Září v českých dějinách

Zmiňme jen to například, že podle expertů z BMW, které přizval k vyšetřování události Dubčekův syn, dle způsobu a míry poškození vozidla nebyl důvod, aby Dubček při nehodě utrpěl tak závažná zranění, kdy řidič vozidla utrpěl pouze lehká poranění, ani aby vyletěl ven z vozidla směrem vpřed. Čelní sklo přitom bylo pouze popraskané, nikoliv vybité, narozdíl od zadního. Jejich závěry však nebyly zahrnuty do oficiálního vyšetřování. Dubček pak zemřel 7. 11. 1992 v nemocnici.

09.09.

1437 – Poprava Jana Roháče z Dubé poté, co byl o tři dny dříve dobyt jeho hrad Sión. Roháč byl posledním husitským předákem, který vedl ozbrojený odpor proti Zikmundovi.

12.09.

1683 – Bitva u Vídně. Rozhodující porážka a zastavení náporu Turků do Evropy. Nastal obrat v „tureckých válkách“, od té doby osmanská moc z Evropy už pouze ustupovala. Obranu obléhané Vídně řídili Ernest von Starhemberg a Zdeněk Kaplíř ze Sulevic.

14.09.

1092 – Nástup Břetislava II. do knížecího úřadu. Jeho vláda představovala dobu výrazného potlačení pohanství, které do té doby koexistovalo v Čechách s postupně prosazovaným křesťanstvím. Hned úvodem své vlády Břetislav II. nařídil vymýcení pohanských kultů, kácení posvátných stromů a hájů a ničení posvátných okrsků, vyhnání „čarodějů“ a věštců (pohanských kněží, žreců) ze země; dále například zakázal pohřbívání mimo (křesťanské) hřbitovy atd.

1937 – Zemřel první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

16.09.

1817 – Nález Rukopisu Královédvorského Václavem Hankou. Roznětka bouřlivých sporů a diskuzí o jeho pravost (spolu s Rukopisem Zelenohorským, který se objevil o rok později ). Spor o rukopisy akceleroval atmosféru v obrozeneckém proudu českého národa.

17.09.

1938 – Vznik Suddetendeutsches Freikorps, záškodnického dobrovolnického sboru v českém pohraničí, vyzbrojovaného a podporovaného wehrmachtem, v důsledku jehož činnosti bylo zabito na 110 českých občanů.

20.09.

1990 – Československo se stalo členem Mezinárodního měnového fondu (MMF).

24.09.

1483 – Druhá pražská defenestrace. Pozoruhodná událost, u níž se trochu více pozastavím.

Pražská obec tehdy svrhla konšely z řad patriciátu, prosazené králem Vladislavem Jagellonským, když bylo odhaleno, že jejich cílem je svrhnout kališnickou moc v pražských městech a restaurovat tam dominantní moc katolicismu.

Staré letopisy české píší:“Staroměstští konšelé se naoko hádali s novoměstskými a zatím tajně připravovali společně své lumpárny. Dali udělat řetězy do ulic tam, kde ještě nebyly, a doma měli připravené brnění a zbraně, aby mohli jít k radnici, když zazvoní na poplach.“

Součástí vojenského převratu proti kališníkům v Praze mělo být také vypovězení jejich mistrů a kněží, ale stávající konšelé měli rovněž připravený seznam 80 předních kališnických měšťanů k popravě.

Když došlo k odhalení části těchto plánů, pražské městské obce se srotily a zasáhly. Na Starém městě byl vyhozen z okna a později sťat purkmistr Jan Klobouk, celkem bylo popraveno 11 konšelů; v Novém městě pražském členové shromážděné obce konšely zastižené na radnici rozsekali a vyházeli z oken, na Malé straně byli konšelé rovněž vyhození z oken.

Král Vladislav byl nucen novou pražskou vládu uznat, neboť popsaná akce katolickému převratu stihla předejít a shromáždění obce bylo ve středověku nejvyšším oficiálním městským orgánem – jednalo se tudíž o akci legální z hlediska městského práva, stejně jako při první pražské defenestraci v roce 1419.

25.09.

1212 – Zlatá bula sicilská vydaná novým římským králem Fridrichem II. Sicilským Přemyslu I. Otakaru za jeho politickou a vojenskou podporu. Ve skutečnosti jde o systém více listin, které zásadním způsobem upravily poměr českých zemí ke Svaté říši římské. Byla uznána suverenita napříště již dědičných českých králů ve vztahu k Říši, čeští králové byli zároveň říšskými kurfiřty (voliteli římského krále), Morava a pražské biskupství byly uznány jako nedílné části Českého království. Vrcholný výsledek zahraniční politiky a diplomatického úsilí Přemysla I. Otakara.

26.09.

1815 – Josef Božek předvedl v Královské oboře v Bubenči svůj parní automobil.

28.09.

929/935 – Zavraždění sv. Václava, knížete českého, jeho bratrem Boleslavem ve Staré Boleslavi

995 – Dobytí hradiště v Libici nad Cidlinou a vyvraždění přítomných Slavníkovců (podle Slavníka, otce bratrů, kteří vládli po něm a jichž se událost týkala). Definitivní sjednocení českého státu cestou meče a ohně. Přemyslovci využili skutečnosti, že slavníkovské vojsko bylo prakticky celé na zahraničním tažení s císařem Otou III., proti slovanským Bodrcům, přepadli slavníkovské sídlo v Libici a vypálili je. Někteří ze Slavníkovcú v zahraničí přežili, ale jejich domácí moc byla vyvrácena. Nejznámějším příslušníkem rodu byl sv. Vojtěch, pražský biskup. Slavníkovci byli do té doby jako knížata uznáváni východočeskými Charváty a jihočeskými Doudleby.

1322 – Český král Jan Lucemburský vojensky podpořil císaře Ludvíka Bavora v bitvě u Mühldorfu, za což získal jako léno Chebsko, které od té doby bylo definitivně připojeno k českému státu.

30.09.

1938 – Československá vláda přijala tzv. mnichovský diktát, kterým ji západní spojenci v čele s Francií velkou Británií, za účasti fašistické Itálie, předhodili Německu pod hrozbou, že jinak bude za viníka války považováno Československo. Následovalo obsazení českého pohraničí Německem a vyhánění českého obyvatelstva do vnitrozemí. Konec 1. čs. republiky.

Nebudu tuto událost samu o sobě dále rozebírat, všichni snad rozumí jejímu významu, i tomu, že to byl první krok k definitivnímu vymýcení české státnosti a českého národa, tak jak se to jako červená nit táhlo přes tisíciletí českou (respektive společnou slovansko-germánskou) historií. Stačí si projít třeba tento „Český historický kalendář“, v němž jsem se snažil základní a symbolické přelomy českých dějin zachytit v co možná nejstručnější, a tak nejpřehlednější formě. Měsícem září je cyklus dokončen. Na závěr pouze konstatuji, s ohledem na letošní mediální a politické běsnění kolem 21. srpna 1968, že je absurdní, aby ten, kdo nás vytáhl spalovači mrtvol už skoro z pece, byl za jedinou zásadní chybu v našich vzájemných vztazích, kterou nota bene učinil jeho předchůdce, donekonečna démonizován, zatímco vypočítaví „spojenci“ jsou stále jednostranně velebeni a tradičnímu konkurentu v boji o ovládnutí celého Polabí je vše odpuštěno a zapomenuto. Buďme spravedliví na obě strany. Svět se dávno změnil a radikálně se mění i v této době. A model přežití za této situace se tentokrát opravdu nenalezne na západ od Šumavy. Tam je evropská civilizace pod orwellovsky naoko nastrčeným heslem údajné ochrany evropských hodnot naopak demontována.