Co je „předsudečná nenávist“ a jak se bránit proti cenzuře
16.12.2019 Komentáře Témata: Právo, Politická korektnost, Policejní stát 3120 slov
Je symbolické, že v roce, kdy se slaví třicet let od tzv. sametové „revoluce“ přichází ministerstvo vnitra s programem, který nás vrací do dob tuhé normalizace, a to s programem jak trestat lidi za jejich politické názory a přesvědčení. V trestním zákoníku, zákon č. 40/2009 Sb. máme již delší dobu několik paragrafů, které jsou z ústavního hlediska velice sporné a podle mého názoru by v „demokratickém a právním“ státě být vůbec neměly.
Jsou to tyto trestné činy:
§ 355 Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob
§ 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod
§ 403 Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka
§ 404 Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka
§ 405 Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia
Pro vysvětlení 403 a 404 se týkají německého nacismu, § 405 nacistické genocidy Židů. Použití těchto paragrafů na propagaci jiných hnutí „směřující k potlačení práv a svobod člověka“ nebo jiných genocid spáchaných v minulosti není sice teoreticky vyloučeno, ale v praxi k tomu, pokud vím, nikdy nedošlo. Naopak § 355 a 356 se dá vykládat velmi široce. Na stránce, ze které jsou i ostatní zdroje uvedené v článku najdete několik příkladů, za jaké výroky se lidé dostali před soud podle § 355 nebo 356 trest. zákoníku:
„Cikáni jsou jako medúzy – otravní a k ničemu.“ FB komentář v diskuzi o imigrantech: „Měli tu rodinu pozabíjet, však co kurva. Nějaký muslim, koho to zajímá? Postřílet je do jednoho.“ Nebo „Je to opad, má to v genech. Bude se jen dál množit, kolik takovej negr bude mít za 25 let potomků. Takže za mě, dupnout na krk.“
Tyto případy nakonec skončily podmínečným zastavením trestního řízení (pozn. to neznamená podmíněné odsouzení, ale to, že když obviněný určitou dobu např. jeden rok nespáchá žádný jiný trestný čin, řízení skončí a obviněný vyvázne bez trestu).
V jiném případě kdosi napsal: „Cikáni žije se vám dobře z našich daní? Hitlera na vás kurvy černé.“ Byl mu uložen peněžitý trest ve výši 20.000 Kč. V tomto případě byl odsouzen podle § 405.
Naproti tomu § 403 se používá k trestání aktivních členů neonacistických organizací, § 404 je když například někdo na veřejnosti zvedne pravou ruku a orgány činné v trestním řízení to zhodnotí jako nacistický pozdrav.
Za trestné činy podle těchto pěti paragrafů se obvykle, pokud to neskončí podmíněným zastavením trestního řízení nebo odložením věci pro nedostatek důkazů, ukládají podmíněné nebo peněžité tresty, to, aby někdo dostal pravomocně nepodmíněný trest odnětí svobody je, alespoň zatím, naprosto výjimečné.
Jak jsem již uvedl i tyto paragrafy jsou sporné z hlediska souladu s ústavním pořádkem. Podívejme se na příslušná ustanovení ústavního zákona 2/1993 Sb. listiny základních práv a svobod, která je de facto součástí ústavy ČR (dále jen „listina práv“) a všechny ostatní právní předpisy by jí neměly odporovat a měly by být vykládány v souladu s touto listinou.
Čl. 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
Bohužel Listina práv je v této věci (úmyslně) nedokonalá, srovnejme to třeba s prvním článkem ústavy USA, což je právní dokument o celých dvě stě let starší než naše ústava a listina, a přesto je v této věci mnohem dokonalejší.
1. odstavec (first amendment):
„Kongres nesmí vydávat zákony zavádějící nějaké náboženství nebo zákony, které by zakazovaly svobodné vyznávání nějakého náboženství; právě tak nesmí vydávat zákony omezující svobodu slova nebo tisku, právo lidu pokojně se shromažďovat a právo podávat státním orgánům žádosti o nápravu křivd.“
Zatímco americká ústava stanoví, že zákon nemůže omezit svobodu náboženství, projevu, slova nebo tisku, naše listina práv naopak přímo stanoví, že zákon to omezit může.
Některým americkým politikům, hlavně těm z „Demokratické“ strany se to pochopitelně nelíbí a chtěli by omezit toto právo i další práva zaručená ústavou (např. právo nosit zbraň zaručené druhým odstavcem ústavy), vzhledem k tomu, že proti těmto snahám se vždy zvedne obrovský odpor veřejnosti, tak se to zatím nepodařilo. U nás však autoři ústavy počátkem 90 let stejnou „chybu“ jako zakladatelé USA v 18. století neudělali a do listiny práv rovnou dali řadu omezení, kterými se ústavní práva dají omezit běžným zákonem.
I přesto však listina práv stanoví případy, kdy je možné svobodu projevu omezit, a to na situace, kdy je to (podle názoru politiků) „nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.“
Je otázka, zda výroky, které jsem uvedl výše či zvednutí pravé ruky na demonstraci či na koncertu ohrožují práva a svobody druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, mravnost, či ochranu veřejného zdraví natolik, aby to odůvodnilo zásah do základního lidského práva - svobody projevu. Podle mého názoru nikoliv, proto tyto paragrafy považuji za protiústavní a nepřijatelné ve státě, který o sobě tvrdí že je demokratický. To je však politická nikoliv právní otázka. Policie a soudy jsou vázány zákonem a obhajobou pouze podle listiny práv obvinění pravděpodobně neuspějí.
Ministru Hamáčkovi však tyto paragrafy omezující svobodu slova nestačí a snaží se vymýšlet další omezení. Proto letos vznikl nový a z právního hlediska absurdní pojem „předsudečná nenávist“
To, co je tím myšleno najdeme ve „Zprávě o extremismu a předsudečné nenávisti za rok 2018!
„Projevy předsudečné nenávisti se liší od extremistických zejména tím, že nemusí být spojeny s některou z totalitních ideologií. Osoby, které se jich dopouštějí, nemusejí být nutně členové či příznivci extremistických hnutí. Rovněž u nich absentuje jasné volání po svržení systému pluralitní demokracie a jeho nahrazení systémem totalitním,“ vysvětluje vnitro ve Zprávě o extremismu a předsudečné nenávisti za rok 2018.
Poté ministerstvo vnitra sumarizuje rizika, která takoví lidé znamenají pro český stát: Rizika projevů předsudečné nenávisti jsou v řadě oblastí podobná s riziky, která představují extremisté. Níže jsou tato rizika popsána. Subjekty, které se jich dopouštějí:
Neusilují o okamžité zničení demokratického systému, ale postupně ho oslabují.
Nerespektují koncept základních lidských práv.
Podněcují k nenávistným aktivitám další osoby.
Šíří strach ve společnosti.
Štěpí společnost, vyvolávají v ní antagonismy.
Zlehčují osudy obětí totalitních režimů a obětí nenávistně motivované trestné činnosti.
Při komunikaci s veřejností využívají dezinformace a konspirační teorie.
Stávají se nástrojem vlivového působení zemí a skupin, která nerespektují principy pluralitní demokracie.
Přeloženo z úředního newspeaku do běžné češtiny, předsudečná nenávist je jakýkoliv názor, který se nelíbí vládnoucí garnituře. Předsudečná nenávist není, pokud kritizujete např Babiše nebo Zemana, ani celou politickou stranu, pokud kritizujete všechny parlamentní strany nebo většinu z nich, celý politický systém a poměry v zemi obecně, tak už ano.
Úmysly Hamáčka a jeho cenzorů naštěstí trochu brzdí Ústavní soud, který v podobné věci rozhodl: To, že se volební subjekt rozhodne získat hlasy vyvoláváním strachu a působením na nejnižší pudy voličů, je z morálního i společenského hlediska jistě zavrženíhodné, není nicméně v moci soudů, aby toto chování za současné právní úpravy korigovaly.
To ale neznamená že lidé nebudou v budoucnu za podobné věci trestání, vždyť by nebyl takový problém do trestního zákoníku při nějaké novele přidat nové či staronové paragrafy typu „hanobení republiky a jejího představitele“, „hanobení spřáteleného státu“ „hanobení mezinárodní organizace, jejíž je Česká republika členem“, „pobuřování“ a podobně.
Jak se proti tomu mohou občané bránit?
První věc je politická, nevolit politiky a strany, které to prosazují. Mám za to, že už delší dobu se svobodu projevu snaží omezovat hlavně ČSSD. Pokud by se po volbách ČSSD nedostala do poslanecké sněmovny, v České republice by se jistě žilo o něco svobodněji, nebo by se současná situace alespoň nezhoršovala. Ale není to jen ČSSD, tito samozvaní cenzoři se najdou i mezi politiky jiných stran. Jedná se například o signatáře hanebného dopisu několika českých poslanců, zaslaný do Kongresu USA s výzvou, aby působili na firmy jako Google a Facebook, aby zavedli cenzuru (v originále aby bojovali proti šíření dezinformací). Uvádím jména těchto samozvaných cenzorů, neboť je třeba to co nejvíce rozšířit a společně usilovat o to, aby tito poslanci, kteří chtějí omezovat práva a svobody občanů museli odejít z politiky: Helena Langšádlová z TOP 09, Jan Bžoch z ANO, Pirát Jan Lipavský, Ondřej Veselý z ČSSD, Pavel Žáček z ODS, Jan Bartošek z KDU-ČSL a Jan Farský z hnutí STAN. Je to smutné, ale cenzoři se našli ve všech stranách, paradoxně kromě těch, které mainstreamová média označují za nedemokratické, tedy SPD a KSČM.
Vzpomeňte na to až půjdete k volbám a snažte se ovlivnit své příbuzné, přátele a známé, aby nevolili politiky, kteří chtějí omezit svobodu projevu. Pokud už Vy nebo Vaši přátelé chtějí volit jednu z výše uvedených „demokratických“ stran, pak alespoň důkladně vybírejte jména na volební kandidátce, protože i v těchto stranách jsou politici, kteří hájí svobodu slova a nechtějí cenzuru. Můžete také psát dopisy svým místním poslancům a senátorům a žádat je, aby v parlamentu prosazovali svobodu projevu. Pokud Vám neodpoví, nebo budou mít tu drzost odpovědět, něco ve smyslu, že šíření extremismu, nenávisti či ruské propagandy není svoboda projevu, pak alespoň víte koho nevolit a před kým před volbami varovat všechny vaše známé.
Je třeba neustále zdůrazňovat a vysvětlovat, že svoboda projevu buď existuje nebo neexistuje. Pokud je omezena jen částečně, jak by chtěl ministr Hamáček, tak žádná svoboda projevu neexistuje. Připomínám, že i za nacistického protektorátu, kdy za protistátní řeči hrozil trest smrti, mohli lidé „svobodně“ říkat a psát to, s čím okupační moc souhlasila, nebo co jí nevadilo.
Bylo by třeba založit sdružení zaměřené na boj proti cenzuře, které by upozorňovalo na případy cenzury, zveřejňovalo zprávy o snahách politiků omezovat svobodu slova, jednalo by s poslanci a psalo jim dopisy, radilo postiženým a případně organizovalo veřejné protesty proti cenzuře a stíhání lidí za jejich projevy.
V případě, že se však Hamáčkovi spolu s kolegy ostatních stran podaří zavést cenzuru a lidé budou popotahováni policií pro nesouhlas s vládní politikou, či politikou EU a NATO, zbývá probrat, jak se proti tomu bránit.
Vždy je nejlepší najmout si advokáta a trvat na tom, že bez přítomnosti advokáta nebudete vypovídat.
Pokud si služby právního zástupce nemůžete dovolit, například z finančních důvodů, poradím alespoň pár základních zásad.
Pokud Vy, někdo z Vaší domácnosti, nebo nějaký hacker, který se Vám vláme do počítače, do Vašeho emailu nebo na Váš profil na Facebooku, youtube, twitteru či jiné sociální síti, napíše něco, co se policii bude jevit jako „předsudečná nenávist“ nepřesvědčujte policistu u výslechu, že to předsudečná nenávist není a že to bylo myšleno dobře, ani že podobné názory má většina národa. Policista může být vnitřně na Vaší straně ale, dělá svou práci, a pokud mu nadřízený nebo státní zástupce uloží, že Vás má obvinit z trestného činu, tak to udělá. Je zde mnohem jednoduší řešení.
Na otázku vyšetřovatele, jestli jste to psal, odpovědět že nepsal
Na otázku, jestli víte, kdo to psal, říci že nevíte
Na otázku, jak to že to bylo posláno z Vaší IP adresy nebo se to objevilo se to na Vašem profilu na Facebooku, kde máte i Vaše fotky a další údaje o sobě, řekněte že nevíte, možná se tam vlámal nějaký hacker.
Na všechny případné další otázky říci: nebudu vypovídat. Policista Vás nesmí k výpovědi nutit, naopak Vás musí před výslechem poučit o Vašem právu nevypovídat a musí Vám dát podepsat poučení o Vašich právech, bez tohoto poučení by byl výslech neplatný a nedal by se použít jako důkaz u soudu. Odmítnutí vypovídat nemusíte, pokud jste podezřelý či obviněný, ani nijak zdůvodňovat.
Připomínám znění § 92 Trestního řádu:
(1) Výslech obviněného se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. Obviněný nesmí být žádným způsobem donucován k výpovědi nebo k doznání. Při výslechu je nutno šetřit jeho osobnost.
Policie toto právo respektuje, osobně jsem se nesetkal s tím, že by podezřelý byl donucován k výpovědi, možná že k tomu občas dochází u závažných zločinů, ale v těchto příkladech to nehrozí. Většinou bude policista sám rád, že nevypovídáte, i když to na sobě nesmí nechat znát, protože mu ušetříte práci se sepisováním protokolu a s dalším vyšetřováním, zatímco takto prostě po nějaké době sepíše usnesení o odložení věci, a může se věnovat vyšetřování skutečných zločinců.
V drtivé většině případů bude po tomto prvním výslechu zastaveno trestní řízení neboť se nepodaří zjistit, kdo je pachatelem trestného činu
Pokud by přesto policie předvolala k výslechu další osoby, třeba Vaše rodinné příslušníky, pro ně platí jednoduchá zásada: nevypovídat. Svědek na rozdíl od podezřelého musí mít důvod, proč odmítnout výpověď. Ten je však jednoduchý.
Podle § 100 Trestního řádu, zákona č. 141/1961 Sb.:
(1) Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh.
(2) Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.
Tedy pokud je předvolána Vaše manželka či přítelkyně nebo někdo z rodičů, stačí aby přišli na výslech a řekli že odmítají vypovídat s odkazem na toto ustanovení. I o tom je musí vyšetřovatel poučit.
Pokud by měl být vyslechnut jiný svědek, který s Vámi není nijak příbuzný, ten má podle zákona povinnost svědčit. Zde bych chtěl varovat svědky aby nelhali, za prokazatelnou lež učiněnou v úmyslu podezřelému pomoci hrozí svědkovi trestní stíhání podle § 346 trestního zákoníku. Ale svědek má vypovídat jen o tom, co viděl nebo slyšel a co si pamatuje. A když řekne že si na danou věc nevzpomíná, nikdo mu nemůže dokázat, že to není pravda, a to ani, kdyby se událost, o které je vyslýchán, stala před týdnem, někteří lidé mají krátkou paměť, nebo byli v danou dobu opilí a mohou mít „okno“. Proto pokud chce svědek pomoci svému známému, který je obviněn že vedl protistátní řeči, či je dokonce psal na internet, ať neříká, že to určitě nemohl psát, nebo že na daném místě vůbec nebyl, ale jen že neví a nevzpomíná si.
Policie se tím ocitne v důkazní nouzi a bude muset věc odložit.
Připomínám, že Facebook i další sociální sítě mají své servery v USA, kde je jejich obsah chráněn prvním článkem ústavy USA, který neplatí jen pro Američany, ale i pro cizince. Pokud něco napíšete na nějakou sociální síť, to co jste napsali běží optickým kabelem na druhou stranu Atlantiku a pokud si to někdo jiný, i když je to třeba Váš soused, přečte, zase tato informace běží zpátky přes oceán. Pokud tedy policie chce zjistit, ze kterého počítače (IP adresy) někdo něco napsal třeba na Facebook, musí položit dotaz úřadům v USA. Pokud budete ze svého počítače šířit dětskou pornografii, pak příslušný orgán v USA odpoví a je to důkaz použitelný u soudu, pokud budete šířit pirátsky filmy, hudbu či počítačové programy, pak velmi pravděpodobně také. Pokud ale budete nadávat na vládu a poměry v České republice, pak by odpovědět podle ústavy USA neměl. Vzhledem k tomu, že vztahy mezi policejními a justičními orgány v ČR a USA jsou velice dobré (připomínám nezákonné vydání údajného hackera Nikulina do USA a naopak vydání občana USA do ČR, který přijel do Brna a tam zavraždil své příbuzné, ačkoliv USA své občany do ciziny obvykle nevydávají, ať spáchají cokoliv) tak bych na to že z USA nepřijde odpověď nespoléhal. Mám za to, že pokud by si už česká policie dala tu práci a poslala úřadům v USA příslušný dotaz, kdo napsal komentář na Facebook, že by odpověď dostala, ale jen neoficiálně a rozhodně by se nejednalo o důkaz použitelný u soudu. Takže i když by policie věděla, ze kterého počítače to bylo posláno, tak by jí to nebylo nic platné, protože pokud se dotyčný nepřizná, stejně ho nemohou odsoudit.
Pokud posíláte věc na servery v ČR, například diskuze na novinkách, idnes a podobně, pak je situace jiná, tito provozovatelé policii Vaši IP adresu sdělí. Ale IP adresa nedokazuje, kdo v tu chvíli seděl u počítače, zvláště pokud vás v bytě žije několik. I kdyby bylo zcela jasné, že to byl někdo ze dvou osob, které v bytě žijí, pak pokud oba podezřelí odmítnou vypovídat, policie s tím nemůže nic dělat. To i v případě že Vaším spolubydlícím je babička, které je devadesát let a neumí pracovat s počítačem. I když je každému se zdravým rozumem jasné, že ona nic na internetu nešířila, tak to, že je něco jasné, nestačí jako důkaz v trestním řízení, s ohledem na zásadu presumpce neviny.
Navíc znovu připomínám, do Vašeho počítače, notebooku, chytrého telefonu, nebo do Vašeho emailu či profilu na sociální síti se mohl vlámat nějaký hacker. Je povinností policie a soudu, aby dokázali obviněnému že je vinen, ne aby jim on musel dokázat, že je nevinen. Neprokázaná vina je nevina. Obviněný nemusí dokazovat, že se mu tam do počítače, emailu či profilu někdo vlámal. Naopak orgány činné v trestním řízení musí dokazovat, že se tam nikdo nevlámal, což bude velmi obtížné, ne- li nemožné. Proto nikdy nedejte na to, kdyby vám vyšetřovatel řekl, že je dokázáno, že jste něco psal Vy, protože je to odesláno z Vaší IP adresy. Nic tím dokázáno není.
Co se týká důkazu získaného odposlechem nebo záznamem telekomunikačního provozu („sledování Vašeho počítače, internetového připojení atd.) zde platí důležitá zásada. Takový odposlech nebo záznam musí povolit soud a podle § 88 trestního řádu povolí jen tehdy Je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let. To teoreticky hrozí pouze u trestného činu Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 Trestního zákoníku, v jiných uvedených případech ne. Policie nebo tajné služby sice provádějí odposlechy i bez soudního povolení, ale to je nezákonně získaný důkaz, který se nemůže použít u soudu, ani se neobjeví ve spisu. A i v tomto případě záznam neprokáže kdo v danou chvíli seděl u počítače, ze kterého byl „předsudečně nenávistný“ příspěvek odeslán.
Trestní předpisy tedy dávají občanům poměrně značné možnosti, jak se bránit, jen je třeba tyto předpisy znát a při výslechu nedostat strach a nepřiznat se. Říká se, že přiznání je polehčující okolnost, ale jistý trest. A pokud se podezřelý z těchto politických deliktů spáchaných na internetu nepřizná, s vysokou pravděpodobností bude osvobozen.
Proti omezování svobody slova je však nutno bojovat především politickými prostředky. Musíme společně prosazovat svobodu projevu, jakou mají v USA i jiných demokratických zemích, a pak tyto věci, jak se chovat u výslechu a podobně vůbec nebude nutné řešit.