Čelíme globálnímu potravinovému kolapsu?

Středozápad USA je pod vodou

Podle nejnovější zprávy Národní zemědělské statistické služby (NASS), spadající pod Ministerstvo zemědělství USA, z 20. května vyplývá, že kukuřice a sójové boby hodně zaostávají za úrovní růstu výsadby, která by měla odpovídat této době sadby. Zpráva uvádí, že bylo vyseto pouze 49% celkové plánované osevní plochy kukuřice v USA ve srovnání se 78% v této době před rokem. Z toho se jen 19% vynořilo ze země ve srovnání se 47% v květnu 2018. Pokud jde o sójové boby, bylo dosud vysazeno sotva 19% plodin ve srovnání s 53% před rokem. Osevní plocha rýže se snížila na 73% ve srovnání s 92% před rokem v šesti amerických státech, pěstujících rýži. Samozřejmě, pokud by se počasí dramaticky změnilo k lepšímu, konečná sklizeň by se mohla zlepšit. Na předpovědi je zkrátka ještě příliš brzy.

USA jsou s velkým náskokem největším světovým producentem sójových bobů, s 34% produkce sójových bobů na světě a 42% světového vývozu - před tím, než začala obchodní válka s Čínou. USA jsou také největším světovým producentem kukuřice, téměř dvojnásobně předčí Čínu, která je na druhém místě. Velký neúspěch, pokud jde o sklizeň těchto dvou plodin, by mohl silně ovlivnit světové ceny potravin, opomeneme-li nešťastnou skutečnost, že téměř všechny americké sójové boby a kukuřice jsou geneticky modifikované plodiny (GMO). Využívají se hlavně jako krmivo pro zvířata.

Hlavním faktorem narušení vegetačního období na Středozápadě USA je skutečnost, že během posledních 12 měsíců byla zaznamenána největší úroveň srážek od doby, kdy americká vláda začala v roce 1895 uchovávat statistické údaje, uvedlo americké Národní centrum pro environmentální informace, spadající pod Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA). Důvodem jsou rekordní sněhové srážky, po nichž následovaly abnormálně silné deště.

Pozoruhodný je fakt, že silný pacifický jev El Niño byl ve hře v letech 2015-16 a nový El Niño byl potvrzen minulou zimu, avšak o něco dříve, než obvykle. Jak přesně tohle ovlivnilo současné počasí, není dosud jasné. El Niño je periodické oteplení v rovníkové východní a střední části Tichého oceánu.

Ve spojitosti se sluneční aktivitou, nikoli člověkem vytvořenými faktory, může během několika měsíců změnit globální vzorce počasí, což v některých částech světa může způsobit teplejší, chladnější, deštivější nebo sušší počasí. Vyskytují se v cyklech každých několik let, obvykle každé dva až sedm let, a je pozoruhodné, že existuje potvrzený, i když relativně slabý El Niño, který měl dosáhnout vrcholu letos v květnu. Národní úřad NOAA v dubnu odhadoval, že současné podmínky jevu El Niño budou pravděpodobně pokračovat na severní polokouli na jaře 2019 (~ 80% šance) a v létě (~ 60% šance).

Katastrofální sucho v Austrálii a na Filipínách

Zatímco zemědělské oblasti na Středozápadě USA jsou pod vodou, jiné oblasti světa trpí suchem, nejhůře je na tom Austrálie, hlavní producent obilí. Poprvé od roku 2007 je Austrálie nucena dovážet pšenici, především z Kanady. Minulý rok sucho způsobilo snížení úrody plodin o 20%. Vláda vydala hromadné dovozní povolení, které má tuto situaci vyřešit. Současné odhady sklizně pšenice jsou jen na 16 milionů metrických tun, což je polovina množství, než jaké bylo před dvěma lety. Austrálie je v posledních letech pátým světovým vývozcem pšenice.

Pokud jde o nedostatek obilnin, Filipíny trpí velkým suchem od února 2018, které ničí současnou úrodu rýže. Ačkoli země nepatří k největším světovým producentům rýže - Indie, Thajsko, Vietnam a Pákistán se celkově podílejí na zhruba 70% veškerého vývozu rýže - má to velký politický dopad na tuto zemi, kterou zmítají nepokoje.

Další zemí, která je zasažena velkým suchem, je Severní Korea. Dosavadní letošní srážky jsou nejnižší od roku 1982. Státní sdělovací prostředky uvedly, že „velké sucho přetrvává ve všech částech“ země. Průměrné srážky od ledna činily pouze 42,3% průměrných ročních srážek. To se odehrává v době, kdy země zažívá značný nedostatek potravin. Zatímco údaje jsou pravděpodobně zpolitizované, účinek mezinárodních sankcí tomu nepomáhá.

I když tyto velké nedostatky stále nejsou důvodem k vyhlášení celosvětové krizové situace, je pozoruhodné, že k nim dochází ve stejné době, kdy se v Čínské lidové republice šíří nejhorší smrtící nákaza africkým morem prasat u celé populace čínských prasat. Ministerstvo zemědělství v USA odhaduje, že v letošním roce bude muset být poraženo až 200 milionů prasat, pokud se vůbec zabrání šíření nákazy. Čína je zdaleka největším světovým producentem prasat, s celkovým počtem zhruba 700 milionů. Jako by to nestačilo, země je zamořena larvami můry blýskavky kukuřičné, která by mohla zničit úrodu kukuřice nebo sójových bobů v celé Číně.

A to nebereme v potaz různé válečné zóny po celém světě, od Jemenu po Sýrii a Kongo, kde byla zemědělská produkce zničena v důsledku války.

Rusko jako nová obilná velmoc?

Tyto současné potíže s plodinami nebo případný velký nedostatek úrody by mohly být velkou výhodou pro Rusko, zemi, která se od doby uložení sankcí ze strany USA a EU v roce 2014 ukázala v posledních třech letech jako největší vývozce pšenice na světě, daleko předčící Kanadu i USA. Odhaduje se, že v rámci sklizně 2019/2020 Rusko vyveze rekordních 49,4 milionu tun pšenice, což je o 10% více, než před rokem. V loňském roce se Rusko podílelo na 21% celkového světového vývozu pšenice ve srovnání s USA (přibližně 14%) a Kanadou (přibližně 14%).

Západní sankce vůči Rusku měly zajímavý účinek, který přinutil vládu, aby přijala opatření, vedoucí k soběstačnosti v produkci potravin. Vláda zakázala v roce 2016 výsadbu geneticky modifikovaných plodin (GMO) nebo jejich dovoz, a má jednu z nejproduktivnějších černých půd na Zemi. Přinejmenším v krátkodobém horizontu si Rusko stojí dobře, a je připraveno vstoupit do hry a pomoci řešit problémy s nedostatečnou úrodou na světovém trhu s obilím.

I když je nepravděpodobné, že bude Rusko požádáno, aby prodalo obilí Spojeným státům, byla by to velká historická ironie. Když měl Sovětský svaz potíže s neúrodou na začátku 70. let minulého století, byl to právě americký ministr zahraničí Henry Kissinger, který zorganizoval - za spoluúčasti korporace Cargill a obilného kartelu - prodej tun obilí do SSSR za nesmírně nadsazené ceny, což později vešlo ve známost jako „velká obilná loupež“; ceny za obilí na komoditní burze v Chicagu vystoupaly na maximální hodnoty za 125 let (od dob vzniku burzy v roce 1848, pozn. překl.). V kombinaci s ropným šokem v letech 1973-74, kdy země OPEC zavedly ropné embargo a cena surové ropy stoupla o 400%, v čemž sehrála roli záludná diplomacie stejného ministra Kissingera, byly důvodem velké inflace v 70. letech jídlo a ropa, nikoli mzdové požadavky amerických nebo evropských pracovníků, jak nám bylo řečeno.