

Historie se stále opakuje, jak říká klasik, a proto i v dnešní době můžeme znovu najít pokusy o ovládnutí školství i nezávislého myšlení národa ve jménu různých politických zadání. Budování Evropské unie jako unifikovaného superstátu s dominantní rolí velkých národů je řízeno z pozadí nedemokratickým způsobem.

Vidíme podobnosti v útocích na rodiny i školství. Jezuitský páter Koniáš, který pálil nevhodné knihy, bolševický Pavlík Morozov, jenž ve jménu ideologie udal vlastního otce kulaka, dnes mohou být nahrazeni například reformátorem českého školství Bobem Kartousem, udávajícím na internetu a označujícím se přitom hrdě za elfa a vyzývajícím k progresivistické přeměně českého školství. To, že nikdy neučil na základní škole, ani na střední, mu nebrání, z pozice člena Bakalova Aspen institutu a vlivné neziskovky EDUin, útočit na mnohem zkušenější a vzdělanější učitele, než je on sám.

Aktivistický starosta Čižínský na Praze 7 najal EDUin na výběr nových progresivistických ředitelů. První obětí boje za lepší progresivistickou školu se stala ředitelka ZŠ Fr. Plamínkové. Jak píše časopis Reflex: „přestože školu nedávno pozitivně hodnotila školní inspekce a odvolání ředitelky nedoporučila školská rada. Učitelé i rodiče ostře protestují, školu známou pro nošení uniforem a vysokou úroveň jazyků má podle městské části nový ředitel vést progresivně. V Holešovicích tak možná sledujeme zmenšenou verzi souboje o podobu českého vzdělávání.“

Naprostá nechuť naslouchat jiným názorům, ideologická zaslepenost a víra v ničím nedoložené lepší zázračné metody vzdělávání, bezohledná likvidace oponentů, označování oponentů za konspirátory, dezinformátory atd. dala vzniknout celkem přesnému označení těchto lidí: neomarxisté.

Otázku, kde se vzali a hlavně, kdo a proč je platí, jsme si už historicky nastínili. Snahy o rychlou likvidaci národních států a tradic vycházejí z myšlenek globalistů. EU je globalistickým projektem. Jestliže se během krátké doby například změní dresy reprezentačních fotbalistů z národních barev na jakousi žlutozelenou, pokud národní hokejisté mají místo státního znaku nevzhledný vyplazený lví jazyk na prsou, jestliže olympijský výbor si zadá takovou verzi národní hymny, že by ji původní autor ani nepoznal, tenisté přestanou hrát Davisův pohár před svým národním publikem, stejně jako tenistky Fed Cup, coby pozorovatel pochopíte, že to není náhoda, ale řízený proces, neboť národní cítění se v konzumní době nejvíce projevuje právě na sportovních stadionech, kam ještě chodí lidé s národními vlajkami, které jinak už nevyvěsí do oken ani při státních svátcích. Národní vlajky byly mimochodem nyní zakázány i v Evropském parlamentu na stolech poslanců.

V pozadí všech snah o prosazení inkluze ve školství byla příprava na masovou integraci cizinců, směřujících ve velkém do Evropy. V zájmu jednoho procenta nejbohatších lidí, globalistů, našly tyto procesy synergii s ekonomickým modelem Číny, která má už dlouhou dobu naprosto impozantní růst HDP a dere se na místo první světové supervelmoci. Jak se říká: „Exempla trahunt - příklady táhnou“.

Společnost s vymýcenými kulturními kořeny, postavená na konzumu, lidé bez opravdového soukromí, s dohledem státu, svázaní s počítačovými sítěmi prostřednictvím platebních karet, elektronických občanských průkazů, dálničních známek, zdravotní evidence atd., stále ve větším případě omezováni v možnosti platit hotovými penězi a tudíž bez nutnosti odevzdávat bankám informace o sobě, poskytující na letištích biometrické údaje, otisky prstů, což bylo v minulosti jen údělem zločinců, za nějaký čas budou, tak jako v Číně, nuceni bojovat o „elektronický sociální kredit“, což ve stručnosti znamená naprostou povinnou oddanost vládnoucímu systému a jeho elitám.

Dětem elit je přitom umožněno studovat na prestižních školách, kde se žádná inkluze ani počítače neprovozují. Jsou zcela jiné. V článku listu New York Times: „Lidský kontakt jako luxusní obrazovky“ se píše o tom , že nejbohatší vrstvy dávají své děti do soukromých drahých škol bez technologií. „Chtějí, aby si jejich děti hrály se svými vrstevníky. Viditelná lidská identifikace-život bez telefonu během dne a odchod ze sociálních sítí, se staly symboly vyššího stavu.“

Jinými slovy, iPhony a život s počítači jsou určeny pro chudé.

Pokud chcete co nejvíce většině lidí omezit svobodu, podle hesla, že vaše práva končí tam, kde začínají práva někoho jiného, budete vytrvale vytvářet ve společnosti práva mnoha dalších a dalších menšin, ať na náboženském, etnickém, sexuálním a jiném základě.

Praporem neomarxistické politické korektnosti je potom máváno všude tam, kde je potřeba omezit tradice, svobodu vyjadřování. Řada slavných filmů a uměleckých děl by dnes vůbec nemohla vzniknout. Mizí humor, za vtip na nevhodné téma může být autor profesně zlikvidován, jak to pamatují ti, co zažili kdysi totalitní systém u nás. Pokud v archívu Univerzity Karlovy najdete jako diplomovou práci genderový rozbor filmu o Sněhurce, kde se píše“ "... Sněhurka a lovec tak nejenže vypráví o archetypálním příběhu zasvěcení a dospívání ženy, nýbrž také ukazuje, že pouze rovnocenná spolupráce mužů a žen povede ke svržení patriarchálního řádu," vidíte, jaké lepší zítřky, lepší školy a lepší lidé na vás za pár let v praxi čekají.

V článku: „Inkluze je opředena mýty, svádí se na ni všechny problémy školství říká odbornice“, se můžete dočíst názory pracovnice z Národního institutu pro další vzděláváni Jany Odstrčilové, například: „Osobní zkušenost je mnohem cennější než nějaká teoretická školení.“ Na síti Linkedln pak si ověříte, že zmíněná odbornice nikdy ve školství nepracovala, ani neabsolvovala žádnou pedagogickou školu.

Slabina neomarxistů je totiž v tom, že většinou, jako správní revolucionáři, chtějí bořit to, co nevybudovali, a o čemž příliš nevědí.

Opět je omezována svoboda vyjadřování, skrývající se za vágní právní pojmy, jako je „předsudečná nenávist“, opět jsou zakazovány byť jen pochybnosti o určitých tématech. Správná interpretace historie pro lid je opět v duchu hesla o dějinách, které píší vítězové, schvalovaná v parlamentech, psaná v zákonech a usneseních. Slavný výrok francouzského osvícence „Myslím, tedy jsem“, není interpretován celý. Celý výrok vědce totiž zněl : „Pochybuji, tedy myslím, myslím, tedy jsem.“ Jenže o zákonech a nařízeních pochybovat nesmíte.

Součástí útoků na rodinu je i vznik mnoha mezinárodních dohod a předpisů, které v podstatě ovládly naše rodinné právo. Vypadají, jako ušlechtile míněná snaha zlepšit život dětem. Zesnulý předseda senátu J. Kubera pro to stvořil přiléhavý český termín“dobroserství“. Dítě má zaručeno mnoho a mnoho práv, kromě práva se dětsky mýlit a spolehnout se na své milující rodiče. Děti se proto dnes vyjadřují před soudy od svých 12 let, s kým z rozvádějících se  rodičů a jak chtějí trávit čas. Běda tomu rodiči, který chce po své ratolesti více povinností, než ten druhý. Malé děti jsou tázány, v jaké školce chtějí být. Rodičům je ponechávána často jen formální zodpovědnost a práva, jež ale v praxi nelze nijak vymoci. Norský Barnevernet se stává výkladní skříní progresivistického neomarxismu.

Ve všech totalitách si stát přisvojoval práva přímo zasahovat do rodin a výchovy. Od starověké Sparty do komunistické Severní Koreje vidíme podobný příběh zneužití moci. Opět vás může dítě udat, jako kdysi Pavka Morozov, na základě nesmyslných a stále se množících právních předpisů, které už nikdo ani nespočítá.

Stvořit nového „komunistického člověka“chtěli komunisté, nacisté toužili vytrénovat „nového árijského superčlověka“, fráze o lepších zítřcích mohli lidé slyšet asi po celou dobu civilizace, většinou od těch, kteří je chtěli využít a ovládnout.

„Naše děti budou jiným lidským druhem.“ praví v jednom z rozhovorů progresivista Bob Kartous.

Ideál neomarxismu tak vidíte sami před sebou.

Zdroje:

Inkluze je opředena mýty, svádí se na ni všechny problémy školství, říká odbornice

https://video.aktualne.cz/dvtv/kartous-nase-deti-budou-jinym-lidskym-druhem-musime-se-zamys/r~b0d73232fc1c11e9926e0cc47ab5f122/

Human Contact Is Now a Luxury Good

Genderová analýza filmu Sněhurka a lovec

Jan Kozák:“Kořeny indoevropské duchovní tradice“