Nemyslit stádně je trestné

Maya Forstater nevěří, že je možné změnit pohlaví a že muži, které chirurgové změnili v ženy, jsou stále muži, i když podle zákona jsou ženy. „Nemyslím si, že lidé by měli být nuceni souhlasit s mylnou představou, že trans-ženy jsou ženy“ napsala v soukromé poště na Twitteru jedné své spolupracovnici a za to byla postavena před soud a odsouzena ke ztrátě zaměstnání.

Žalobu podal její zaměstnavatel, kterým byla nezisková organizace pro světový rozvoj Center for Global Development v Londýně. Soudce tamního pracovního soudu James Tayler zdůvodnil rozsudek prohlášením, že „názor paní Forstaterové je „neliberální“ a „neslučitelný s lidskou důstojností a základními lidskými právy jiných lidí.“

Člověku už ani nepřijde, aby řekl, že černoch X má plochý nos a odulé rty, nebo že žid Y falešně zpívá, protože nechce riskovat, že bude obviněn z rasismu. Teď abychom se báli vyjádřit svůj názor na biologickou skutečnost, neboť soudce Tayler vytvořil nebezpečný precedent. A není jediný. Ve státě Iowa jeho americký kolega poslal na šestnáct let do vězení jistého Adolfo Martineze, protože spálil duhovou vlajku, která je symbolem LGBT.* Podle výnosu soudce Martinez tím „projevil svou nijak neskrývanou nenávist“ vůči…hm, nechci říct gays, jak stojí v rozsudku, protože pro mne ten výraz má stále původní význam, tj. veselý, a nemohu ani použít běžné označení inkriminované odchylky, protože bych spáchal žalovatelnou urážku. Ale jistě víte, o čem je řeč.

Multikulturismus umocněný politickou korektností vyžaduje, aby většina se v zájmu soužití přizpůsobila menšině třeba i tak titěrné jako je LGBT. To by nemohlo fungovat ani v ideálním světě, kde soužití je dvousměrná ulice, natož v našem, kde vstřícnost většiny je menšinami považována za slabost a příležitost ke vznesení nových požadavků.

Veřejnost se o případu Forstaterové dozvěděla po té, co se k němu vyjádřila autorka Harry Pottera J. K. Rowlingová.

„Oblékej se jak chceš,“ napsala na Twitteru, „pojmenuj se jak chceš. Spi s kterýmkoli svolným dospělým, který tě bude chtít. Žij svým nejlepším životem v klidu a bezpečí. Ale vyhazovat ženy z práce, když řeknou, že pohlaví je dané?“

Rowlingová nemohla být opatrnější a diplomatičtější v neadresné závěrečné otázce. Přesto se na její hlavu sneslo krupobití, protože vždy bdělí a ostražití hlídači nových mravů ,„wokes“, ji napadli na sociálních sítích za pochybovačství o novém trans-generickém náboženství. V následujících dnech na ni uspořádali štvanici, která odhalila nenávistnou povahu hnutí LGBT. Špinili Rowlingovou dnem i nocí a častovali ji nejhoršími nadávkami. Nazývali ji idiotkou, píčou, starou ženskou a ošklivou děvkou za to, že hájila právo Forstaterové mít nestádní názor na pohlaví, aniž by jí to stálo zaměstnání. Sprostota osobních útoku je taková, že by zkazila vánoční svátky i tomu největšímu otrlci.

Pro novináře je Rowlingová a její kacířství téma pro první stranu a zaručená senzace. A skvělá příležitost, jak poučit čtenáře, že ani slavná osobnost si nemůže dovolovat. Na Googlu můžete najít bezpočet odkazů s bombastickými titulky, z nichž nejmírnější jsou ve stylu JK Rowling pod palbou kvůli transgenderovému názoru. Všechny jsou na jedno brdo, jakoby je psal robot a jde z nich strach. Obrovský strach z diktatury jedině správného myšlení a přímo děs z toho, že ani jeden západní novinář nezvedl otázku—a co když ty dvě ženy mají pravdu? Anebo třeba jen pípnul, že bychom mohli jejich názor vzít v úvahu. Ta železobetonová jednotnost zavržení nevěští nic dobrého.

O to záslužnější a příkladnější je občanská statečnost Forstaterové a Rowlingové, že neodvolaly a odolávají štvanici na sociálních sítích a ve sdělovacích prostředcích. V naší době občanská statečnost je vzácnější a větší chrabrostí než odvaha na bojišti. My s naší historií útlaku a podvolení bychom to měli vědět.