Když nevinného obviní z harašení

Bydlím ve středně velkém městě v centrální části Anglie. Poloha města má tu přednost, že je zde poměrně snadné nalézt nekvalifikovanou práci v nedalekých skladech i výrobních halách. Z tohoto důvodu jsem zde před pár lety pozval svého dlouholetého slovenského kamaráda, který na svém předchozím místě marně hledal uplatnění. Říkejme mu třeba Juro. Juro je bývalý boxer, asi padesátiletý, pracovitý, málomluvný a nepříliš společenský, až na to, že si nudnou manuální činnost rád zpříjemňuje různými žertíky s kolegy. Ženy docela přitahuje, ale po svých zkušenostech už s nimi nejen že nehledá trvalejší vztah, ale odmítá i jakýkoliv sexuální poměr.

Podobně se choval, když nastoupil do místního skladu společnosti Boots. Několik spolupracovnic si s ním chtělo začít, dokonce mu prý nabízely i manželství, on ale všechny odmítal, a zůstal jen u nevinného vtipkování. Když mu na noční směně jedna mladá Angličanka poslala vzdušný polibek, opětoval ho. Když po něm jiná kolegyně chtěla, aby ji chytil, tak ji dal ruku kolem ramen, ona jemu kolem pasu, a když si přála, aby ji políbil, pouze naznačil polibek, a to bylo vše. Jistá mladá Litevka jménem Irma začala o Jurovi za jeho zády roznášet, že je gay a že si neumí představit, že tak atraktivní a pracovitý chlap může být homosexuálem. Když ale potřebovala zkontrolovat nebo zdvihnout paletu do regálu, Juro byl vždy první, na koho se obrátila.

Navzdory odstupu, který si od žen zachovával, se Jurovi stal osudným nevinný rozhovor s polským spolupracovníkem. Jednou, bylo to v prosinci r. 2016, Juro přijel s vysokozdvižným vozíkem poblíž místa, kde Irma balila paletu. Polský kolega seděl na jiném vozíku a místo toho aby jí pomohol tak na ni jenom hledel a  Juro k němu poznamenal: „Kočka, co?“ Polák jen odpověděl „jedna z nejhezčích ve firmě“ a Juro odešel. O kus dál stál jeden anglický dělník. Co se stalo dále, se Juro dozvěděl až mnohem později. Angličan údajně řekl Irmě, že Juro po ní chtěl sex, a ona si pak na to stěžovala nadřízeným. Samotné obvinění působilo naprosto absurdně. Anglický svědek stál příliš daleko, aby slyšel, co si Juro s Polákem povídají, a i kdyby slyšel, absolutně nemohl nic rozumět – oba mluvili polsky. Jak jsme již zmínil, Juro v té době neměl o ženy nejmenší zájem a navíc v té době trpěl jistou indispozicí, která by mu pohlavní styk prakticky znemožňovala. A samozřejmě nikdy ženy neobtěžoval. Tohle všechno ale nikdo z jeho odpovědných nadřízených nezjišťoval. Vlastně se ho nikdo na nic neptal, a nikdo mu ani nic neřekl. Juro pouze viděl Irmu, jak něco sděluje nadřízeným, věděl, že mluví o něm, protože na něj hleděli, ale nevěděl, co říká. Skutečnost, že z něj z jemu neznámého důvodu udělali prašivou ovci, mu ale zanedlouho o to víc dali pocitít svým přístupem.

Zde malá odbočka. Děláte-li nekvalifikovanou práci v Anglii (nebo i jinde), jste jenom levnou pracovní silou a jednají s vámi jak s kusem hadru. Většina pracujících ani nemá zaměstnanecký poměr s firmou, v níž pracují, jsou zaměstnáni bez jakýchkoliv jistot v pracovní agentuře, která je obvykle pomocí esemesek den předem informuje, jakou mají směnu a zdali vůbec pracují. Na pracovišti se velice dbá o to, aby se dodržovali všemožné předpisy ohledně zdraví a bezpečnosti pracovníků, ale děje se tak hlavně proto, aby odpovědní nadřízení neměli žádný problém, kdyby došlo k nějakému úrazu. Například v jisté v továrně na balená jídla je povinností, aby si každý pracovník poté, co si navleče ochranné rukavice, potřel ruce dezinfekcí. Když jeden z pracujících upozornil na to, že k tomu určené  nádobce se už delší dobu žádný sanitační prostředek nenachází, nadřízený odpověděl, že on to samozřejmě ví, ale že kdyby přišla kontrola, má každý pod tu nádobku dát ruce a stlačit páčku, aby vše vypadalo předpisově. Podle mého názoru tedy nadřízení jednali s Jurem podle nějakých směrnic o tom, jak se má postupovat při obvinění ze sexuálního harašení. Část z nich zřejmě chápala, že k ničemu nedošlo, ale podle těch předpisů museli nějak reagovat, kdyby to náhodu přece jen byla pravda, ještě by mohli mít problém… Jaký to může mít dopad na „sprostého podezřelého“ pochopitelně nikoho z nich nezajímá.

Irma i po svém nepodloženém obvinění Jura po nějaký čas nadále zdravila a snažila se s ním bavit, ale když dotyčný neměl zájem, začala si najednou vymýšlet, že se ho strašně bojí, domů se začala vozívat od známých nebo taxíkem, když viděla, že Juro jde na přestávku, nešla ona. Podobně se začala chovat většina kolegyň. Když si toho Juro všimnul, začal chodívat na přestávky až poslední, aby tam zůstal sám, dokonce začal končit s prací aspoň půl hodiny dřív, aby se ho kolegyně nebáli.

Již v lednu se Jura spolupracovníci ptali, jestli nadále zůstává ve firmě. Všem odpovídal, že ano, ale nechápal, proč se jej ptají. Teprve  o pár dní později se z druhé ruky dozvěděl, že je sexuálním násilníkem, a opět nic nechápal. Ale pravé peklo mu teprve mělo začít. Po následující čtyři a půl měsíce, kdy to ve firmě ještě vydržel, se najednou ve svých 46 letech stal pro každého odpadem. Vyslechl si, že půjde do vězení na 6 až 7 měsíců. Jedna z jeho kolegyň, která si s Jurem vždy chtěla povídat, přišla na dvůr do kuřárny, a když jej tam viděla, ptala se anglických kolegů, jestli ji pomůžou a zachrání ji, a když se ptali, proč by ji měli zachraňovat, jenom ukázala na Jura. Do kuřárny jej chodili kontrolovat sekuriťáci. Občas se stalo, že se před firmou objevila policie a jednou šla team leaderka před Jurem a ptala se sekuriťáků, jestli ti policajti přišli pro něj. Když Juro pracoval na počítači s nějakou kolegyní a nadřízená to viděla, hned tu kolegyni vyměnila za mužského spolupracovníka. Ženy se mu vyhýbaly, a když potřebovaly něco zvednout nebo s něčím pomoci, raději se obrátili na jiného muže.

Jura se na nic neptali ani šéfové z jeho pracovní agentury, kterým předtím vydělal spoustu peněz, když ve vytíženém období pro ně pracoval až 65 hodin týdně. Jedna nadřízená z agentury čekala na taxík, protože pršelo, a poznamenala ke svému kolegovi, že je dobře, že nepůjde pěšky, aspoň po ní Juro nebude chtít sex.

Když už to začalo být opravdu neúnosné, Juro v Bootse skončil a začal se ohlížet po jiné práci. Jeho soused dal za okno Jurův inzerát i s jeho vizitkou, že maluje domy. O něco později však Jurovi oznámil, že u nich byla Irma, aby varovala ženy, že mají v domě násilníka, a odfotila si i tu vizitku, aby mohla všem ukázat, jak vypadá.

Nejneuvěřitelnější však bylo, když Juro přišel do obchodu Sport Direct a procházejíc mezi regály slyší z vysílačky: „Pozor, teď se nachází ve třetí uličce, směřuje na konec…“ Obrátil se, pak se zkusil i zatočit, ale vždy se ozvalo hlášení o jeho poloze…

Po třech měsících si Juro konečně našel jinou práci, ale utrpení mu neskončilo. V novém zaměstnání pracovala též Irmina kamarádka, a když Juru spatřila, začala o něm vykládat všem svým kolegyním…

Opět nové hledání práce. Interview kvůli práci s vysokozdvižným vozíkem v jiném skladu vypadalo nadějně, dokonce jim v pracovní agentuře nevadilo, že Juro s daným typem multikáry už léta nejezdil. Večer po úspěšně zvládnutých testech mu ale zavolali, že jim to vadí, a proto k nim nenastoupí. Juro přišel za vedoucím pracovní agentury, který mu soukromě sdělil, že mluvil s jeho dřívějším zaměstnavatelem. Nepřijmou ho, protože se dozvěděli, že je sexuální násilník, přiznal, že to s těmi vozíky byla jen zástěrka.

V současnosti si Juro hledá práci ve vzdálenějším Birminghamu, kde se chce odstěhovat. Nemá na nájem, kdybych ho nenechal bydlet u sebe v domě, mohl by se snadno skončit na ulici...

Se svými bývalými zaměsntavateli se chce soudit, ale těžko něco dokážete...

Jak vidíte ve zmíněném autentickém příběhu, jste-li muž, každá psychicky narušená, zlá nebo pomstychtivá žena vás může kdykoliv zničit. Stačí, když vás křivě obviní, důkazy žádné nepotřebuje. Vyšetřováním, hledáním logiky ve výpovědi, prostorem pro obviněnou stranu, nebo dokonce presumpcí neviny se nikdo obtěžovat nebude.

Světem nyní hýbe hysterie kolem MeToo. Neprokázaná obvinění kosí mocné muže, někteří politici už spáchali sebevraždu. Například Norsko je zaplaveno tolika případy obvinění, že se v norské politice nedostává mužů, přesto to feministkám ve vrcholné politice nestačí a vyjadřují se jako fašistky, mladá norská poslankyně Mathilde Tybring-Gjedde prohlásila: „Je nezbytné vše vyčistit. Se všemi příběhy se mají seznámit politické strany a musí se posunout ke kulturní změně.“ (zdroj: http://www.reflex.cz/...)

Kombinace tzv. genderové rovnosti,  feminismu, politické korektnosti i vynucování formálních pravidel, kterými se odpovědní chrání před odpovědností, to vše vede na Západě k novodobému fašismu, jehož lovnou zvěří a oběťmi se stávají především bílí muži. Na rozdíl od nás z postkomunistických zemí, kteří jsme si stihli vypěstovat imunitu vůči stupidním ideologiím, na Západě se tyto nesmysly v současnosti stupňují do krajnosti mezi těmi, kdo řídí společnost, a občas je berou vážně dokonce i někteří obyčejní lidé. V Americe vládne ve vztazích mezi muži a ženami na pracovištích chladná atmosféra, otcové se bojí přebalovat své malé dcery...

Hysterické excesy nepodložených obvinění až nápadně připomínají čarodějnické procesy anebo, abychom zabrousili do novější historie, vlny obvinění ze satanistického rituálního zneužívání. Všechny tyto případy se vyznačují masovou hysterií, absencí jakýchkoliv solidních důkazů, zdravého rozumu i logiky, rychlým šířením a všemu napomáhá  mašinérie systému, který dokáže společensky nebo fyzicky zlikvidovat jakoukoliv nevinnou osobu.

A přitom napravit systém nepodloženého udávání by mohl jednoduchý zákon, který by se dal zformulovat zcela prostě: Každý, kdo druhého z něčeho záměrně křivě obviní, bude potrestán stejně, jako by byl potrestán obviněný v případě, že by se daného skutku opravdu dopustil. A samozřejmě by oběma pohlavím měřil rovným metrem.