Kanada těžce zaplatí za to, jakou roli sehrál Trudeau v banditismu USA proti Číně

Trudeauovo podlézání Spojeným státům a plnění jejich požadavků se již velmi negativně odráží na kanadské ekonomice a celkového obrazu na mezinárodní scéně.

Kanada zadržela - jménem Washingtonu - Meng Wan-čou, finanční ředitelku čínského telekomunikačního gigantu Huawei, což se jeví jako bezostyšný případ toho, jak Američané jednají politicky a zlomyslně. Pokud se zdá, že se Američané chovají jako bandité, pak Kanaďané jsou jejich přisluhovači.

Wan-čou zadržela 1. prosince kanadská federální policie, právě když měla nastoupit ve Vancouveru do letadla. Byla jí údajně nasazena pouta a byla odvedena ponižujícím způsobem, který šokoval jak čínskou vládu, tak média i veřejnost.

Ředitelka společnosti byla od té doby propuštěna na kauci ve výši 7,4 milionu dolarů, až do dalšího soudního řízení. Nyní je v podstatě v domácím vězení v Kanadě, na kotníku má připevněný elektronický náramek.

Aby toho nebylo málo, dokonce není ani jasné, za co je Wan-čou stíhána. Americké úřady tvrdí, že je obviněna z porušování amerických sankcí proti Íránu, neboť uskutečnila v souvislosti s telekomunikacemi obchod s Teheránem. Existuje předpoklad, že Kanaďané zatkli Wan-čou na žádost Američanů. USA však dosud nevydaly příkaz k vydání. To může trvat měsíce. Mezitím bude žít čínská podnikatelka v omezených podmínkách, bude se na ni vztahovat zákaz vycházení, bude jí odepřena svoboda.

Kanadský právní expert Christopher Black  řekl, že není důvod k zadržení Wan-čou. Otázka amerických sankcí vůči Íránu je irelevantní a nemá žádný základ v mezinárodním právu. Američané jen uplatňují své pochybné vnitrostátní zákony vůči třetí straně. Black uvedl, že Kanada z toho důvodu nemá žádnou povinnost uplatňovat americké zákony, týkající se Íránu na svém území, zejména vzhledem k tomu, že Ottawa a Peking mají své vlastní samostatné bilaterální diplomatické vztahy.

V každém případě jde o to, že Američané používají právní mechanismy k zastrašování a potlačování obchodních konkurentů. Po několika měsících dal Washington jasně najevo, že se zaměřuje na čínské telekomunikační konkurenty jako na komerční konkurenty ve strategickém sektoru. Tvrzení Spojených států, že Čína používá telekomunikaci ke „špionáži“ a „infiltraci“ americké národní bezpečnosti, jsou jen falešné propagandistické úskoky, které podkopávají jejich obchodní rivaly prostřednictvím špinavých prostředků.

Na základě neopatrných komentářů amerického prezidenta Donalda Trumpa, které uvedl tento týden pro agenturu Reuters, že by „osobně zasáhl“ v případě Meng „pokud by to pomohlo obchodním hovorům s Čínou“, se zdá zcela jasné, že finanční ředitelka společnosti Huawei má být trumfem při vyjednávání. Bylo to tiché přiznání ze strany Trumpa, že Američané proti ní nemají ve skutečnosti žádnou právní žalobu.

Kanadská ministryně zahraničí Chrystia Freelandová se vrátila k režimu omezení škod poté, co Trump pronesl hrubé komentáře. Řekla, že případ by neměl být „politizován“, a že by to nemělo zasahovat do soudního řízení. Jak ironické.

Celá záležitost byla zpolitizována již od samého začátku. Zadržení Meng, nebo jak to nazývá Christopher Black „držení rukojmí“, má na svědomí agenda Washingtonu, týkající se sužování Číny z obchodních důvodů, pod právnickou záminkou, která se údajně vztahuje na íránské sankce.

Když Trump svými slovy - že „pomůže osvobodit Wan-čou“ - odkryl cynické sledování osobního prospěchu, potom si Kanaďané uvědomili, že zároveň vyšlo najevo, jací jsou přisluhovači amerického banditismu. To byl důvod, proč Freelandová byl nucena rychle zaujmout předstíraný úzkostlivý postoj ohledně právní bezúhonnosti.

Kanadský premiér Justin Trudeau prohlásil, že si nebyl vědom žádosti o zadržení Wan-čou ze strany USA. Trudeau nemluví pravdu. Kvůli tak ostře sledovanému zásahu proti čínské, vysoce postavené finanční ředitelce Ottawa musela být plně informována Američany. Právní odborník Christopher Black se domnívá, že Trudeau musel vědět o blížícím se spiknutí vůči Wan-čou, a navíc si myslí, že ​​se na tom osobně podílel.

Co Trudeau a jeho vláda zamýšleli v souvislosti s tím, aby se vymanili z provedení této odporné role pro americkou brutalitu, není vůbec jasné. Možná, že poté, co na něj Trump verbálně zaútočil na červnovém summitu G7, a řekl mu, že je „slabý a nečestný“, se Trudeau rozhodl, že bude nejlepší se posunout a stát se hodným štěňátkem Američanů v jejich špinavosti proti Číně.

Ale již se ukázalo, že Kanada velmi těžce zaplatí cenu za tuto pochybnou službu Washingtonu. Peking varoval, že to Washingtonu i Ottawě oplatí. A právě Ottawa je vůči vážným následkům zranitelnější.

Tento týden byli dva kanadští občané, jeden bývalý diplomat, zadrženi v Číně z důvodu špionáže.

Kanadští obchodní analytici také varují, že Peking může Ottawě uložit přísný ekonomický postih. Rozčarovaná čínská veřejnost začala bojkotovat kanadský export a citlivé kanadské investice v Číně jsou nyní ohroženy, neboť Peking je může blokovat. Navrhovaná dohoda o volném obchodu, kterou Ottawa a Peking projednávaly, je nyní na bodě mrazu.

A pokud Trudeauova vláda podlehne nesnesitelnému ekonomickému tlaku ze strany Pekingu, a poté se podřídí požadavku Číny na okamžité propuštění Meng Wan-čou, bude Ottawa vypadat jako patetický, zbabělý sluha Washingtonu. Reputace Kanady coby liberálního, nezávislého státu bude poškozena. Dokonce ani Číňané pravděpodobně nezapomenou na Trudeauovu zradu.

Je komicky ironické, že tato nepěkná sága má také jistý osobní rozměr.

Během 70. let Trudeauova matka Margaret - které bylo něco přes třicet let, byla společenskou celebritou, a zažádala o rozvod s jeho otcem, předsedou vlády Pierrem Trudeauem - byla často propírána v bulvárních médiích kvůli indiskrétnostem v nočních klubech. Kytarista Rolling Stones Keith Richards prohlásil ve své autobiografii, že Margaret Trudeauová byla vášnivou fanynkou kapely, a měla románky s Mickem Jaggerem a Ronniem Woodem. Její peprné eskapády a nevalná pověst zahanbovaly mnoho Kanaďanů.

Chudinka Margaret Trudeauová skončila tak, že byla rozvedená, zostuzená, finačně na dně, a vydělávala si na živobytí tím, že smolila knížky, v kterých psala úplně o všem.

Justin, její nejstarší syn, nyní zjišťuje, že být vášnivým obdivovatelem banditismu Washingtonu nepřináší nic dobrého, on sám i jeho země tím získává špatnou pověst.