Je další agrese USA proti Sýrii již naplánována?

Bis repetita

Zdá se, že se vracíme v kruhu: Anglosionisté se opět zřejmě připravují na to, že použijí naprosto stejnou organizaci Bílé přilby (neboli „dobří teroristé“), aby provedli další chemický útok pod falešnou vlajkou v Sýrii, a znovu z něj obviní vládní síly. Rusové opět varují svět v předstihu, a stejně jako minule, (téměř) nikoho to vůbec nezajímá. Dokonce se objevily zprávy, že USA už zase zvažují zavedení (zcela nezákonné) bezletové zóny nad Sýrií (o tom jsem naposledy slyšel během prezidentské kampaně Hillary). A stejně jako minule se zdá, že cílem USA je zachránit „dobré teroristy“ před velkým vládním vítězstvím.

Vypadá to, že moje předpověď - že každé „cvaknutí“ nás přivádí o krok blíže k „třesku!“ - se bohužel naplňuje, a zatímco se zdá, že impérium se vzdalo myšlenky na totální znovudobytí Sýrie, neokonzervativci zcela jasně usilují o něco, z čeho by se mohl vyklubat velký raketový útok na Sýrii. Skutečnost, že odpálení velkého počtu raket poblíž ruských sil by mohlo vést k ruskému protiútoku, který by zase na oplátku mohl vést k velké, možná i jaderné válce, vůbec nezahrnuje kalkulace neokonzervativců. Opravdu, neokonzervativci jsou většinou spíše hloupí (jako když se „krátce soustředí“) lidé, se silným smyslem pro nadřazenost a mesiášský pohled na svět. Nejde mi však na rozum, že je tak málo lidí v USA a EU, kteří si s tím dělají skutečně starosti. Jaderná válka se stala jaksi nemyslitelnou, takže mnozí došli k závěru, že se to nikdy nemůže stát.

Další věc, kterou neokonzervativci zřejmě vůbec nevnímají, je to, že situaci v Sýrii nelze změnit pomocí raketových útoků nebo bomb. Za prvé, poslední útok USA jednoznačně prokázal, že americké střely Tomahawk jsou snadným cílem pro syrskou (většinou zastaralou) vzdušnou obranu. Spojené státy by samozřejmě mohly více spoléhat na AGM-158 JASSM, které je mnohem těžší zadržet, ale bez ohledu na to, jaké střely použijí, v podstatě nesníží vojenský potenciál Sýrie z toho důvodu, že v prvé řadě existuje málo lukrativních cílů pro raketové útoky v Sýrii. Vzhledem k tomu, že USA dobře vědí, že nedojde k žádnému chemickému útoku (dokonce by k němu ani nemělo dojít, protože i Spojené státy prohlásily v roce 2013, že Sýrie nemá chemické zbraně), předpokládám, že by se Bílý dům mohl rozhodnout vyhodit do povětří několik prázdných budov a prohlásit, že „zvíře Assad“ byl takto potrestán. Ale i když nebude americkému raketovému útoku vůbec nikdo vzdorovat, nebude mít z vojenského hlediska vůbec žádný smysl. To však vyvolává otázku, jaký by byl důvod útoku na Sýrii? Bohužel, nabízí se poměrně zřejmá odpověď - nadcházející raketový útok má málo společného s válkou v Sýrii, a mnohem více souvisí s vnitřní politikou USA.

Možnosti Ruska a Sýrie

Je zde několik odlišností. Největší rozdíl je ten, že tentokrát je ruská námořní flotila ve východním Středomoří mnohem větší, než v minulosti: 15 lodí, včetně dvou nových fregat - Admirál Grigorovič a Admirál Essen (viz podrobná zpráva zde - a dvou pokročilých dieselových útočných ponorek takzvaného Projektu 636.3. To je velká palebná síla, zaměřená proti lodím, letadlům a ponorkám, a co je ještě klíčovější, je zde rozmístěno mnoho pokročilých systémů včasného varování. Vzhledem k tomu, že ruské a syrské systémy protivzdušné obrany byly integrovány v rámci jednotného automatizovaného protipožárního systému, znamená to, že Syřané budou velmi přesně „vidět“, co se děje v syrském vzdušném prostoru a kolem něj (to bude platit obzvláště v případě, že Rusové budou mít A-50U AWAC nepřetržitě v provozu).

Co mě znepokojuje nejvíce, jsou různé zprávy (jako je tato), které uvádějí, že americký ministr zahraničí Mike Pompeo minulý týden řekl ruskému ministru zahraničí Sergeji Lavrovi, že pokud dojde k jakémukoliv chemickému útoku, „bude za to zodpovědná Moskva“. Pokud tím blázni ve Washingtonu D.C. myslí „morálně zodpovědná“, potom je to jen nesmysl, jako obvykle. Obávám se však, že pokud stojí v čele takoví cvoci, jako je Bolton a Pompeo, Spojené státy by mohly uvažovat o útoku na ruské vojáky v Sýrii (ne nutně na dobře chráněných vojenských základnách Hmímím nebo Tartús). Tihle chlapíci by si snadno mohli vybrat za terč různá zařízení nebo syrské vojenské objekty, o nichž je známo, že tam jsou nasazení ruští vojáci, a prohlásit, že si nevybrali za cíl Rusy záměrně, a že tito ruští vojáci byli „zcela jasně součástí“ syrských chemických jednotek. Spojené státy, které se již zaměřily na únosy a zadržování ruských státních příslušníků, by příště mohly začít zabíjet ruské občany a následně za tato úmrtí svalovat vinu na Kreml. Nevěříte? Jen si vzpomeňte na „Skripala“a uvidíte, že tato představa není až tak přitažená za vlasy.

Mimochodem, Rusové mají určité možnosti. Jedna věc, kterou by mohli udělat, je připravit 6 (modernizovaných) MiG-31 do stavu pohotovosti v jižním Rusku (nebo ještě lépe v Íránu) a udržovat dvě letky v bojové připravenosti nad Sýrií (nebo nad Íránem). V kombinaci s „očima“ A-50U by tyto stíhačky MiG-31 mohly Rusům poskytnout respekt vzbuzující schopnosti, zejména proti americkým bombardérům B-1B, nasazeným v Kataru nebo na ostrově Diego Garcia. Zatím nebyly stíhačky MiG-31 nasazeny v Sýrii do akce, ale pokud bude mise spočívat v zadržení velkého množství řízených střel s plochou dráhou letu, poté budou tyto stíhačky mnohem flexibilnější a schopnější silou, než Su-35 a Su-30, které jsou v malém počtu na základně Hmímím.

Klíčem k ochraně Sýrie je posílení syrských obranných systémů a systémů včasného varování, zejména v kombinaci s vyspělými mobilními systémy protivzdušné obrany, především systémy krátkého až středního dosahu, jako jsou Tor-M2 a Pancíř-S2. Dokud nebude dosaženo tohoto cíle, USA a Rusko zůstanou v nebezpečné „mexické patové situaci“, v níž jsou obě strany zapojeny do tzv. „jaderné hry na kuře“, kdy každá strana ohrožuje tu druhou, zatímco počítá s tím, že její vlastní jaderný potenciál odstraší protiútok nebo odvetu. To je extrémně nebezpečné, ale je toho velmi málo, co může Rusko udělat, aby zastavilo americké lídry v tom, aby se znovu a znovu nevraceli k téže strategii. Rusové dosud předvedli skutečně pozoruhodnou míru zdrženlivosti, ale pokud budou hodně přitlačeni, bude pro ně další krok spočívat v provedení odvetného úderu proti USA - a to takovým způsobem, který by jim poskytl to, co CIA nazývá „věrohodnou popíratelností“ (o této možnosti jsem hovořil zhruba před rokem v tomto článku). Pokud budou Rusové napadeni přímo a otevřeně, nebudou mít samozřejmě jinou možnost, než jim to oplatit. I když je pravda, že ruské síly v Sýrii a v blízkosti Sýrie jsou co do počtu silně převýšeny silami USA/NATO/CENTOM, mají Rusové obrovskou výhodu nad USA, pokud jde o řízené střely s plochou dráhou letu s dlouhým dosahem (viz analýza Andreje Martyanova „Patový potenciál Ruska: 800 librová gorila v Sýrii“ s detailním pojednáním o tomto tématu).

Nic, co bylo uvedeno výše, není nové, svět uvízl v této situaci - nyní to trvá přes rok - a stále se zdá, že to nebere konce. Bohužel můžu jen souhlasit s Ruslanem Ostaškem: Pouze masivní vojenská porážka nebo neméně masivní ekonomický kolaps zastaví tyto lidi, kteří „si pletou Rakousko s Austrálií“, aby se vzdali šíleného pachtění za světovou hegemonií, dosahovaného násilím.

Poznámka editora

To, že Rusové zveřejnili plán na další plynový útok pod falešnou vlajkou vzalo americkým válečným zločincům vítr z plachet a zajistilo, že k útoku nedojde. Skřípění zubů pentagonských a izraelských válečných jestřábů slyším až sem. Ostatně komentář Finian Cunninghama z 4. září to potvrzuje. Trump už plynový útok nezmínil, pouze varoval Sýrii, aby neútočila na teroristy.