Doba nespravedlnosti

Chlapík z Quita, podporovaný Washingtonem, řekl, že Assangeovi zrušil politický azyl a ekvádorské občanství, protože Assange se zapojil do svobodného projevu.

Když ono ráno co do rasy a pohlaví různorodá policie odvlekla Assange z velvyslanectví, přemítal jsem nad naprostou korupcí tří vlád - USA, UK a Ekvádoru - a jejich institucí.

Britská policie nejevila žádné známky studu, když převážela Assange z jeho vězení na půdě velvyslanectví, kde strávil posledních sedm let, do britského vězení, které mu poslouží jako zastávka na cestě do amerického vězení. Kdyby měla britská policie alespoň nějakou morální zásadovost a charakternost, tak by se celá jednotka vymluvila na nějakou nemoc.

Pokud by měl britský parlament nějakou morální zásadovost a charakternost, zablokoval by přispění Londýna k nadcházejícímu soudnímu procesu ve Washingtonu.

Kdyby Britové měli skutečně premiérku namísto agentky Washingtonu, Assange by byl již dávno propuštěn na svobodu, a nebyl by držen de facto ve vězení, dokud Washington nenajde Morenovu cenu.

Kdyby měl ekvádorský velvyslanec v Londýně nějakou morální zásadovost a charakternost, veřejně by raději rezignoval, než by přivolal policii, ať si přijede pro Assange. Cožpak je velvyslanec tak bezcitný, že může žít sám se sebou jako muž, který pomohl Morenovi poškodit pověst Ekvádoru?

Pokud by angloameričtí novináři měli nějakou morální zásadovost a charakternost, důrazně by protestovali kvůli kriminalizaci své profese.

Prezident Trump musel přežít tříleté utrpení, podobně jako Assange sedmileté. Trump ví, jak zkažené a zkorumpované jsou americké zpravodajské služby a americké ministerstvo spravedlnosti (sic). Kdyby měl Trump nějakou morální zásadovost a charakternost, okamžitě by ukončil ostudné a trapné pronásledování Assange tím, že by mu ještě před zahájením soudního procesu udělil milost. To by také ukončilo nezákonné opakované věznění Manningové.

Ale morální zásadovost a charakternost není něco, čemu by se dařilo ve Washingtonu, Londýně nebo Quitu.

Pokud ministerstvo spravedlnosti (sic) nemá zločin, z něhož by obvinilo svou zamýšlenou oběť, přijde se „spiknutím“. Assange je obviněn ze spiknutí s Manningovou za účelem získání a zveřejnění tajných vládních údajů, jako je film, s nímž byl obeznámen i novinář z Washington Post, ale ten zradil své noviny i profesi tím, že mlčel. Film se týkal amerických vojáků, páchajících mimořádně závažné válečné zločiny bez výčitek svědomí. Byla to vlastně povinnost Manninga coby amerického vojáka (v době předání dokumentů WikiLeaks to byl ještě vojín Bradley Manning, pozn. překl.) hlásit zločiny a selhání amerických vojáků, že neuposlechli rozkazy. Manning měl tyto zločiny hlásit svým nadřízeným, nikoli veřejnosti, ale věděl, že armáda již ututlala masakr novinářů a civilistů, a nechtěl mít na svých rukou další událost typu masakru v My Lai.

Nevěřím obvinění proti Assangeovi. Kdyby server WikiLeaks rozluštil kód, nepotřeboval by Manninga.

Domnělá Velká porota, která údajně předložila obvinění, fungovala v tajnosti po mnoho let, kdy Washington zároveň hledal něco, co by mohl Assangeovi přišít. Kdyby to skutečně byla Velká porota, členové poroty by potom zcela postrádali morální zásadovost a charakternost, ale jak můžeme vědět, že to skutečně byla Velká porota? Proč bychom měli věřit čemukoliv, co Washington tvrdí, poté co USA prohlásily, že „Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení“, „Asad používá chemické zbraně proti vlastnímu lidu“, „Írán má jaderné zbraně“, „Rusko provedlo invazi na Ukrajinu“, „Russiagate“, a tak dále, až do nekonečna. Proč máme věřit tomu, že Washington tentokrát říká pravdu?

Jelikož byla Velká porota tajná kvůli „národní bezpečnosti“, bude soud také tajný a důkazy také? Takže zde nakonec máme řízení před soudním dvorem, kdy je osoba tajně obžalována a odsouzena v tajnosti na základě tajných důkazů? To je postup, používaný tyranskými vládami, které nemají proti osobě, kterou chtějí zničit, žádné argumenty.

Vlády ve Washingtonu, Londýně a Quitu jsou tak nestoudné, že jim nevadí demonstrovat bezpráví a nedostatek morální zásadovosti před celým světem.

Možná, že zbytek světa je sám o sobě tak nestoudný, že to nebude mít pro Washington, Londýn a Quito žádné nepříznivé důsledky. Na druhou stranu je možné, že na základě falešného obvinění Assange, podvodu Russiagate, hanebného pokusu o svržení demokracie ve Venezuele a uvedení agenta Washingtonu do funkce prezidenta této země bude všem jasné, že „svobodný svět“ je řízen ničemnou a protizákonnou vládou. Washington jen urychluje úpadek svého impéria, neboť jasně ukazuje, že není hoden žádného respektu.

V případě jakéhokoliv amerického soudního řízení neexistuje žádná jistota, že bude vykonána spravedlnost. V případě soudního řízení s Assangem žádná spravedlnost není možná. S tím, že Assange odsoudila i média, ho dokonce i porota, která by byla přesvědčená o jeho nevině, raději uzná vinným, než aby čelila veřejnému odsouzení, že osvobodila „ruského špióna“.

Odsouzení Assange znemožní médiím, aby informovala o uniklých zprávách, které jsou pro vládu nepříznivé. V souvislosti s tímto precedentem budou budoucí státní zástupci považovat případ Assange jako precedens pro stíhání kritiků vlády, kteří budou obviněni ze zamýšleného poškození vlády. Doba spravedlnosti a zodpovědných vlád končí.