Přichází nová migrační krize

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan dodržuje sliby jen tehdy, pokud jsou pro něj výhodné. Nedávno slíbil, že „letos v létě bude všem horko,“ a všichni to pocítili. V Sýrii bylo horko, zejména pro Kurdy. A v samotném Turecku, kde Erdogan s odvoláním na „těžké časy“ oznámil, že se v červnu uskuteční předčasné prezidentské a parlamentní volby, aby si upevnil svůj de facto status „sultána“ dokonce i podle práva, a připravil se na nějaké velké činy. Vztahy Turecka s Evropskou unií jsou napjaté. Poslední summit ve Varně skončil neúspěšně.

Neočekává se, že Turecko vstoupí do EU. Jednání se v tomto bodě dostala do slepé uličky. Žádný posun nebyl zaznamenán ani v liberalizaci vízového režimu pro turecké občany a modernizaci celní unie. Migrační dohoda s EU, která byla uzavřena 18. března 2016, téměř nefunguje, a to především kvůli tomu, že Turci nezískali od Evropanů slíbenou „platbu za omezení nelegální migrace“ - namísto šesti miliard eur Ankara dostala pouze jednu miliardu.

Erdogan nemá co ztratit

Erdogan prakticky nemá žádné vyhlídky na usmíření s EU. V Bruselu ho považují za diktátora a vysnili si, že se zarputilého tureckého prezidenta zbaví co nejdříve. Evropané však sympatizují s tureckou opozicí - Kurdy a účastníky krvavého převratu - a neustále Ankaru iritují poučováním ohledně „lidských práv“.

„Sultán“ to oplácí, ukazuje své opovržení a hrozí, že vyšle do Evropy novou migrační tsunami. V roce 2015 to udělal, což způsobilo evropským zemím silnou ránu, ze které se stále nemohou vzpamatovat. V některých zemích EU došlo z tohoto důvodu dokonce ke změně vlády.

Obzvláště to vře v Řecku a na Kypru, jejichž teritoriální vody Turecko považuje za své vlastní. Také je mimořádně horko na řecko-turecké hranici. A také na řeckých ostrovech v Egejském moři, které vlastně obsadili nelegální migranti z muslimských zemí. V blízkosti ostrovů ve formálně řeckých teritoriálních vodách jsou vojenské flotily Řecka a Turecka, které jsou připraveny se střetnout, a ve vzdušném prostoru nad nimi je vojenské letectvo. Na provokace Turecka, jejichž počet neustále narůstá, se Řekové snaží občas reagovat. Incidenty neustále narůstají: bombardování lodí, přestřelky, ztráty letadel.

Avšak hlavním ukazatelem toho, že se děje skutečně něco zvláštního, je prudký nárůst počtu migrantů, přicházejících do Řecka, které na východě sousedí s EU. Podle řeckých médií začaly denně pronikat do země tisíce lidí - na ostrovy a přes pozemní hranici v oblasti řeky Evros. Dříve Turci velmi dobře střežili tuto opevněnou hranici na obou stranách. Migranti neměli tehdy možnost dostat se do Řecka, ale to je dnes minulost. Navíc Turci kategoricky odmítají přijmout kohokoliv zpět, přičemž tvrdí, že „uprchlíci“ nepronikli na řeckou stranu přes Turecko, ale ze sousedních evropských zemí.

To všechno může znamenat jen jednu věc: Turci dali migrantům „zelenou“ a poskytli jim logistickou podporu. Nejen že nejsou zadržováni, ale naopak jsou hnáni do Řecka. A to ještě nenastalo léto, kdy se migrační tok mnohonásobně zvýší.

Tohle však není jediný problém. Ten nastal také v Řecku, které v této situaci zaujalo zajímavou pozici.

Nejpřístupnější část společné hranice s Řeckem byla blokována zdí, jejíž stavba byla velmi drahá, bylo na ni vynaloženo 60 milionů eur. Je tam také mnoho minových polí, takže je tam velmi málo průchodů. Zamezit vstup na oba břehy řeky Evros a zabránit tak „nelegálním přistěhovalcům“, aby se vylodili na řecké pobřeží, není tak obtížné. Avšak v Aténách chybí politická vůle, která by „nelegální přistěhovalce“ vracela zpět.

Řekové nezabraňují migrantům ve vstupu do Řecka a posily z EU jsou jen fikcí. Současná řecká vláda, která z hlediska ideologických základů levice sympatizuje s migranty, v tom nevidí žádný velký problém. Hlavní věcí pro ně je, že migranti nezůstávají v Řecku a co nejdříve odcházejí do západní Evropy.