Pompeo, Pence & odcizení Evropy

Možná bychom měli tento výpad označit za nejnešikovnější a nejzoufalejší neúspěch zahraniční politiky od té doby, kdy se prezident Donald Trump ujal před dvěma lety úřadu.

Pence a Pompeo minulý čtvrtek hovořili na konferenci ve Varšavě, sponzorované USA, která byla údajně zaměřena na „mír a bezpečnost na Blízkém východě“. Ukázalo se však, že jde o eufemismus pro naverbování zástupců 60 států do protiíránské aliance.

„Nemůžete dosáhnout mír a stabilitu na Blízkém východě, aniž byste se neutkali s Íránem,“ řekl Pompeo rozhodně. Jediní delegáti, kterým se tato myšlenka líbila, byli izraelský premiér Benjamin Netanjahu a představitelé arabských států Perského zálivu, kteří jsou všichni posedlí rozvrácením Islámské republiky Írán.

Pence se poté zúčastnil každoroční Mnichovské bezpečnostní konference, kde podrobně rozvinul několik oblíbených témat Trumpovy administrativy. Mezi ně patří: Evropané by se měli zbavit jaderné dohody s Íránem, Evropané by měli přestat obchodovat s Ruskem, Evropané by se měli v rámci komunikačních sítí držet stranou komponent, které vyrábějí Huawei a další čínské společnosti. Stručně řečeno, Evropané by měli uznat globální nadvládu Ameriky, a chovat se podle toho; jako kdyby byl například rok 1954.

Je těžké si představit, jak může americká administrativa opakovaně dokazovat, že je tak nesynchronní s realitou 21. století. Jak mohli viceprezident a ministr zahraničí očekávat, že předají takovéto zcela protichůdné vzkazy národům?

Pompeo, který vytvořil „íránskou akční skupinu“ poté, co Trumpova administrativa odstoupila v loňském roce od jaderné dohody z roku 2015, se opakovaně vracel k jedinému tématu během svého proslovu ve Varšavě. „Íránci,“ řekl, „mají škodlivý vliv na Libanon, Jemen, Sýrii a Irák. Tři H - Hútiové, Hamás a Hizballáh - to jsou skutečné hrozby.“

Pence na tuto myšlenku navázal. „Na začátku této historické konference,“ řekl, „lídři z celého regionu se shodli na tom, že největší hrozbou pro mír a bezpečnost na Blízkém východě je Islámská republika Írán.“ Je třeba poznamenat: Všichni „lídři z celého regionu“, kteří byli přítomni, byli sunnité, s výjimkou Netanjahua. Hlavní evropští spojenci, kteří stále zuří kvůli tomu, že Washington odstoupil od jaderné dohody, poslali na konferenci jen níže postavené zástupce a nevystoupili s žádným projevem.

Jistěže evropští signatáři dohody o Íránu věděli, co přijde. Zatímco Pence trval na tom, aby Británie, Francie a Německo odstoupily od jaderné dohody - „nastal čas,“ řekl - také kritizoval mechanismus financování, který tyto tři státy minulý měsíc zavedly za účelem obejití obchodních sankcí, jež Trumpova administrativa uvalila proti Íránu. „Nazývají toto schéma speciálním účelovým nástrojem,“ řekl Pence. „My to nazýváme snahou o porušení amerických sankcí proti vražednému revolučnímu režimu Íránu.“

Bezpečnostní konferenci, která se konala minulý víkend v Mnichově, a jíž se zúčastnilo mnoho evropských lídrů, Pence využil ke konsolidaci toho, co začíná vypadat jako nenapravitelná eskalace transatlantického odcizení. Poté, co opět zaútočil na evropské signatáře íránské jaderné dohody, začal kritizovat plynovod Severní proud 2. Tento plynovod, který je nyní ve výstavbě, bude druhý podmořský plynovod, který spojí ruskou energetickou společnost Gazprom s Německem a dalšími evropskými trhy. Minulý měsíc USA opět začaly vyhrožovat sankcemi německým společnostem, pracujícím na tomto projektu v hodnotě 11 miliard dolarů. „Nemůžeme posilovat Západ tím, že budeme závislí na Východě,“ řekl Pence na sobotní bezpečnostní konferenci.

Tyto a další připomínky v Mnichově donutily Angelu Merkelovou k tomu, aby pronesla neobvykle ohnivou řeč na obranu jaderné dohody, mnohostranné spolupráce a rozsáhlých ekonomických vztahů s Ruskem. „Geostrategicky,“ prohlásila německá kancléřka, „Evropa nemůže mít zájem na tom, aby přerušila všechny vztahy s Ruskem.“

Nadřazenost USA versus budoucnost Evropy

Projev Merkelové jde k jádru toho, co bylo v zásadě nejvíce sporné v souvislosti s tím, jak to Pompeo a Pence minulý týden v Evropě zpackali. Následují tři otázky, které je třeba zvážit:

Nejvíce zřejmou je ta, že Washington neustále trvá na nadřazenosti USA tváří v tvář přímému odporu, a to dokonce i ze strany dlouholetých spojenců. „Od prvního dne prezident Trump obnovil americké vedení na světové scéně,“ prohlásil Pence ve Varšavě. A v Mnichově řekl: „Amerika je silnější, než kdy předtím, a Amerika je opět lídrem na světové scéně.“ Jeho projevy v obou městech byly plné bezvýznamných tvrzení, jako jsou tato výše uvedená - každé zdůrazňovalo přesně opačný smysl. Amerika je odsouzena k tomu, že se sama postupně izoluje, dokud budou lídři podléhat takovýmto vlnám nostalgie.

Další dvě otázky se týkají Evropy a její budoucnosti. V závislosti na tom, jak budou vyřešeny, se ukáže, zda je odměřenější transatlantická aliance nevyhnutelná.

Za prvé, Evropa se bude muset brzy vyrovnat se svým postavením na západní straně euroasijské pevniny. Merkelová měla pravdu: Evropské mocnosti nemohou realisticky předstírat, že prohlubující vzájemná provázanost s Ruskem je volba. Není žádná volba. Čínská iniciativa Jedno pásmo, jedna cesta, která se vyvíjí a postupuje směrem na západ, to ještě více vyjasní.

Za druhé, Evropa musí rozvíjet pracovní prostory v rámci periferie, což je Blízký východ a severní Afrika, kvůli dlouhodobé stabilitě ve svém sousedství. Hromadná migrace ze Sýrie, Libye a jiných zemí to očividně předvedla tím nejtragičtějším možným způsobem. Je to ve prospěch Německa a Francie, že v současné době jednají s Tureckem a Ruskem o přípravě plánů na obnovu Sýrie, zahrnujících komplexní politické urovnání.

Přestože probíhají tyto snahy, Washington nevykazuje žádné známky toho, že by chtěl zrušit sankce proti Sýrii, které jsou v platnosti již přes osm let. Ve skutečnosti může uložit nové sankce proti společnostem, které se budou účastnit rekonstrukčních projektů. USA by tak mohly kriminalizovat rekonstrukci Sýrie - čímž by šlo o další případ, kdy by mezi Evropou a USA došlo k nedorozumění.