Co se na G20 nestalo, je mnohem důležitější, než to, k čemu došlo

Co nám tyto dvě chybějící části říkají, je důležité: prezidentství Trumpa dosáhlo klíčového bodu inflexe - konec začátku, nebo snad začátek konce?

Za prvé, nedošlo k „žádné dohodě“ s Čínou. Jak upřímně vypověděl Christopher Balding, bývalý docent a profesor podnikání a ekonomie na čínské univerzitě HSBC Business School: „Nelze to dostatečně zdůraznit: Toto není dohoda, není to rezoluce. To je ujednání za účelem pozdržení další eskalace. Ani jedna strana ve skutečnosti nedala nic, s výjimkou sladkých řečí. Nic zásadního.“

Většina následných mediálních komentářů se soustředila na to, že se vše vrátí do zákopů studené války, až skončí lhůta devadesáti dnů (nejzazší termín, který mimochodem Čína ještě musí potvrdit), nebo dokonce ještě dříve, neboť Trump se vrací k útočným poznámkám na Twitteru. Ale skutečná otázka nezní, co se stane ke konci prvního čtvrtletí 2019, ale proč v sobotu nedošlo k „žádné dohodě“?

Trump sliboval „velikost“: „Jsem muž, prosazující clo,“ prohlásil na Twitteru, a dodal: „Učiňme Ameriku opět bohatou.“ Administrativa stále opakuje, že americká ekonomika je silná, zatímco čínská ekonomika je slabá: „Máme veškeré páky,“ tvrdí v pravidelných intervalech. Můžeme „uvalit clo“ dvakrát větší, než zboží, a také zdvojnásobit clo, upozornil Trump, zatímco USA si pravidelně protahují vojenské svaly, a to přímo před tváří Si Ťin-pchinga.

A pak? Přijde summit G20, a „nic“. Trump nahlodá G20, je nervózní, a zaujímá obranný postoj. Neprojevoval se jako alfa muž, který by tento summit ovládal. Vypadal omšele. Skutečně, bylo to celé tak trochu fiasko.

Uvědomte si však, že summit G20 probíhal bezprostředně po „přiznání viny před soudem“ v rámci týmu zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera – že Trumpův bývalý právník a vyjednavač Michael Cohen lhal Kongresu. To, jak poznamenal Dershowitz, profesor práv na Harvardu, svědčí o tom, že Mueller znovu vytváří nové trestné činy (chycením do pasti), místo toho, aby vyšetřoval možné spáchání trestných činů v minulosti – je jasné, že Mueller jde jasně po Trumpovi: Možná neprokáže žádný zločin (tajná dohoda, kdyby k nějaké došlo, stejně není žádný zločin) - ale o to vůbec nejde. Mueller žene Trumpa do kouta politicky, nikoli právnicky, neboť ho vykresluje jako odporného člověka, který je obklopen lháři a ničemy. Mueller se zaměřuje na Trumpovu marnivost: Ničí Trumpovo sebehodnocení coby hrdinské postavy, která se zaměřuje na obnovu velikosti Ameriky v rámci hesla „Učiňme Ameriku opět bohatou“. Mueller pomalu paralyzuje sílu a moc prezidenta, a zároveň pracuje na tom, aby se Trump jevil jako pouhá prázdná nádoba.

Bývalý americký diplomat James Jatras naznačil odpověď na otázku, „proč nedošlo k žádné dohodě“:

„S tím, jak demokraté zhruba za měsíc ovládnou Sněmovnu reprezentantů, budeme brzy svědky intenzivnějšího vyšetřování – které bude koordinovat Mueller – za účelem najít jakoukoli možnou záminku k impeachmentu Trumpa v rámci pracovního či soukromého života. Existuje obecné povědomí, že i když demokraty ovládaná Sněmovna najde něco, co by podpořilo body obžaloby, Senát, ovládaný republikány, bude Trumpa chránit. Blbost. Demokraté se semkli kolem svého prezidenta Billa Clintona, ale byli to právě republikáni, kdo předhodil Richarda Nixona vlkům. Existuje alespoň tucet republikánských senátorů, kteří by byli připraveni odkopnout Trumpa a dosadit do Oválné pracovny Mike Penceho? To se vsaďte. Začněte u Mitta Romneyho.“

A co by mohlo, podle Trumpa, stát mezi ním a nesnesitelnou potupou - a ránou pro jeho ego – že by ho jeho strana „odkopla“, načež by byl ještě více ponížen, neboť by ho vyštvali z prezidentského úřadu? Nuže, co by nestálo mezi tím, je hroutící se trh a ekonomika USA, zabředávající do blížící se recese. To samo o sobě by zřejmě mohlo dovést prezidenta právě do rukou těch republikánských senátorů, kteří jím pohrdají, a kteří by podpořili demokraty, pokud by se domnívali, že se mohou zbavit prezidenta - jak uvedl Jatras.

Americký trh začal stagnovat již týden před summitem G20. Strach z obchodní války, který byl zpočátku ignorován, začal ovládat náladu trhu. Začínají se objevovat zvěstovatelé (ačkoliv ne zcela rozhodní) ekonomiky v recesi (jako např. inverze výnosové křivky Treasury a křivka ropného futures, které jsou v kontangu. Obojí je považováno za signál globální ekonomiky, která zřejmě zpomaluje).

Jde prostě o to, že Trump zcela otevřeně postavil své prezidentské úspěchy na rostoucím akciovém trhu a fantastické ekonomice. Takže pokud by trh mohl zabránit tomu, aby byl zničen jeho image coby zdatného obchodníka, proč nenabídnout dočasnou úlevu od obchodní války s Čínou? Proč nepostrčit trhy v tomto předvánočním čase?

Na summitu G20 byla vynechána další významná událost: Další pes, který nezaštěkal, přičemž to bylo velmi důležité. Prezidenti dvou hlavních vojenských a jaderných mocností, kteří sedí obkročmo na velkých geopolitických zlomových liniích, a kteří spolu musí mluvit, chodili kolem sebe, ani si nepotřásli rukou – dokonce se ani nesnažili najít nějakou příležitost, aby mohli sedět vedle sebe.

Proč? Údajně kvůli tomu, že remorkér a pár ukrajinských ozbrojených pobřežních plavidel vpluly do Azovského moře, přičemž ignorovaly pravidla, která jsou požadována k získání povolení. Opravdu? Kvůli čemu? Jak bizarní. Copak si Trump nemohl vzít prezidenta Putina stranou, poslat pryč své asistenty, sednout si a promluvit si? Ještě zajímavější je, že mluvčí Kremlu následně řekl, že „došlo k výměně názorů“ s Washingtonem, a že John Bolton přijede do Moskvy, aby projednal možné budoucí setkání Trumpa s Putinem. Cožpak k tomu nemohlo dojít tváří v tvář v Buenos Aires? Kvůli zadrženému remorkéru? A nyní je požadováno, aby schůzku opět schválil Bolton, a aby do toho byl zapojen?

Celkem vzato se prezident Trump nyní s ohledem na summit jeví jako slaboch. Má silácké řeči, ale činy žádné: Nečiní toho příliš v tuzemsku; nevykonal nic pro vyčištění bažiny; a obecně toho nečiní příliš. Jatras došel k závěru, a spíše se smutkem, než ve zlosti, tvrdí: „Bylo by trochu přehnané říci, že pokud jde o zahraniční a bezpečnostní politiku, Trump je nyní pouhou loutkou deep state. Dokonce i kdyby se Trump a Putin skutečně znovu setkali, co může Putin očekávat od Trumpa, že mu řekne, aby došlo k nějaké změně?“

Proč? Můžeme pouze spekulovat: Důvodem může být jen to, že se obává, že trhy a ekonomika se obrací proti němu. Možná se Trump obává, že republikánský „Brutus“ ucítí jeho slabost (bude zbaven svého „kouzla“, spojeného s rostoucím trhem) a vrazí mu dýku do zad?

Ray Dalio, zakladatel investiční firmy Bridgewater Associates, rozlišuje ve své knize „Zásady navigace ve velkých dluhových krizích“ různé dluhové cykly: Krátkodobé cykly a dluhové „supercykly“. Krátkodobé dluhové cykly se pohybují víceméně souběžně se skrytými ekonomickými cykly, a trvají v průměru 7 - 8 let, v souladu s průměrnou délkou ekonomických cyklů. Dluhové „supercykly“ obvykle trvají 50 - 75 let a mají dlouhou historii. Dalio poznamenává, že jsou zmiňované již ve Starém zákoně, kde se popisuje, že je třeba vymazat dluh přibližně každých padesát let, a odkud pochází označení „jubilejní rok“.

„Dluhové supercykly vždy končí velkým třeskem,“ napsal Nils Jensen: „Předchozí dluhový supercyklus skončil vypuknutím 2. světové války, a nový dluhový supercyklus započal svou existenci, když kanóny utichly v roce 1945. Nyní jsme již téměř 75 let v současném supercyklu; to znamená, že se zapíše do historie jako jeden z těch delších.“

Trump má smůlu v tom, že se jeho prezidentství překrývá se zakončením nikoli jen nějakého „obyčejného“ supercyklu, ale turbulentního, globálního dluhového supercyklu, který je ještě podpořen radikálním potlačením úrokových sazeb a vytvářením masivních úvěrů (což může vysvětlovat, proč je supercyklus takto „dlouhý“). Zřejmě je „neštěstí zdvojeno“, protože zároveň - z podobných důvodů - Spojeným státům prostě dochází fiskální „prostor“. Ministerstvo financí má v tomto a nadcházejících letech velké požadavky na půjčky (biliony), cizinci již nekupují americký dluh. Stručně řečeno, poprvé za sedmdesát let je pro držitele rezervní měny těžké financovat sám sebe – a v současné atmosféře polarizace Washingtonu se USA ani nemohou reformovat. Nelze s tím hnout.

To představuje základní paradox, který amerického prezidenta svazuje: Politicky potřebuje rostoucí trh a fantastickou ekonomiku, avšak „věštba“ hlásá, že prosperující trhy už jsou minulostí. Trump chce, aby Fed (Federální rezervní systém) pozvedl trh, ale Fed si dělá větší starosti s přípravami na další fázi ekonomického cyklu. K tomu potřebuje dostatečný prostor, aby mohl snížit úrokové sazby o 4%, což je samozřejmě nyní nemožné. A Fed potřebuje štíhlejší bilanci - v případě, že bude třeba připsat k tíži záchranu ekonomiky.

Tohle je to napětí, které „svazuje“ Trumpa: Může jednat politicky a riskovat hlubší „velký třesk“, spojený se zakončením cyklu; nebo může jednat uvážlivě, omezit potenciální důsledky možné dluhové krize. Avšak jednat „uvážlivě“, to také znamená chápat, že fiskální situace USA - muset prodávat horu amerických dluhopisů na trhu, z něhož zmizeli zahraniční kupci - pravděpodobně povede ke zvýšení úrokových sazeb, a ceny akcií půjdou dolů (neboť instituce prodávají akcie, aby nakoupily vyšší výnosy u státních dluhopisů). Stručně řečeno, politicky chce, aby šly akcie nahoru a úrokové sazby dolů, avšak současná fiskální situace Ameriky pravděpodobně vyvolá opak - a proto bude vystaven potenciálnímu „Brutovi“, který číhá na chodbě Senátu.

Co si z toho vybere? No, již je to patrné: Trump chce zoufale udržet akciový trh nahoře. S tím je spojena jeho vlastní bezpečnost: Nutí Jerome Powella, aby zastavil plánované zvýšení úrokových sazeb Fedu; a chce, aby se snížila cena ropy - aby Powell neměl žádnou výmluvu (rostoucí inflaci), a nezvyšoval sazby. Zdá se, že Trump byl tak zoufalý, že se připravil na ústupky s ohledem na kupce íránské ropy. Z jeho tweetu z 25. listopadu je zcela jasně patrné, že existuje souvislost mezi nízkými cenami ropy a jeho očekáváním, že Fed by neměl zvyšovat sazby.

Skvělé, že ceny ropy klesají (děkuji, prezidente T.). To vše sečteno, je to jako velké snížení daní, navíc k našim dalším dobrým ekonomickým zprávám. Inflace klesá (posloucháš, Fede?)!

Co to všechno znamená? Znamená to, že Trump, jehož celková obchodní kulturní asimilace zvýhodňuje dluh - více dluh, a nízké či na nulovém základě úrokové sazby – bude doufat, že dosáhne svého, a může se mu to částečně podařit. Existují náznaky, že Fed tento měsíc zvýší sazby, ale v příštím roce může zpomalit tempo růstu. (Přinejmenším to naznačuje tvar křivek futures.)

Avšak předzvěsti jsou nepříznivé: Světový obchod zpomaluje; Čína zpomaluje; Japonsko zpomaluje; Německo a Evropa zpomalují - a první výhonky, které naznačují, že USA dosáhly vrcholu v 2. čtvrtletí 2018, si razí cestu. Trump možná skončí tak, že nedosáhne ani úspěšného akciového trhu, ani - což hrozí více - trhu s dluhopisy, bez problémů vstřebávajícího americký dluh v řádu bilionů dolarů.

Pokud jde o zahraniční politiku, tu řídí jestřábi: Pence, Navarro a Lighthizer budou pokračovat v „celovládní“ studené válce s Čínou, ale kdo ví, jaký bude stav amerického trhu za 90 dní. Nesázel bych na to, že se v dubnu objeví dodatečná cla a 25% sazby. Si Ťin-pching to sehrál dokonale: Sun Zi by byl pyšný.

A pan Bolton bude nadále tlačit na Rusko - na všechna místa hranic; bude se snažit narušit Rusko ekonomicky, prostřednictvím pravidelné dávky sankcí, zvyšujícími se problémy na Ukrajině a snižováním politického procesu Ruska v Sýrii (astanský mírový proces).