Dva póly měnové politiky: totální dolarizace a totální odchod od amerického dolaru

Avšak první zkušenost s oficiální dolarizací byla zaznamenána již na počátku 20. století. Došlo k tomu v Panamě, která byla v té době pod naprostou kontrolou svého severního souseda (byla tam Američany zahájena výstavba Panamského průplavu, který byl zprovozněn v r. 1920). Od r. 1904 se v domácím oběhu používá americký dolar. Formálně je tam zachována národní měna – balboa, existují v této měně malé mince, avšak sehrávají doplňkovou roli svérázného kulturně-historického artefaktu.

Mimo Panamy přešly na americký dolar i poměrně velké státy, jako Ekvádor (16 mil. obyvatel) a Salvador (6,5 mil. obyvatel). I tam se formálně razí mince s vlastním názvem, ale je to rovněž stejná místní exotika, jako panamský balboa. Nemluvě pak o územích a jurisdikcích pod kuratelou USA (Guam, Severní mariánské ostrovy, Portoriko, Americké panenské ostrovy, Americká Samoa). Dolar je v oběhu také na malých ostrovních státech, třebaže na USA formálně nezávislých: Britské panenské ostrovy, Marshallovy ostrovy, Mikronésie (Federální státy Mikronésie), Východní Timur, Palau, Pitkern, Terks a Kaikos.

Mimochodem, dnes je jako oficiální dolarizace chápán i jakýkoliv případ vytlačení národní měny měnou cizí (ne nutně americkým dolarem). K dnešnímu dni používá jiné měny, než dolar, asi dvacet malých jurisdikcí. Téměř ve všech případech se tam používá buď australský dolar, nebo francouzský frank.

Z nedávných velkých událostí lze označit za dolarizaci i přechod Ekvádoru na americký dolar v r. 2000. Přibližně ve stejnou dobu byl plánován přechod na americký dolar v jedné z největších jihoamerických zemí – Argentině. V lednu 1999 argentinský prezident Carlos Menem vydal příkaz připravit návrh zákona o oficiální dolarizaci země. Byly zahájeny aktivní přípravy tohoto projektu. V červenci 1999 guvernér centrální banky Pedro Pou již dokonce oficiálně sdělil, že centrální banka, spolu s vládou, rozhodla od vzdání se pesa (národní měny) ve prospěch amerického dolaru. Říkalo se, že na přípravu a realizaci projektu bude třeba několik let. Naštěstí pro Argentince projekt realizován nebyl. Je pozoruhodné, že na konci 20. století americký kongres pečlivě zkoumal možnost naprosté oficiální dolarizace v takových státech, jako Brazílie, Indonésie, Mexiko, Salvador, Ekvádor a Venezuela. „Obšťastnit“ dolarem se podařilo, jak již bylo řečeno, jen dvě země – Ekvádor (r. 2000) a Salvador (r. 2001).

Ztráta vlastní měny je pro danou zemi vážná rána pro morálně-psychologický stav obyvatel. Vlastní měna je symbol národní suverenity, a možná ještě vážnější, než hymna, znak a vlajka. Ztráta vlastní měny připravuje stát o emisní příjmy, které tak jdou majitelům „tiskařského lisu“ ve FEDu. Místní vláda nakonec ztrácí možnost řídit ekonomiku země, přichází o páky finančního a úvěrového řízení a přechází pod vnější řízení (dtto zavedení eura – p.p.).

V 21. století ve světe posílily nálady nepřátelské americkému dolaru, a proto žádné větší případy oficiální dolarizace zaznamenány nebyly. Na síle nabývá proces dedolarizace, ale ten probíhá živelně, radikální oslabení pozice amerického dolaru ve světě zatím pozorovatelné není. Na konci r. 2014, podle údajů MMF, činil podíl dolaru na světových devizových rezervách 63,1%. A k 1. lednu 2017, dle údajů MMF, činil tento ukazatel 63,5% (což přibližně odpovídá průměru posledního desetiletí 20. století). Podle údajů SWIFT činil v prosinci 2017 podíl dolaru na vypořádáních probíhajících přes tento systém (jde o světový monopol v oblasti mezinárodních plateb) 41,27%. V r. 2014 činil tento ukazatel 33,5%. A nyní údaje Banky pro mezinárodní vypořádání (BIS) o podílu dolaru na operacích na světovém devizovém trhu: Pokud bude objem veškerých FX operací vzat za 100%, tak v r. 2001 činil podíl dolaru 44,45%; v r. 2016 to bylo 43,80%. Mnozí experti opakují, že rozpad dolarového systému proběhne téměř rychlostí blesku, ale je těžké říct, kde může „udeřit“.

Vlády hledící do budoucnosti dále, než jen na krátkou dobu, se snaží minimalizovat možné následky náhlého krachu dolarového systému a uchylují se k různým prostředkům snižování objemu produkce tiskařského lisu FEDu. A však k úvahám, že může-li být oficiální dolarizace, tak může být i zrcadlová oficiální dedolarizace, ještě téměř nikdo nedospěl. Říkám „téměř“, protože precedentů je málo. Pokusy byly, ale skončily neúspěšně. Nejznámějším je pokus učiněný Muammarem Kaddáfím. Začátkem minulého desetiletí začal aktivně nahrazovat v mezinárodních transakcích dolar eurem (Saddam učinil totéž – p.p.). A dalším krokem v jeho plánech dedolarizace bylo zavedení zlatého denáru. Nicméně 20. října 2011 byl libyjský vůdce bestiálně zavražděn, země se stala nejdříve cílem vnější agrese, a pak ji zachvátila občanská válka.

Někteří experti uvádí jako příklad ekonomiky bez dolaru Severní Koreu. Jistě, tam to americkým dolarem skutečně nesmrdí, ale Severní Koreu nelze uvádět jako příklad úspěšné dedolarizace proto, že tam nikdy nedošlo k dolarizaci. Jestli se dolar používá při zahraničních platbách KLDR nevíme – tato informace není přístupná.

Nicméně v tuto chvíli jsou známy dva příklady oficiálního osvobození se od dolaru.

Jedním z případů je Surinam, malý jihoamerický stát s asi 600,000 obyvateli. Kdysi to byla holandská kolonie, obíhaly tam guldeny a centy. V r. 2004 je nahradil surinamský dolar. Koncem r. 2016 centrální banka a ministerstvo financí Surinamu informovaly o zákazu používání amerického dolaru ve vypořádání mezi domácími firmami. Tento zákaz byl uzákoněn.

Druhý příklad je mnohem závažnější. A tím je Írán. V r. 2012 Washington silně přitvrdil ekonomické sankce vůči této zemi. Teherán se zřekl dolaru či minimálně se uchýlil k velmi složitým schématům účtování v dolaru, aby se vyhnul zablokování operací a dalším nepříjemným důsledkům. Začal se používat íránský riál, měny partnerských zemí, zlato a bartery. Částečné zmírnění sankcí ze strany Washingtonu v letech 2015-2016 nevedlo k žádné významnější obnově pozice amerického dolaru v mezinárodním vypořádání Íránu. Nakonec, koncem února 2018, íránská vláda oficiálně oznámila, že k narušením v mezinárodním vypořádání nedojde, protože podíl dolaru na zahraničních operacích je nevýznamný. Jako alternativa bylo předloženo používání eura, íránského riálu a dalších měn. Ostatně Írán hodlá osvobodit zemi nejen od dolaru. Vláda požaduje, aby se na vnitřním trhu používala jen národní měna – riál. Obíhání riálu spolu s dalšími měnami na vnitřním trhu nevyhnutelně vede ke spekulativním výkyvům kurzu. Íránská centrální banka již zavedla omezení u držby cizích měn na hotovosti. Limit na hlavu představuje ekvivalent asi 10,000 euro. Občané jsou povinni během měsíce veškerou cizoměnovou hotovost nad tento limit buď prodat, nebo vložit na účet.

Vloni (v srpnu) přijal Washington zákon o ekonomických sankcích vůči Rusku, Íránu a KLDR. V tomto americkém zákonu je Rusko uvedeno jako „nepřítel“ Ameriky. Podle tohoto zákona rozšiřují USA proti Rusku ekonomickou válku. Americký dolar je od loňského roku měna nepřítele.

V souvislosti s novou řadou amerických sankcí bylo v parlamentu RF zahájeno projednávání návrhu zákona „O protiopatřeních v reakci na nepřátelské činy USA nebo jiných států“. Rusko není z různých důvodů na úplnou oficiální dedolarizaci zatím připraveno, ale do zmíněného zákona by mohla být začleněna opatření částečné oficiální dedolarizace. Například omezení (nebo úplný zákaz) používání dolaru při vytváření devizových rezerv Ruské federace. Je možné, a nutné, také zakázat i uchovávání měny nepřítele ruskými občany, která by mohla být konvertována do ruského rublu nebo měny jiných států.