Deset let po první válce v Gaze: Izrael neustále plánuje používání hrubé vojenské síly

27. prosince 2008 Izrael zahájil operaci Lité olovo, kdy drtil hustě osídlené území ze vzduchu, moře a pevniny po dobu 22 dnů. Nebyla to válka, ani „asymetrické válčení“, ale jednostranný masakr. Izrael měl 13 mrtvých; v Gaze bylo 1 417 mrtvých, včetně 313 dětí, a přes 5 500 zraněných lidí. Podle jednoho odhadu bylo 83% obětí civilní obyvatelstvo. Izrael prohlašoval, že jednal v sebeobraně a chránil civilisty své země před raketovými útoky hnutí Hamás. Důkazy však ukazují na promyšlenou a trestnou válku agrese. Izrael měl diplomatickou alternativu, ale rozhodl se, že ji bude ignorovat, a uchýlil se k brutální vojenské síle.

V červnu 2008 Egypt zprostředkoval příměří mezi Izraelem a Hamásem, islámským hnutím odporu, které vládne v Gaze. Dohoda vyzvala obě strany, aby ukončily nepřátelství, a požadovala, aby Izrael postupně uvolnil nezákonnou blokádu, kterou uvalil na pásmo Gazy v červnu 2007. Toto příměří fungovalo pozoruhodně dobře - dokud jej Izrael neporušil 4. listopadu útokem, při němž bylo zabito šest bojovníků hnutí Hamás. Průměrně bylo z pásma Gazy na Izrael vypáleno měsíčně 179 raket v první polovině roku 2008, poté počet klesl na 3 rakety v době od června do října.

Robert Pastor, profesor politologie na americké univerzitě ve Washingtonu, D.C. a hlavní poradce pro řešení konfliktů na Blízkém východě v nevládní organizaci Carter Center, mi vyprávěl, jak byla promeškána příležitost vyhnout se válce. Dále uvádím to, co mi Pastor řekl po telefonu, a co později potvrdil v e-mailu Dr. Mary Elizabeth Kingové, další blízké spolupracovnici prezidenta Cartera, 8. prosince 2013, měsíc před svou smrtí.

Pastor se v prosinci 2008 setkal v Damašku s Chálidem Mašálem, předsedou politbyra Hamásu. Mašál mu předal písemný návrh na obnovu příměří. Ve skutečnosti se jednalo o návrh obnovit dohodu o příměří z června 2008 s původními podmínkami. Pastor poté odcestoval do Tel Avivu, kde se setkal s generálmajorem (Ret) Amosem Giladem, šéfem úřadu pro politické záležitosti při Ministerstvu obrany. Gilad slíbil, že návrh sdělí přímo ministru obrany Ehudovi Barakovi, a očekával, že bude mít odpověď buď v ten den večer, nebo hned následující den. Druhý den Pastor třikrát telefonoval do Giladovy kanceláře, ale nikdo nereagoval. Krátce poté Izrael zahájil operaci Lité olovo.

V e-mailu, který Pastor diktoval svému synovi na smrtelné posteli, mě pověřil, abych tuto událost zveřejnil, protože „to je důležitý moment v historii, který Izrael musí akceptovat, protože Izrael měl v prosinci 2008 jinou možnost, než válku“. Byl to vskutku kritický okamžik, který sdělil jasné poselství: Kdyby bylo skutečným cílem Izraele chránit své civilisty, stačilo jen následovat příkladu Hamásu a dodržovat příměří.

Počínání si Izraele během první války v Gaze bylo bedlivě a nekompromisně zkoumáno v rámci nezávislé vyšetřovací mise při Radě OSN pro lidská práva, kterou vedl Richard Goldstone, významný jihoafrický soudce, který byl shodou okolností žid a sionista. Goldstone a jeho tým zjistili, že jak Hamás, tak izraelské obranné síly se dopustili porušení válečného práva úmyslným poškozováním civilistů. Izraelské obranné síly obdržely mnohem přísnější kritiku, než Hamás, kvůli většímu rozsahu a závažnosti porušování.

Komise Richarda Goldstoneho vyšetřila 36 incidentů, týkajících se izraelských obranných sil. Bylo zjištěno 11 incidentů, kdy izraelští vojáci zahájili přímý útok na civilisty se smrtícími následky; dále sedm incidentů, kdy byli zastřeleni civilisté při odchodu ze svých domovů, když mávali bílými prapory; „přímý a úmyslný“ útok na nemocnici; četné případy, kdy bylo pracovníkům sanitek zabráněno v tom, aby se postarali o těžce raněné osoby; a devět útoků na civilní infrastrukturu bez vojenského významu, jako jsou mlýny, čistírny odpadních vod a studny - to vše je součástí vojenské akce s cílem zbavit civilní obyvatelstvo naplnění základních potřeb. Podle zprávy byla velká část této rozsáhlé škody „neopodstatněná vojenskou nutností, a byla provedena protiprávně a bezohledně“.

Na závěr tato zpráva o rozsahu 575 stran uvádí, že zatímco se izraelská vláda pokoušela vykreslit své operace jako v podstatě reakci na raketové útoky při výkonu práva na sebeobranu, „samotná mise se domnívá, že plán byl zaměřen, alespoň částečně, na jiný cíl: obyvatele Gazy jako celek“. Za těchto okolností „mise dospěla k závěru, že to, co se stalo během tří týdnů v rozmezí konce roku 2008 a začátku roku 2009, byl záměrně nepřiměřený útok, jehož cílem bylo ztrestat, ponížit a terorizovat civilní obyvatelstvo, radikálně snížit místní ekonomickou schopnost pracovat a uživit se, a vnutit obyvatelstvu stále rostoucí pocit závislosti a zranitelnosti.“

Je třeba podtrhnout tvrzení, že cílem operace bylo „terorizovat civilní obyvatelstvo“. Terorismus je použití síly proti civilním obyvatelům z politických důvodů. Podle této definice byla operace Lité olovo činem státního terorismu. Politickým cílem bylo přinutit obyvatelstvo, aby zavrhlo hnutí Hamás, které jednoznačně získalo většinu hlasů ve volbách v lednu 2006.

Operace Lité olovo je typickou ukázkou toho, co je na přístupu Izraele k pásmu Gazy špatně. Izraelsko-palestinský konflikt je politický konflikt, který nemá žádné vojenské řešení. Přesto Izrael setrvává u vyhýbavé diplomacie a spoléhá se na použití hrubé vojenské síly - a to nikoli jako na poslední možnost, ale jako na první. Výchozím nastavením je použití síly. Existuje oblíbené izraelské rčení, které zní: „Jestliže nefunguje síla, použijte větší sílu!“

Operace Lité olovo byla první v celé řadě izraelských mini-válek proti Gaze. Následovala operace Pilíř obrany v listopadu 2012 a operace Ochranné ostří v létě roku 2014. Nóbl názvy těchto operací byly podvodné, maskovaly ofenzivní útoky na bezbranné civilisty a civilní infrastrukturu ve svatouškovském jazyce sebeobrany. Jsou to typické příklady Orwellovského dvojího jazyka. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun označil izraelský útok, spáchaný 1. srpna 2014 v Rafahu, kdy bylo zabito mnoho civilistů, kteří se schovávali ve školách OSN, za „morální ohavnost a trestný čin“. Tento popis se vztahuje na celou politiku Izraele, pokud jde o vedení války proti vězňům z vězení v Gaze.

Izraelští generálové hovoří o svých opakujících se vojenských vpádech do Gazy jako o „sekání trávníku“. Tato výstižná metafora naznačuje úkol, který musí být prováděn pravidelně, mechanicky a donekonečna. Také nepřímo poukazuje na bezohledné zabíjení civilistů a způsobení škod na civilní infrastruktuře, přičemž oprava bude trvat několik let.

„Sekání trávníku“ je hrůzný eufemismus, ale poskytuje vodítko k hlubšímu záměru, který se skrývá za neustále vyhýbavou diplomacií Izraele a opakovaným uchylováním se k použití hrubé vojenské síly v reakci na všechny projevy legálního odporu a mírových protestů na jižní hranici. V tomto strašlivém nasměrování nemůže existovat žádné trvalé politické řešení: Další válka je vždy jen otázkou času.

Poznámka editora

Ono všechno souvisí se vším a není na škodu si poskládat střípky mozaiky v souvislosti s děním v Evropě posledních let, kdy jsou Evropané západních zemí vystavováni otevřenému muslimskému teroru ne nepodobnému tomu, co roky zažíval Izrael. Nemine téměř týdne, aby v Evropě nebyl hlášen nějaký útok muslimského fanatika většinou překvapující svou brutalitou. Je třeba vědět, že dovoz afrických a muslimských kobylek do Evropy byl v skrytu podporován právě sionisty jak mezi politiky, tak v médiích. Nejzřetelnější postavou byl a je Soros a jeho úderky, ale kromě něj to jsou stovky a tisíce bezejmenných sympatizantů Sionů na důležitých postech ve státních správách států a v médiích, kteří roky pracují na ulamování hrotu odporu původní evropské populace vůči muslimských okupantům. To samozřejmě není náhoda.

Takže vzniká otázka, proč se invaze muslimů do Evropy děje ne-li přímo pod taktovkou sionistů, tak určitě s jejich tichým souhlasem. Sionisté tím sledují tři cíle.

• Sionisté nám chtějí dát okusit jejich vlastní medicínu. To, co roky zažívají obyvatelé Izraele. Doufají (logicky správně), že když poznáme, jaká sběř jsou muslimové, že budeme více s porozuměním hledět na izraelské genocidní akce vůči Palestincům, že ochotněji přivřeme oči nad jejich brutalitou a nebudeme příliš mluvit o lidských právech.
• Chtějí nás zavléci do jejich sporů. Byli vždycky mistry v proxy válkách. Sami mají o sobě vysoké mínění a raději nechají vykrvácet nás, obyčejné lidi Evropy, než by se sami ušpinili. Je v tom jednak hluboké pohrdání námi, jednak vlastní zbabělost.
• Přejí si vytvořit v Evropě prostředí nepřátelské Židům. Totiž Izrael neroste tak, jak by si sionisté přáli. Tisíce a tisíce židů v západní Evropě se cítí(lo) bezpečno, daří se jim a nechce se jim stěhovat se do Izraele. Jak je přesvědčit? No tak, že se jim přesadí jejich úhlavní nepřátelé přímo na jejich práh. Evropanů se židé bát nemusí, muslimů ano. Je to odvěký náboženský spor dvou primitivních semitských kultur, do kterého byla Evropa šikovně vymanévrována a v podstatě obětována.

Takže až budete zase chtít nadávat na muslimy a nenávidět je, neškodí si připomenout, že jsou jen užitečnými idioty v rukách někoho jiného.