Nová území, ovládaná organizací Daeš

Al-Káida byla pomocnou armádou NATO - viděli jsme, jak bojují v Afghánistánu, poté v Bosně a Hercegovině a nakonec v Iráku, Libyi a Sýrii. Jejich hlavní operace byly válečné činy (pod velením „mudžáhida“, „Arabské ligy“ a dalších), a případně také teroristické operace, které byly otevřenější, jako byly ty v Londýně nebo Madridu.

Usáma bin Ládin, oficiálně vedený jako veřejný nepřítel číslo jedna, žil ve skutečnosti v Ázerbájdžánu pod americkou ochranou, jak odhalil whistleblower (oznamovatel) z FBI.

Nezapomeňme také na to, že Al-Káida nikdy netvrdila o útocích z 11. září v New Yorku, že by Usáma bin Ládin prohlásil, že do nich není zapletený; a že pravost videa, na němž popřel své původní tvrzení, ověřoval pouze jeho zaměstnavatel, Pentagon, jenže nezávislí odborníci prohlásili, že je falešné.

Zatímco Usáma bin Ládin zemřel patrně již v prosinci 2001, podle pákistánských úřadů a zástupců MI6, kteří se zúčastnili jeho pohřbu, ho několik jedinců zastupovalo až do roku 2011, kdy Spojené státy předstíraly, že ho zavraždily, aniž kdy ukázaly jeho mrtvolu.

Oficiální smrt Usámy bin Ládina umožnila jiný pohled na džihádisty coby bojovníky, které svedl jejich zlý vůdce na scestí, což zase umožnilo NATO využít podporu Al-Káidy zcela otevřeně v Libyi a Sýrii, stejně jako to aliance udělala v Bosně a Hercegovině.

Na druhé straně je Daeš projekt pro správu území, známého jako „Sunistán“ nebo „chalífát“, které má oddělit Irák a Sýrii, jak vysvětlila badatelka Pentagonu Robin Wrightová za pomoci map, které byly vypracovány ještě předtím, než byla tato organizace vytvořena. Na financování a vyzbrojení se přímo podílely Spojené státy během operace „Timber Sycamore“. To mělo dopad na veřejné mínění, takže byl zaveden již hotový zákon Šaría.

Jestliže byli džihádisté ​​Al-Káidy a Daéš poraženi v Iráku a v Sýrii, je to především díky odvaze syrské arabské armády, pak také díky ruskému letectvu, které používalo proti podzemním zařízením bojovníků proti-bunkrové bomby, a nakonec díky jejich spojencům. Ale jestliže je nyní ukončena vojenská válka, je to díky Donaldu Trumpovi, který zabránil dovážení nových džihádistů ze čtyř koutů světa, především z Arabského poloostrova, afrického Maghrebu, Číny, Ruska a také z Evropské unie.

Al-Káida je pro NATO pomocná polovojenská síla, zatímco Daeš je spojenecká pozemní armáda.

Je paradox, že zatímco Daeš ztratil oblast, kvůli čemuž byl vycvičen, je to právě Al-Káida, která nyní spravuje území, a to navzdory faktu, že čelila tomuto druhu obvinění. Syřané zatlačili různé džihádistické skupiny zpět a zahnali je do guvernorátu Idlib. Německo a Francie se kvůli neschopnosti rozloučit se s tímto typem oportunistického spojence ujaly těchto skupin z humanitárního hlediska, a zajistily jim potravinové a zdravotní potřeby. Když tedy dnes Evropané mluví o pomoci, kterou nabízejí syrským uprchlíkům, měli bychom to chápat tak, že tím míní podporu členů Al-Káidy, kteří obecně vzato nejsou civilisté, ani Syřané. Kromě toho stažení amerických vojáků ze Sýrie změní jen velmi málo, dokud budou USA i nadále podporovat své žoldáky z Al-Káidy v Idlibu.

Jelikož byl Daeš zbaven svého území, přeživší nemohou nadále hrát roli, kterou jim určili lidé ze Západu, ale mají nyní pouze takovou úlohu, která je podobná roli Al-Káidy - teroristická milice. Kromě toho Islámský stát, když byl ještě plně funkční, praktikoval terorismus stranou od bojišť, jak jsme viděli v Evropě, počínaje rokem 2016.

Nedávno provedené útoky - 16. dubna v Kongu a 21. dubna na Srí Lance - nepředvídal nikdo, ani my sami. Mohly být přisuzovány netečně jedné či druhé organizaci. Jediná výhoda, kterou má Daeš v porovnání s Al-Káidou, je jeho barbarská image, která však nemůže dlouho vydržet.

Jestliže se organizaci Daeš podařilo objevit se v Demokratické republice Kongo, bylo to tím, že svěřili svou vlajku bojovníkům „Spojeneckých demokratických sil“ Ugandy.

Jestliže se na Srí Lance podařilo jednat tak velkolepým způsobem, je to proto, že se zpravodajské služby zcela zaměřily na hinduistickou menšinu a nevěnovaly pozornost muslimům. Je to možná také z toho důvodu, že tyto zpravodajské služby vycvičil Londýn a Tel Aviv, nebo možná kvůli opozici mezi srílanským prezidentem Maithripalou Sirisenem a premiérem Ranilem Wickremesinghenem, což zabránilo zpravodajským službám získat informace.

Srí Lanka je obzvláště zranitelná, protože se domnívá, že je příliš kultivovaná, než aby zde byla spáchána taková bestialita. To je chybné - vždyť tato země stále ještě nepřišla na to, jakým způsobem bylo v roce 2009 popraveno přes 2 000 členů organizace Tamilští tygři, ačkoli byli poraženi a vzdali se. Avšak pokaždé, když odmítáme detailně prozkoumat naše vlastní zločiny, vystavujeme se nebezpečí, že spácháme nové zločiny, protože věříme, že jsme civilizovanější, než ostatní.

V každém případě hrůzy, spáchané v Kongu a na Srí Lance, ukazují, že se džihádisté ​​neodzbrojí, a že západní mocnosti je budou i nadále používat mimo Střední východ.