Porošenko a Západ: Potíže v Azovském moři

To vše v reakci na to, že Rusko dokončilo most přes Kerčský průliv, který může Rusko využít k zablokování přístupu do Azovského moře. Kerčský průliv je ruské území a podle mezinárodního práva může Rusko omezit přístup do Azovského moře.

Takže incident, k němuž došlo o víkendu, kdy ruská loď narazila do ukrajinského remorkéru, a kdy Rusové stříleli na lodě a zabavili je, byl nakonec správnou a legální reakcí na jasnou provokaci, protože ukrajinské vojenské lodě odmítly oznámit své záměry.

Nechoďme kolem horké kaše. Cílem tohoto incidentu je ospravedlnit další antagonismus mezi Západem a Ruskem v předvečer summitu G20 a plánované schůzky prezidentů Trumpa a Putina.

Také to mělo rozdmýchat ukrajinský nacionalismus a snažit se získat podporu pro Porošenka, který má nízké volební preference, s tím jak se blíží březnové volby. Vyhlášením výjimečného stavu tak americký satrapa potenciálně pozastavil volby, a zpochybnil důvody Ruska, které konečně reagovalo na tyto opakované provokace.

Současně ukrajinská armáda zahájila ostřelování kontaktní linie v Donbasu, poblíž Gorlovky, které bylo nejtěžší za poslední roky.

Existuje celá řada různých úhlů pohledu na tento incident, a jak to bude využito ke zvýšení napětí mezi Západem a Ruskem.

Rusko oficiálně zastává postoj, že Porošenko to všechno dělá kvůli tomu, aby se zavděčil západním pozorovatelům, kteří do něj a jeho vlády nacpali miliardy, a udržoval Ukrajinu jako „hnisající ránu“ na ruských hranicích.

Je to také zoufalý pokus o podporu této selhávající vlády a potenciální pozastavení březnových voleb.

Zatímco se přikláním k tomuto stanovisku, je to také ta nejméně zajímavá část, protože je tak očividně zřejmá. Myslím, že nějaký hlubší manévr má co do činění s tím, že Porošenko ukončil smlouvu o přátelství.

Podle Rostislava Iščenka je ukončení smlouvy pouze ve prospěch Ruska, neboť se tím odstraňuje trvalost hranic mezi Ruskem a Ukrajinou. Ve skutečnosti to otevírá cestu k tomu, aby Rusko uznalo separatistické republiky Luhanskou a Doněckou.

Jde však o víc, protože se také otevírá argument, že Azovské moře spadá nyní do mezinárodních vod, protože hranice jsou sporné. To umožňuje legální manévrování ze strany Evropy a USA prostřednictvím OSN – nalézt důvody k tomu, že Rusko bylo v rozporu s právem na proplutí ukrajinských plavidel. Netvrdím, že to je tento případ, neboť nejsem právník, ale vypadá to jako nejpravděpodobnější způsob, jak dát světu najevo, že Rusko je zlé a expanzivní.

A tento argument může mít váhu, protože nikdo oficiálně neuznává Krym jako součást Ruska.

Obvyklí podezřelí Rady bezpečnosti OSN - Evropa a USA – podpořili v této záležitosti Ukrajinu, což se dalo lehce předvídat. A otázkou nyní bude, zda USA získaly casus belli (tj. důvod k vyhlášení války), aby se pokusily dostat lodě NATO do Azovského moře pod záminkou udržení míru v mezinárodních vodách.

Bývalý britský poslanec George Galloway uvedl v článku pro RT své podezření, že je to pro Mayovou, ale také pro francouzského pudla Emmanuela Macrona a Trumpa s jeho potížemi ohledně Muellera moment „vrtěti psem“.

To invokuje ducha Tennysonovy knihy „Útok lehké brigády“:

Nebezpečná konstelace slabých, hroutících se západních vlád a lídrů se náhle, pokud jde o jejich zájmy, začíná shodovat s podřadným tyranem Porošenkem. A možná už jsou připraveni na to, že do Údolí smrti pošlou své lidi, aby vyrazili. Pokud tak učiní, naleznou rozhodné Rusko mnohem silnější, než u Balaklavy.

Chtěl bych jít ještě dále, alespoň co se týče Theresy Mayové. Tato provokace se uskutečnila v součinnosti s oznámením britských sil, že budou příští rok vyslány na Ukrajinu.

Vláda Mayové zradila britský lid v souvislosti s brexitem a příšernou dohodou, a nyní se zaměřila na zlé Rusko, což je jeden ze způsobů, jak odvádět pozornost od dalšího selhání.

Ať už se jedná o dohodu či nikoli, Mayová skončí, jakmile bude tohle jednou za námi; a je mnohem pravděpodobnější, že dokončí svou misi - tzn. zradit brexit a poštvat NATO proti Rusku - když budou britské síly připraveny. Může dojít k tomu, že budou vyvolány všelijaké akce pod falešnou vlajkou, které usadí jakoukoliv příchozí labouristickou vládu.

Když se podíváme zpětně na přechodné období mezi odcházejícím Barackem Obamou a příchozím Trumpem, bylo vykonáno vše, co jen bylo možné, aby to Trumpovi otrávilo první dny v prezidentském úřadě. Myšlenka, že by Trump a Putin mohli nastolit normální vztahy, byla trnem v oku.

Trump je v tom neustále brzděn.

Kdo za tím stál? Britské a americké zpravodajské služby, společně se soudnictvím, i když se dnes pomalu dostává na povrch jejich korupce. To vše je součástí pečlivě zaranžovaného plánu.

Ti, kdo se drží u moci, to dělají ze zoufalství, a použijí každý trik a pákový efekt, který mají k dispozici, aby se udrželi na své pozici. V tomto ohledu se Porošenko neliší od ostatních. On ví, že pokud ztratí sílu, bude nahraditelný, bude hozen vlkům, a USA a Evropa začnou podporovat dalšího zrádce, který předsedá v Kyjevě.

Nezdá se, že by se rýsovala příliš velká naděje ohledně nadcházejících voleb.

Velká otázka v tomto ohledu spočívá v tom, zda se Ukrajina, coby projekt neokonzervativců ke zničení Ruska, stále vyplatí – vzhledem k potížím. To je právě to, v co Porošenko a ti, kteří stojí za ním, doufají. Nejsem přesvědčen o tom, že by k tomu měli, vzhledem k vlažné reakci Evropy, dostatečně velkou podporu.

Pokud kvůli tomuto incidentu nebudou uvaleny vůči Rusku sankce, a pokud nebude vysláno NATO k „uklidnění situace“ v Azovském moři, pak to nebylo nic jiného, ​​než pokus Porošenka zmařit volby a sjednotit ukrajinské občany. Vrchní rada Ukrajiny snížila požadavek na vyhlášení výjimečného stavu z 60 na 30 dnů, aby bylo zajištěno, že volby proběhnou včas.  

S ohledem na G-20 bude Trump usazen tímto incidentem, který zabrání důležitému rozhovoru s Putinem. Oni potřebují vypracovat plán pro Sýrii, Koreu, Japonsko a Írán, ale zde mluvíme o Ukrajině.

Dny plynou, a nic podstatného se nemění. Putin ví, že čas je na jeho straně, zatímco ti, kdo jsou sešikovaní proti Rusku, jsou stále zoufalejší ve snaze ospravedlnit destrukci světu, který už je z toho unavený a skeptický.