Evropa na křižovatce, jak se atlantický systém hroutí

Podívaná na to, jak americký prezident tweetuje o svém dlouhodobém spojenci z NATO a sousední zemi, Kanadě, kdy otevřeně označuje kanadského premiéra za „neupřímného a slabého“, a vyhrožuje novými cly na automobily dovážené z Kanady, není, jak by se zdálo, jen pouhým rozmarem amerického prezidenta, ale dobře prokalkulovanou strategií vychýlit všechny americké spojence z rovnováhy. To vše přichází poté, co Washington jednostranně roztrhal íránskou jadernou dohodu, ke zděšení Evropy, Ruska a Číny, jakož i Íránu. A jako vrchol USA oznámily v rámci obchodní války nová cla na hliník a ocel z EU, v jasném porušení pravidel a dohod WTO.

Již žádný slušňák

Vezmeme-li tyto činy jako symptomy něčeho hlubšího, pak nám stačí podívat se na prudký nárůst úrovně amerického dluhu, jak jsem poznamenal již dříve. Poslední Trumpova daňová legislativa povede v příštích deseti letech k ročním schodkům federálního rozpočtu ve výši 1 bilionu dolarů, mimo již stávajícího federálního dluhu ve výši 21 bilionů dolarů. Zadlužení domácností je na vyšší úrovni, než tomu bylo v r. 2007 před finanční krizí. Zadlužení firem, včetně „smradlavých“ (pochybných) dluhopisů či dluhů „pod investiční stupeň“, je ve stratosféře, v důsledku deset let trvající politiky Fedu úrokových sazeb blízko nuly.

Avšak v současné ekonomické situaci USA je další moment, kterého si všímá jen málo lidí. Podle nedávné studie amerického Úřadu pro finanční ochranu spotřebitelů (CFPB), tak zatímco se průměrné příjmy domácností v porovnání s mnoha dalšími zeměmi zdají být nominálně vyššími, realita fixních výdajů, jako na potraviny, domácnost, povinné zdravotní pojištění atd., vytvořila nový druh chudoby. Tento průzkum došel k závěru, že téměř 50% Američanů má problémy s placením měsíčních účtů, a až třetině se občas nedostává peněz na jídlo, nebo na slušné bydlení, či na lékařské ošetření. Nedávná studie odhadla, že jen výdaje za zdravotní péči čtyřčlenné rodiny přesahují ročně 28,000 dolarů, či polovinu mediánu příjmů.

Mimo tento ponurý výhled na americký domácí vývoj, dozorčí rada pojistného fondu Medicare nedávno oznámila, že tento fond bude vyčerpán za 8 let. Stejně jako Fond sociálního pojištění (SSTF), v důsledku velkého počtu lidí z poválečné generace populační vlny odcházejících do důchodu a klesajícího počtu mladých pracujících přispívajících do systému, což povede letos k prvnímu deficitu od r. 1982, neboť jak míra porodnosti, tak růst populace klesají. A stát New Jersey nyní zmrazil všechny výdaje, kvůli hrozící finanční katastrofě. Jak Fed zvyšuje úrokové sazby, je na obzoru řetězová reakce nesplácení půjček firem a domácností.

V krátkosti, americká ekonomika byla vykrvácena nepatrnou 1% skupinkou bohatých na bod zlomu. Zatímco americký akciový trh se v současnosti těší novým rekordům, díky desetiletí levných a snadno dostupných peněz, podkladová ekonomická realita Spojených států je prekérní, řečeno mírně. Co se týká zachování jejich role jediné super velmoci na světě, ve stále větší míře se pro „elitu“ otvírají jen dvě cesty „řešení“: válka nebo vyvolání nové globální finanční krize, horší než té v r. 2008, a využití této krize k opětovnému získání kontroly nad světovými kapitálovými toky.

Fakt, že americký prezident je nucen přistoupit k takové taktice, jako obchodní válka proti etablovaným spojeneckým zemím G7, naznačuje, že na pořadu dne jsou zoufalá opatření. Ve skutečnosti jde o boj o budoucnost EU, obzvláště Německa.

Eurasijský kontrast

Pozoruhodnou je v tomto ohledu nedávná návštěva německé kancléřky Merkel, na které se setkala jak s ruským prezidentem Putinem, tak s čínským prezidentem Xi Jinpingem. Na ní bylo pravděpodobně probíráno mnohem více, než jen íránská jaderná dohoda. Paradox podpory oficiální německé vlády sankcím vůči Rusku za současného signalizování potřeby Ruska coby spojence v jistých oblastech ze strany Německa podtrhuje jistý druh politické schizofrenie v dnešní EU. Ekonomicky je stále více jasným, že růstové trhy leží na Východě, především v rozsáhlém pásu čínské Nové hedvábné stezky s její vysokorychlostní trans-eurasijskou železnicí a napojením na hlubokovodní přístavy, a rozsáhlý ekonomický potenciál Ruska, jakož i Íránu.

Rusko, navzdory Washingtonem uvaleným novým drakonickým sankcím, právě ukončilo nejúspěšnější setkání Mezinárodního ekonomického fóra v Petrohradě, kterého se zúčastnil rekordní počet hlav států a průmyslníků, aby tam probrali ekonomickou spolupráci. V kontextu rozhovorů tohoto fóra (SPIEF), jako jeden z příkladů, generální ředitel Ruských státních železnic oznámil, že Rusko plánuje účast na výstavbě trans-arabské železnice, která povede podél jižního okraje Perského zálivu z Kuvajtu do Ománu. Pokud bude realizována, povede k užším ekonomickým vazbám a vztahům mezi Ruskem, Saúdskou Arábií a Čínou. Čína již vložila asi 130 miliard dolarů do investičních projektů v Saúdské Arábii, a zdá se, že navzdory svým chybám princ bin Salman skutečně chce učinit ze Saúdské Arábie ekonomický uzel na rozhraní tří kontinentů, Afro-Eurasie.

Po fóru v ruském Petrohradu bezprostředně následovalo další setkání Putina a Xi Jinpinga v Pekingu, kde čínský prezident předal Putinovi nejvyšší uznání, jakého se může dostat cizinci, zlatou „Medaili přátelství“, a prohlásil, že ruský vůdce je jeho „nejlepší a nejdůvěrnější přítel“. Pak následovalo rozšířené setkání Šanghajské organizace spolupráce v Cindao, kterého se poprvé zúčastnili Pákistán a Indie coby plnohodnotní členové SCO a Írán jako pozorovatel. Státy SCO nyní zahrnují Pákistán, Indii, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Uzbekistán, Rusko a Čínu.

Na trojstranném setkání vůdců Ruska, Číny a Mongolska Putin oznámil plány na investování 260 milionů dolarů do r. 2020 do modernizace rusko-mongolské železnice a přilehlých sekcí. Poznamenal, že objem přepravy kontejnerů na trase Čína-Mongolsko-Rusko do Evropy se v r. 2017 zvýšil 2,7krát, a během prvních tří měsíců letošního roku čtyřikrát.

To vše bylo v ostrém kontrastu s půtkami a napětím na G7. Jak poznamenal Putin, G7 by „měla přestat blábolit a měla by přejít ke konkrétním otázkám souvisejícím se skutečnou spoluprácí“. Putin pozoruhodně neprojevil žádný zájem na tom, aby bylo Rusko opětovně uvítáno v G7, jak k tomu vyzval Trump, což je další známkou toho, že ekonomické a politické gravitační centrum světa se přesunulo na Východ.

Ekonomický potenciál Eurasie se nyní vynořuje jako realizovatelná alternativa kolabujícího atlantického systému postaveného na dolaru, topícího se v dluzích. Jak centrální banka Ruska, tak Číny akumulují zlaté rezervy rekordním tempem a místo na sankce náchylného dolaru používají tyto země svých domácích měn, takže se vynořují nové možnosti mnohopolárnosti. A expanze infrastrukturních projektů BRI začíná být pociťována. Nová studie holandské ING Bank odhaduje, že BRI by mohly zvýšit úroveň globálního obchodu o 12% či více. Ekonomka Joanna Konings poznamenala: „Obchod mezi Asií a Evropou…tvoří 28% světového obchodu, takže usnadnění těchto obchodních toků má potencionálně velký dopad.“

V době, kdy je euro v kritické fázi, za existence bankovní krize a neřešených ekonomických krizí EU ve většině zemí na vnějším perimetru EU, od Itálie po Portugalsko a Řecko, jsou vyhlídky na připojení se k budování nového ekonomického prostoru, nových trhů pro výrobky EU v Eurasii, jedinou realistickou alternativou obchodních válek, finanční války s USA a mnohem horších věcí. Siločáry se stávají dramaticky jasnými a země EU se budou muset brzy rozhodnout mezi atlantickým systémem a novou vynořující se eurasijskou alternativou. Agresivní tlak Washingtonu je nutí k tomuto rozhodnutí ještě více a dříve.