Proč chce Británie zaútočit na Rusko

V době, kdy chudoba v Británii dosáhla rekordní úrovně a kdy země čelí ekonomickému kolapsu kvůli brexitu, rozvodu s Evropskou unií, je jistě případné zpochybnit podle všeho překroucené priority britských státních plánovačů, že vůbec zařadili tyto mega obrovské válečné lodě do služby.

Jistě oceníte rozměry těchto plavidel. HMS Queen Elizabeth je dlouhá 280 metrů, je tedy delší, než ikonická budova Parlamentu v Londýně. Na palubě může být umístěno až 60 letadel.

BBC nazývá tyto dvě nové super lodě jako „diplomacii dělových člunů pomocí steroidů“. Jsou větší, než kterékoli jiné předchozí letadlové lodě, vyrobené v Británii, které byly všechny vyřazeny z provozu kvůli stáří.

Americké námořnictvo má v současnosti 10 takových plavidel. Čína, Francie a Rusko mají jen jednu takovou loď. Se dvěma letadlovými loděmi tak Británie předvádí své „globální ambice“. Ale jaké jsou tyto ambice?

Je důležité poznamenat, že obě tyto britské válečné lodě jsou údajně navrženy tak, aby byly kompatibilní s americkými protějšky. Británie si pro své nové lodě konkrétně objednala 48 amerických bojových stíhaček Lockheed Martin F-35B s technologií stealth. Plánuje nakoupit celkem 138 letounů F-35, aby byla bojová skupina kompletní.

Každý bojový letoun F-35 má cenu kolem 100 milionů dolarů. Takže za celkový počet 138 letounů pro dvě lodě by konečné náklady mohly činit téměř 18 miliard dolarů. To vše navrch k rozpočtu 8 miliard dolarů na stavbu lodí.

Opět je třeba říci, že to je omračující rozhazovačnost peněz britských daňových poplatníků v době, kdy země trpí velkou chudobou a veřejné zdravotnictví - které jim kdysi záviděl celý svět - se zoufale zhoršilo.

Projekt nových britských lodí - zejména kompatibilita s americkým námořnictvem a vzdušnými silami - je možná klíčem k tomu, jaké jsou doopravdy „globální ambice“ Británie.

Británie zaujímá pozici jako pronajatá zbraň pro americký imperialismus v 21. století. Přemýšlejte o tom. Z jakého důvodu by Británie postavila tyto obří válečné lodě takovým způsobem, aby vykonaly službu pro americké bojové letouny, a nikoli pro britsko-evropské protějšky, jako je např. stíhačka Eurofighter Typhoon?

Funkce Británie coby vojenského komplice Spojených států není samozřejmě nic nového. Během studené války byly britské síly spolehlivým partnerem v rámci amerických intervencí v zámoří. Role přisluhovače, kterou Británie sehrála, byla eufemisticky nazvána jako „zvláštní vztah“.

Po studené válce „zvláštní vztah“ pokračoval, Británie se zapojila do válek, které USA vedly v Afghánistánu a Iráku. Britové jim poskytli nejen důležitou palebnou sílu a bojovníky pro terorizování okupovaného lidu jménem Američanů, ale role komplice také poskytla důležitou nálepku „multilateralismu“, a tudíž legální krytí pro to, co bylo ve skutečnosti nehoráznou zločinnou agresí.

Při pohledu do budoucna zjistíme, že imperialističtí plánovači Washingtonu jsou fixováni na návrat „velké mocenské rivality“. Na Čínu a Rusko je otevřeně ukazováno jako na cíle. Jak se ekonomická síla USA zmenšuje, je role americké armády větší, neboť má vykompenzovat tuto slabost s ohledem na uplatňování americké globální moci.

Ale americká vojenská moc je také omezena historickým ekonomickým zánikem. Při státním dluhu ve výši 22 bilionů dolarů - když si to spočítáme - mají vyhlídky pro americký militarismus nevyhnutelná omezení.

V tom právě spočívá nový úkol pro Británii - partnera Washingtonu v militarismu. Zejména jde o sdílení vojenské zátěže, týkající se „zabezpečení“ světa v 21. století pro anglo-americký kapitalismus.

Dvě britské super letadlové lodě se pro tento úkol hodí. Nepopírám, že stavba lodí byla zahájena před 10 lety, ale hovoříme zde o strategickém plánování a o tom, jak američtí a britští plánovači předjímají geopolitické trendy.

Je také znepokojivé, jak britští političtí a vojenští vůdci, stejně jako státní propagandistická média (jako např. BBC a expertní skupiny, jako je jako Integrity Initiative), v posledních letech horlivě urychlovali rusofobii.

Údajný pokus o otravu bývalého špiona Sergeje Skripala v Anglii v loňském roce je toho ukázkovým příkladem. Britský politický a mediální establishment bil na poplach kvůli tomuto pochybnému incidentu a obviňoval ruskou vládu, že nařídila „atentát v ulicích Británie“ - což není nic menšího, než „válečný akt“, jak tvrdí.

Podněcování Británie k válce s Ruskem se také projevuje na vyšším počtu „zachycení“ ruských bojových letounů a válečných lodí v mezinárodních vodách; na bezprecedentním rozmístění britských vojsk v Arktidě a Baltském moři (včetně prince Harryho!) - aby „vyslali signál Moskvě“; a na nedávném vyslání britské válečné lodě do Černého moře na podporu neonacistického režimu v Kyjevě, který „čelí ruské agresi“, jak tvrdí britský ministr obrany Gavin Williamson.

Mylné představy Británie o majestátnosti jako o bývalé imperiální síle jsou patetické. Ale tyto bludy jsou také nebezpečné, vždyť Británie dostává novou roli coby imperialistický přisluhovač Ameriky pro 21. století. A ve snaze prokázat svou „hodnotu“ se Británie stává stále útočnější vůči Rusku.