Facebook cenzuruje vzpomínky na ty, kteří zahynuli na Donbasu

Odvolání na Fb nepřineslo podle Dolgarevové žádné výsledky. Služba podpory jí odpověděla: „Zjistili jsme, že jeden z vašich příspěvků porušuje pravidla Facebooku. Bohužel nemůžeme poskytnout další informace o tom, proč byl váš účet deaktivován a v žádném případě nemůžeme váš účet znovu aktivovat. “

„A to je vše, stránka, která měla devět tisíc čtenářů, obrovské množství textů, fotografií a vzpomínek, už neexistuje. Takhle to chodí“, napsala Dolgareva. „Facebook je dobrá sociální síť, velmi se mi líbí, že tady je tak snadné komunikovat a sdílet myšlenky. Ale víte, po tom, co se stalo, je mi velmi nepříjemné zde zůstávat. Je to stejné jako bydlet v sousedství koncentračního tábora. Každý den slyšet za plotem německé povely, výkřiky a výstřely a předstírat, že to nic neznamená, že se mě to netýká.

„Vždyť tohle je krystalicky čisté zlo. Nenávist k něčí lásce a smutku. Touha pošlapat a zničit něčí krvácející srdce. Nejen zabíjet, ale také nám zakázat truchlit nad našimi mrtvými“, komentovala incident aktivistka za lidská práva Natálie Cholmogorová.

Stojí za zmínku, že Facebook pravidelně likviduje účty lidem, kteří jsou nějakým způsobem spojeni s Donbasem. Příčinou jsou hromadná hlášení ukrajinských uživatelů, kteří používají stížnosti jako zbraň v informační válce proti svým ideovým oponentům. Přitom správci sociální sítě zpravidla nereagují na podobné stížnosti z Ruska (včetně těch, které se týkají podněcování nenávisti k Rusům a výzev k hromadnému zabíjení). Kromě toho existuje podezření, že ruskojazyčný segment na Facebooku je moderován ukrajinskými a pobaltskými administrátory, kteří nedodržují etické standardy a zneužívají svoji pracovní pozici k boji s uživateli, vůči nimž mají averzi.

Text básně Anny Dolgarevové, věnovaný památce zemřelého vojáka, která posloužila jako důvod k odstranění jejího profilu:

Neměl jméno voják,
zašlapali je do krve a bláta na Kulikově poli,
byly tam struny z tenkého drátu,
mučivě se zařezávaly do prstů,
dokud prsty nezdrsněly
a nebyly plné puchýřů.
Voják opustil otcovský dům, aby bojoval za pravdu.
Ostře se mu rýsovaly líce,
vystupovaly klíční kosti,
ale udeřil vší silou do strun
a jeho hudba zasáhla nepřítele.
A hrál tak,
že hudba tryskala jak dávky z kulometu,
střílela po všudypřítomné lži,
po prokletých nepřátelích.
Voják se smál, přetvořil kytaru tak,
že se proměnila v pušku.
Víc už o ničem nezpíval.
Pro jeho přátelství se strunami mu začali říkat Houslista,
unaveně mhouřil oči a měl pohled střelce
a nové jméno
a novou melodii.
…při západu slunce se na nebi zjevuje rudá věž.