Co se stalo s „ropným zlomem“?
Na začátku administrativy Bush-Cheney se v nespočtu článků a dokonce i v oficiálních prohlášeních Mezinárodní energetické agentury a různých vlád tvrdilo, že začal takzvaný „ropný zlom“. To bylo v době, kdy byl bývalý ředitel ropné společnosti Halliburton, viceprezident Dick Cheney, jmenován šéfem pracovní skupiny pro energetiku Bílého domu. Následně až do začátku války v Iráku, do března 2003, se ropný zlom nebo absolutní pokles světových zásob ropy zdál být pravděpodobným vysvětlením, ne-li odůvodněním, pro invazi G. W. Bushe do Iráku. Také jsem byl nějakou dobu přesvědčen, že to může vysvětlovat ropnou válku. Přesto dnes slyšíme jen velmi málo o ropném zlomu. Proč tomu tak je? To je velmi zajímavé.
Ropný zlom byl vynálezem jistých finančních kruhů a největších ropných společností „Big Oil“, které tím mimo jiné ospravedlňují velmi vysoké ceny za ropu. Teorie ropného zlomu, kterou propagovaly, aby ospravedlnily vysoké ceny, má kořeny v 50. letech a souvisí s excentrickým geologem, který pracoval pro Shell Oil v Houstonu, jenž se jmenoval King Hubbert.
Gaussovy křivky a tak podobně
Během práce v Shell Oil v Texasu byl Marion King Hubbert - nebo jen King (tj. král), jak si přál být nazýván - požádán, aby přednesl zprávu na každoročním zasedání Amerického ropného institutu v roce 1956, která se stala jedním z nejosudovějších příkladů vědeckých smyšlenek v moderní době.
Hubbert postuloval všechny své závěry z roku 1956 - včetně toho, že USA dosáhnou v roce 1970 ropného zlomu - na neověřené domněnce, že ropa je fosilní palivo, biologická směs z pozůstatků mrtvých dinosaurů, řas nebo jiných životních forem, pocházejících z doby asi před 500 miliony lety. Hubbert přijal fosilní teorii bez jakýchkoliv pochybností, zjevně se ani nepokusil vědecky ověřit tuto podstatnou a zásadní část jeho argumentace. Pouze trval na „fosilním původu ropy“, jako by to byla pravda evangelia, a začal kolem toho vytvářet novou ideologii, neomalthuziánskou ideologii vynuceného šetření, čelící rýsujícímu se nedostatku ropy. Tvrdil, že ropná pole se řídí Gaussovou křivkou, což je samo o sobě svévolný heurismus.
Pro obří britské a americké ropné společnosti a velké banky, které je podporují, byl mýtus nedostatku nezbytný, pokud měly být schopny ovládat dostupnost a cenu ropy jako záchranné lano světové ekonomiky. Mýtus nedostatku měl být klíčovým elementem angloamerické geopolitické moci po více než sto let.
King Hubbert připustil v jednom upřímném rozhovoru v roce 1989 krátce před svou smrtí, že metoda, kterou použil k výpočtu celkových obnovitelných zásob ropy v USA, nebyla vůbec vědecká. Dalo by se to přirovnat k tomu, jako když někdo zkouší pomocí nasliněného prstu, jak silně fouká vítr.
Hubbert řekl během rozhovoru: „Bylo ode mě vyžadováno, abych věděl nebo odhadl konečné množství, které může být vyprodukováno… Znám konečné množství a vím, že mohu tuto křivku přizpůsobit pouze v rámci velmi úzkého rozmezí nejistoty. Tímto způsobem to bylo provedeno. Tyto křivky byly nakresleny. Jednoduše jsem pokusně, tím myslím, že jste si nakreslili křivku, vypočítali čtverce, a pokud to bylo trochu víc, tak jste to trochu upravili, zkrátili, trochu zvýšili. Nebyla v tom žádná matematika, pouze integrální oblast pod křivkou, integrální pd dq, občas et, pro akumulovanou výrobu až do určitého času... Takže s nejlepším odhadem, který jsem mohl udělat, ohledně konečného množství ropy ve Spojených státech, jsem v té době došel k vlastnímu výpočtu asi 150 miliard barelů.“
Pokud Hubbertův popis jeho metodologie nevypadá jako přísný vědecký postup, je to proto, že tomu tak není.
Hubbert ve skutečnosti proměnil neprokázané a nepřesné tvrzení - že ropa pochází z fosilizovaných biologických zbytků - na základ argumentu ohledně nedílného nedostatku a nevyhnutelného poklesu: „Tyto poznatky nám poskytují silnou geologickou základnu oproti bezuzdným spekulacím, pokud jde o výskyt ropy a plynu. Počáteční zásoby jsou konečné; míra obnovy je zanedbatelná; a výskyt je omezen na ty oblasti na Zemi, kde je skalní podloží pokryto silnými sedimentárními ložisky.“ Poté, co byla tato moudrost přijata ve světě geologie, ve světě, jehož učebnice byly napsány převážně v Americe, kde dominují největší ropné společnosti „Big Oil“, šlo především o otázku kontroly oblastí, bohatých na ropu, ať už politicky nebo, pokud to bylo nezbytné, vojensky.
V roce 1956, když učinil hroznou prognózu o „konečných“ a „omezených“ zásobách, byl ropnými vrty dotčen sotva drobný zlomek Země.
Michael T. Halbouty, uznávaný ropný geolog a inženýr z Texasu, napsal v roce 1980 pro Wall Street Journal: „[Existuje] přibližně 600 potenciálních ropných pánví na světě. 160 z nich je komerčně produktivních, 240 z nich je částečně nebo mírně prozkoumaných, a zbývajících 200 je v podstatě neprozkoumaných… 73% vrtů bylo provedeno ve Spojených státech. Přesto potenciální pánevní oblasti této země… představují pouze 10,7% celosvětového množství... Většina světových pánví nebyla dosud dostatečně prozkoumána, ani zde nebyly provedeny zkušební vrty.“
Hubbert dále předpověděl, že na základě jeho odhadů celkových zásob ropy v USA ve výši 150 - 200 miliard barelů by měla na konci 70. let vyvrcholit produkce ropy ve Spojených státech, a poté by se měl urychlovat pokles Gaussovy křivky. Byla to alarmující představa, mírně řečeno. Bylo to však také falešné.
Významný objev nové ropy
Nechci zde hovořit o ruských vědeckých důkazech z 50. let, které empiricky ukázaly, že ropa se neustále vytváří hluboko v plášti Země prostřednictvím extrémně vysokých teplot a tlaku, a že je možné o ní říci cokoliv, jen ne to, že se vypotřebuje. Podrobněji se zabývám tímto tématem ve své knize „Mýty, lži a ropné války“. Zde se chci pouze odvolat na poslední bulletin agentury US Geological Survey.
28. listopadu oznámilo americké Ministerstvo vnitra nové potvrzení o obrovských zásobách ropy a plynu v oblasti západního Texasu až po Arizonu. Americké ministerstvo vnitra prostřednictvím vládní agentury US Geological Survey oznámilo, že břidlicové naleziště ve Wolfcamp Shale a nadložní formace Bone Spring v Delawarské pánvi v oblasti Permské pánve v Texasu a Novém Mexiku obsahují „odhadem 46,3 miliard barelů ropy, 281 bilionů krychlových stop zemního plynu a 20 miliard barelů kapalného zemního plynu“ - podle hodnocení agentury US Geological Survey (USGS). Tento odhad se týká permanentní nekonvenční ropy, a sestává z neobjevených, technicky využitelných zdrojů. Dr. Jim Reilly, ředitel USGS, nazval tento region „naším největším výměrem permanentní ropy a zemního plynu, který jsme kdy zveřejnili“. Stručně řečeno, to jsou hlavní novinky ohledně dodávek energie v USA.
Ve zprávě se dále uvádí, že ropné a plynárenské společnosti v současné době vyrábějí ropu s využitím jak tradičních technologií - vertikálních ropných vrtů a horizontálního vrtání - tak hydraulického štěpení, které extrahuje břidlicovou ropu a plyn. Agentura USGS dodala, že výměr Delawarské pánve v oblasti Wolfcamp Shale a formace Bone Spring je dvakrát větší, než v oblasti Midlandské pánve.
Již před tímto významným objevem břidlicové ropy a plynu v oblasti Texasu a Arizony kolem Permské pánve byly učiněny odhady, že půjde o největší zásoby ropy na světě, včetně břidlicové ropy. Podle studie Rystad Energy, norské poradenské firmy, která byla zveřejněna v červenci 2018, mají Spojené státy 264 miliard barelů ropy, z níž více než polovina je umístěna v břidlici. Toto celkové množství převyšuje 256 miliard barelů ropy, nalezených v Rusku, a 212 miliard barelů v Saúdské Arábii.
Pokud bychom do toho zahrnuly nové odhady agentury USGS, celková zásoba ropy v USA by přesahovala 310 miliard barelů. Předpověď Kinga Hubberta, že v USA nastane ropný zlom v roce 1970, se jeví jako nesmysl. V roce 1970 se stalo to, že největší ropné společnosti „Big Oil“ zmanipulovaly přesun na velmi levnou ropu na Středním východě a couvly od vrtání ropy v USA. Pro ně se stal argument o ropném zlomu velmi užitečnou politickou zbraní, která měla po roce 1970 obrovské geopolitické důsledky pro politiku USA na Středním východě. Nové objevy v Texasu a Arizoně zajistí, že rychlejší vyčerpání ložisek břidlicové ropy, ve srovnání s běžnými ložisky, nebude znamenat brzké ukončení těžby americké ropy.
To vše má velké geopolitické důsledky, neboť jak se dnes ukazuje, USA se v posledních letech staly největším světovým producentem ropy, dostaly se před Rusko a Saúdskou Arábii. To by také mohlo vysvětlovat, proč si americký prezident nedávno mohl dovolit nařídit stažení amerických vojsk ze Sýrie. V posledních letech probíhá obrovský geopolitický posun.
Whatever Happened to Peak Oil? vyšel 1. ledna 2019 ma katehon.com. Překlad v ceně 510 Kč Zvědavec.