Bombový útok na bostonském maratonu – podvodné stíhání Džochara Carnajeva

RADIANS & INCHES, ročník 1, č. 2
Vydáno v Dánsku 4. července 2018

Pronásledování Džochara Carnajeva v případě bostonského bombového útoku

Za více než padesát let právnické praxe, převážně v trestním právu a forenzním důkaznictví a medicíně, jsem měl důvod nedůvěřovat FBI. Když jsem byl mladým právníkem, obhajoval jsem stovky mladých mužů, kteří odmítli nechat se odvést do americké armády k nasazení ve Vietnamu. Používal jsem argument protiústavnosti takových povinných odvodů, který byl úspěšně použit Hartfordským spolkem v Nové Anglii s cílem ukončit válku z r. 1812. Ty, kteří se zajímají o podrobnosti, odkazuji na případ Spojené státy vs. Crocker, 420 F. 2d 307 (8 Cir. 1970) a Kneedler vs. Lane, 45 Pa. St. 238 na 240-272 (1863). Všichni moji klienti byli nakonec zproštěni viny a osvobozeni. Nicméně v té době, kdy jsem učil na akreditované právnické škole, si mne můj kongresman zavolal z Washingtonu DC, aby mne varoval, že FBI na mě vede spis. FBI mne považovala za pravděpodobného zločince, protože jsem obhajoval svoji generaci úspěšně a podle striktních norem práva. Před něco málo více než pětadvaceti lety jsem byl suspendován a byla mi přerušena právnická praxe na šedesát dní, protože memorandum vyšetřování FBI vložilo slova do úst klíčového svědka, který později svědčil osobně a zcela mne očistil od jakýchkoliv podezření ze spáchání přestupku. Když byla výpověď uveřejněna novinářským matadorem, lidé mé země mne dali na veřejnou kandidátku a zvolili mne vrchním soudním radou a hlavním veřejným žalobcem. Na požádání mohu poskytnout podrobnosti z veřejných záznamů. Proto pro mne nebylo žádným překvapením, když jsem zjistil, v případě bostonského maratonu, že Džochar Carnajev nemohl 15. dubna 2013 odpálit papiňákovou bombu na Boylston Street v Bostonu, z čehož byl obviněn, usvědčen a odsouzen k smrti, a že vlastní důkazy FBI, kterých si právní zástupci obou stran a hlavní zpravodajská média Spojených států byli plně vědomi, jednoznačně dokazují, že obviněný je nevinen. Soud v Bostonu byl obrovským podvodem, monstrprocesem zinscenovaným FBI a hlavními médii za flagrantního porušení prvního dodatku ústavy, a většina Američanů si těchto klíčových faktů není vědoma doposud. Pravděpodobně desítky milionů lidí četli na internetu přístupnou zprávu dr. Paula Craiga Robertse, bývalého náměstka amerického ministra financí, o pronásledování pana Carnajeva, která silně čerpá ze soudních záznamů, a byla široce publikována ve Spojených státech, Kanadě, Evropě a v Rusku 17. srpna 2015 či později. Pokusím se zde tento příběh převyprávět a aktualizovat tím, že dám do přílohy nejdůležitější dokumenty, přístupné všem s účtem na Pacer, takže si je moji čtenáři mohou sami prostudovat.

Během soudního projednávání, poté, co jsem se na případ podíval, jsem napsal vyjádření, uvádějící, že ve světle známých důkazů shromážděných FBI neexistuje žádný předpokládaný důvod obvinit Džochara. Z náčrtků fragmentů z místa výbuchu, výsledků forenzní laboratoře FBI a obvinění vznesených proti panu Carnajevovi, a také z hlavních zpravodajských médií, vyplývalo, že pachatelé měli na sobě černé batohy naplněné těžkými papiňákovými bombami, avšak konkrétně Džochar, který byl obviněn, nemluvě o jeho zesnulém bratru Tamerlanovi, byl viděn na videu z pouliční kamery, používané FBI k identifikaci podezřelých, na které měl přes pravé rameno lehkou bílou nebo stříbřitou kabelu, a to jen několik minut před výbuchy. Takže v té době byly široce publikované fotografie, a stále jsou dostupné, na kterých jsou muži v polovojenském oblečení, s černými batohy, které dokonale odpovídaly černým batohům zobrazeným laboratoří FBI, ale tito jedinci nebyli FBI vyslýcháni.

Batohy neodpovídaly, což samo o sobě dokazuje, že pan Carnajev nebyl vinen, jak tvrdila obžaloba. Při řádném vyšetřování zločinu by byl Džochar jako podezřelý vyloučen a muži v polovojenských úborech by byli kontaktováni a vyslechnuti, ale FBI je všechny nechala jít. Krátce před uveřejněním mého vyjádření přišla dr. Lorraine Day, která 25 let působila jako vrchní traumatologický chirurg všeobecné nemocnice v San Francisku, s vyjádřením, přístupným na internetu, ve kterém jasně poukázala na to, že na fotografiích médií z místa činu nebyla vidět žádná krev, která by vidět být musela, pokud by došlo ke skutečným výbuchům, utržení končetin, jak bylo tvrzeno, a že když se údajná krev objevila, měla jasnou oranžovo-červenou hollywoodskou barvu, nikoliv mírně nahnědlou barvu lidské krve při situacích v reálném životě.

Nedlouho poté jsem byl představen Maret Carnajevě, ruské tetě Džochara, právničce, která působila jako veřejný žalobce v Kyrgyzské republice, bývalé součásti Ruského impéria a Sovětského svazu. S Maret jsem mluvil po Skypu a korespondovali jsme přes internet a prostřednictvím pošty. Soudem přidělený obhájce Džochara tlačil na Džocharovu rodinu, aby akceptovala obhajobu, že Džochar při spáchání zločinu na pondělním maratonu pouze následoval vedení svého staršího bratra. Měli přesvědčující důkazy, že Džochar je nevinen, ale nechtěli ho hájit pomocí silných očišťujících důkazů, které vlastnili, a tím zachránit jeho život. Jak se věci nakonec vyvinuly, hlavní právní zástupkyně obviněného, jmenovaná a placená Spojenými státy, se objevila u soudu, připustila vinu svého klienta hned v úvodní řeči, nepoužila průkazné důkazy o nevině, které měla v rukou, a dokonce ve své závěrečné řeči ani nepožádala o verdikt nevinen. Maret věděla, že Džochar není vinen, jak tvrdí obžaloba, a chtěla ho řádně obhajovat. Později podala místopřísežné prohlášení u federálního obvodního soudu v Bostonu, 17. dubna 2015, zaslané z Ruské federace, na podporu jejích snah stanout před soudem jako Džocharova spřátelená osoba, kde by vysvětlila okolnosti. Studenty tohoto trestního stíhání budou zajímat podrobnosti odhalené paní Carnajevou, a tak jsem přiložil kopii místopřísežného prohlášení, které zůstává nevyvráceno v soudních záznamech. Maret se rozhodla, že stane před soudem jako spřízněná osoba, aby tam předložila dostupné očišťující důkazy ve prospěch svého synovce Džochara. Zde bych měl poznamenat, že jsem musel požádat o pomoc místní právníky v Massachusetts, aby při zvláštní příležitosti předložili žádost advokátní komoře federálního obvodního soudu v Bostonu, abych mohl zastupovat Maret při žalobě spřízněné osoby. Byla vyžádána pomoc bezpočtu právníků, včetně Americké konfederace občanských práv, avšak byla odmítnuta, protože hlavní zpravodajská média vytvořila tak odpornou atmosféru, že místní právní zástupci se obávali ztráty pověsti či obživy, pokud by o nich vešlo ve známost, že pomohli někomu, kdo hledal pomoc pro pana Carnajeva. V Massachusetts jsem dříve praktikoval a nikdy předtím jsem se s takovými překážkami nesetkal. Boston bylo to poslední místo na světě, kde by se mohl s panem Carnajevem konat spravedlivý soud. Na radu styčného úředníka federálního obvodního soudu v Bostonu se Maret při své výpovědi spřízněné osoby zastupovala sama, se mnou po boku jako svým „poradcem“, aby soudu bylo jasno, že má právní vedení. Na její žádost jsem připravil návrh a argumentaci a dokumenty ji předal. Její návrh zůstal bez reakce, takže byly připuštěny dílčí věci. Pro ty, kteří chtějí fakta ze soudních záznamů, přikládám její argumenty a fakta, včetně čtyřhodinového důkazního vystoupení na konci (jmenovaná Carnajeva, důkazy 1, 2, 3 a 4), která dokazují jednoznačně, že věci předložené FBI a odstavec 7 obžaloby (obzvláště důkazy Carnajevy 3) jsou v rozporu se třetí momentkou z videa Whiskey Steak House (důkaz Carnajevy 4), a že je tudíž Džochar nevinen. Tyto důkazy, ačkoliv byly předloženy a nebyly rozporovány, byly ignorovány a nebylo provedeno žádné následné slyšení. Soudní porota nebyla s těmito důkazy nikdy obeznámena, což bylo před veřejností rovněž zatajeno. 24. června 2015 byl Džochar odsouzen k smrti. Soudní řízení bylo právní komedií, fraškou. Ale aspoň jsme zajistili legální záznam pořízený ruskou tetou, usilující stanout před soudem jako spřátelená osoba, včetně argumentů a důkazů, které nabídla. Na žádost byly tyto položky předsedajícím soudcem učiněny viditelnou součástí soudních záznamů.

Od rozzlobených občanů jsem slyšel, že jsem nevěřil doznání přisuzovanému panu Carnajevovi. Jeden chlápek trval na tom, že nejsem právník, protože jsem toto doznání neakceptoval, ale od Nejvyššího soudu Minnesoty se dozvěděl, že jsem dobrý právník s praxí půl století. Proč by nikdo neměl věřit doznání a učiněném při odsouzení? Protože, jak řekl sir William Blackstone, doznání jsou nejslabším a nejpodezřelejším ze všech svědectví, „dokonce i v případech hrdelních zločinů v obecném právu, vždy je lze získat lstí a podrazy, dáváním falešné naděje, slibů či vyhrožováním, a zřídka jsou zapamatována přesně, nebo sdělována s řádnou přesností, a svoji povahou nejsou schopna být vyvrácena jinými negativními důkazy“ – 4 Komentáře na 357. Údajné doznání ve Watertownu si vyžadovalo zvláštní psací pomůcku, kterou Džochar nevlastnil. Při rozsudku byla slova uvězněného prostě připsána jemu: žádný amerikanizovaný mladík, kterým Džochar byl, by neřekl, že jeho právníci byli „příjemní společníci“, nebo by neříkal „Mohamed, pokoj jemu“ atd. V jakémkoliv případě musí být doznání podle zákona podpořeno tak zvaným předmětem doličným: zde tato doznání nemohou být pravdivá, protože pokud by byla, Džochar by na sobě měl černý batoh, jak informovala laboratoř FBI, avšak Džochar měl bílou brašnu přes pravé rameno. Pokud by došlo ke skutečným výbuchům, jak řekla dr. Day, byla by tam krev, která tam nebyla, zatímco měla, a kdyby se krev objevila, nemohla mít zářivě oranžovo-červenou barvu. Falešná doznání jsou v kriminální praxi běžná, což je důvod, proč právo léta používalo Mirandina varování a další způsoby, aby se falešným doznáním předešlo. Falešná doznání jsou problém, obzvláště pro prokurátory, protože pokud je odsouzen nevinný podezřelý, viník zůstane na svobodě a bezpečnost veřejnosti je ohrožena.

Nový tým soudem jmenovaných obhájců pana Carnajeva se jeho jménem odvolal. „Odvolací soud“ předloží jejich argumenty, ale troufám si tvrdit, že od nich neuslyšíme o černých batozích, které neodpovídají, a také nic o falešné krvi, která zcela mění případ a z vinného jej činí nevinným, a zaručuje mu minimálně nové soudní řízení, ne-li osvobození.

Pro Džochara musí něco udělat někdo jiný, než jeho soudem jmenovaný zástupce, který pro něj doposud neudělal nic. A to je důvod, proč se před odvolacím soudem objevili tři vážení Američané jako spřízněné osoby. Přikládám kopii jejich výpovědi, bez příloh a dodatků. Výpověď se odvolává na záznam z federálního obvodního soudu v Bostonu, včetně očišťujících důkazů, a byla předložena 13. října 2017. Pokud by odvolací soud chtěl pokračovat v ututlávání očišťujících důkazů, dokazujících skutečnou nevinu, včetně důkazů, že batohy neodpovídají, mohl tuto výpověď snadno nepřipustit, protože nikdy předtím v americké právní teorii, pokud jsem si vědom, nebyla výpověď spřízněné osoby při velkém veřejném líčení připuštěna. Pokud by výpověď nebyla připuštěna, nikdo by nebyl informován. Ale 9. listopadu 2017 odvolací soud přijal výpověď tří vážených amerických přátel soudu, včetně penzionovaného profesora filosofie, mezinárodního politologa, a lékaře s 37-letou praxí. Odvolací soud zváží průkazné očišťující důkazy, které byly drženy mimo pozornost soudní poroty a veřejnosti a které byly předtím pohřbeny v záznamech, jako by nebyly součástí soudního procesu.

24. listopadu 2017 byl předložen důkaz z výpovědi spřízněné osoby, jak bylo nařízeno odvolacím soudem. Přikládám kopii textu důkazu před odvolacím soudem, bez úvodní části, tabulek, příloh a dodatků. Tento důkaz a náš důkaz jsou nyní viditelnou součástí soudních záznamů, ačkoliv hlavní média nadále porušují první dodatek tím, že tento materiál zatajují před veřejností v rámci své hry záměrného podvádění. Tuto smutnou skutečnost jsem se dozvěděli od upřímné novinářky píšící pro Boston Herald, která se mnou 26. listopadu 2017 udělala 45 minutový rozhovor, poté, co zjistila, že jsme o dva dny dříve předložili svá podání odvolacímu soudu. Protože v rozhovoru se mnou vyjádřila své dojmy, tento materiál zcela mění historku případu bostonského maratonu, která byla předložena hlavními zpravodajskými médii Spojených států, a byla ráda, že objevila fakta a informovala o nich tak, jak se na dobrého novináře sluší. Ale její nadřízený redaktor uveřejnění zablokoval. Měla by dostat Pulitzerovu cenu a měla by se dočkat uveřejnění své práce. Pokud země nezjistí, co se v tomto případě stalo skutečně, zemře pan Carnajev smrtící injekcí a Spojené státy budou v očích historie zostuzeny. A zodpovědní se budou zodpovídat bohu. Zasáhl jsem, protože jsem americký právník, a chci být na právo hrdý a chci být hrdý na svou zem.

Právníci obou stran tohoto trestního stíhání nechtěli, aby soud znal přesvědčivé očišťující důkazy předložené u federálního obvodního soudu v Bostonu, ale odvolací soud zasáhl a požadoval je. Doufejme, že odvolací soud řekne zemi pravdu, přestože hlavní média Spojených států tak doposud neučinila a všechny nás zklamala. Připomínám ostatním slavný případ Pentagon Papers, New York Times vs. Spojené státy, 403 U. S. 713 (1971), který uznal povinnost tisku zabránit podvedení lidí jejich vládou. V tomto případu je z moderní historie jasné, že New York Times, Washington Post, CNN a na ně napojená média nestoudně pomáhala vládě Spojených států skrývat očišťující důkazy při stíhání člověka, o kterém věděla, či měla vědět, že je nevinen, a provinila se porušením morální povinnosti, aby uvedla Američany v omyl.