Na co už se v Evropě nesmíme ptát?

Že se okolo nás, myslím tím Česko, dějí věci, o kterých moc nerozhodujeme je fakt. Zatím se nás ale pořád ještě většinou musí někdo zeptat na názor a počkat na naše hlasování. Jenže tyhle zastaralé demokratické principy jsou v levicově aktivistické Evropské unii stále víc na obtíž. Stejně, jako se v debatě o povinnosti platit řidičům mzdu podle toho, kde se v Unii zrovna pohybují, ztratila otázka, co to nakonec přinese, může se snadno ztratit i u dalších témat. Když se o nich nebude žvanit, psát a nejlépe ani hlasovat. Když už, tak se určitě nebudou muset přijímat jednohlasně. Protože hledat odpověď na otázku „co to nakonec opravdu přinese“ je hlavounům zahnízděným v parlamentech Bruselu, Berlíně i jinde čím dál více proti mysli.

Z důvodů, které jsou stále více nepochopitelné, řada poslanců i ministrů na západě Evropy rozhodla, že zatočí s produkcí oxidu uhličitého na celém světě. Stačí k tomu přeci tak málo – přestat pálit uhlí, benzín a naftu, elektrárny mít na jen na vítr a slunce a jezdit jen na elektřinu. Vysvětlovat, proč nepoužívat jádro, ale proč používat plyn, proč nepoužívat vodík, ale jen baterie, to jsou drobnosti, se kterými se nikdo z politiků, a samozřejmě ani z aktivistů, kteří běhají s transparenty v pátek za školou, vysvětlovat nechce. (Uměli by to vysvětlit, když to neumí vysvětlit seriózní vědci?) Prostě to tak uděláme. Že evropské elektromobily si mimo EU nikdo nekoupí? Že budeme platit za elektřinu strašné peníze? Že třeba ani elektřina nebude? Že to většina z nás ani nechce? Paní von der Leyenová předloží do 100 dnů od svého zvolení do čela Evropské komise zákon o uhlíkové neutralitě do roku 2050. Protože to by jí mohlo pomoct ke zvolení u poslanců. Tak je to. Co to nakonec opravdu přinese? Na to se přeci slušný člověk neptá, ne?

Jak to bude dál s nelegální migrací, je ve hvězdách, protože především v Německu zase zesílily snahy to nějak zaonačit, aby se s nelegální migrací nedělalo nic. No vlastně, aby se dělalo, proti vůli zemí, které ji odmítají, ale tak nějak aby nemohly ty země nic dělat. Německý ministr zahraničí o tom bude jednat se zeměmi, které jsou tomuto nápadu nakloněné. A mezi tím se starostové některých německých měst předhánějí v tom, kolik tisíc a desítek tisíc by jejich město mohlo takových ilegálů přijmout. A pak se dočtu na iDNESu, jak v Německu posilují ochranky na koupalištích, protože jsou tam rvačky. Mezi Němci a Němci ne, ti to nikdy nedělali...

Do toho pak vystoupí místopředseda poslanců CDU Thorsten Frei a prohlásí „Jsou ale věci, které by se měly udělat, ale raději o nich nemluvit na veřejnosti – a vytvoření mechanismu pro rozdělování lidí zachráněných na moři mezi členské státy mezi ně zajisté patří.“ Když si na webu Mariana Kechlibara (odkud je s dovolením vložený citát) přečtete jeho skvělé shrnutí situace, nebudete si připadat úplně jako mezi soudnými lidmi. Každopádně snahy vnutit nelegální ekonomické migranty z kulturně naprosto odlišných zemí do dalších členských zemí EU bude pokračovat. Ale odpověď na otázku „co to nakonec opravdu přinese“ nám opět nikdo nedá. Protože ji přeci slušný člověk vůbec neklade, ne? Stejně, jako u CO2.

Co s tím?

Ptát se a ptát se europoslanců a poslanců domácích. A taky držet palce V4, protože mi připadá, že v těchhle dvou tématech má nejrozumnější názory z celé Evropy.