Sarkozy přistižen při činu?

Sarkozy a jeho bývalý náčelník štábu Claude Guéant jsou vyšetřováni, neboť tajně přijali nejméně padesát milionů eur od Kaddáfího na volební kampaň v roce 2007. Tak velká částka porušila maximální hranici pro politické dary, která je ve Francii přípustná, nehledě na zákaz financování kandidátů ze zahraničí a neoznámení těchto plateb. Sarkozy také čelí vyšetřování kvůli tajným platbám z ropných států v Perském zálivu.

Francouzští političtí kandidáti jsou často namočení do nekalostí kvůli financování svých kampaní, protože limity výdajů byly stanoveny poměrně nízko, aby se zabránilo tomu, že si někdo koupí volby za velkou sumu peněz, jako je tomu ve Spojených státech.

O těchto obviněních proti Kaddáfímu a Guéantovi se hovoří již celé roky, avšak jen se zdrženlivou reakcí. Sarkozy rovněž zabředl do problémů poté, co byl obviněn z podvodného vymámení velkých částek hotovosti od senilní dědičky francouzské kosmetické společnosti L'Oréal.

Před pár lety však francouzsko-libanonský podnikatel uvedl pro francouzskou investigativní webovou stránku Mediapart, že předal Guéantovi kufříky s 5 miliony eur (6,2 milionů amerických dolarů). Bývalý náčelník štábu později prohlásil, že hotovost byla za obraz, který prodal jistému Libanonci. Samozřejmě, že ano!

V roce 2007 se stal Sarkozy prezidentem Francie. V té době to skutečně vypadalo, že jsou s Kaddáfím nejlepší kamarádi. Libyjský vůdce uskutečnil slavnostní návštěvu Paříže, postavil si beduínský stan na půdě prezidentského paláce a dostalo se mu vřelého oficiálního uvítání, což Francouzi tak dobře umí.

Francie se zajímala o vysoce kvalitní ropu z Libye a využívala Libyi jako předmostí pro rozšíření vlivu Paříže v severní Africe. Francie a Libye se tajně dohodly na boji proti islamistickým rebelům v tomto regionu, bojujícím proti vládcům - tedy nastrčeným loutkám, které dosadila Francie - v západní a střední Africe.

Ale potom se Sarkozy ostře obrátil proti Kaddáfího režimu a připojil se k Američanům a Britům, kteří usilovali o svržení tohoto režimu. Něco takového se nestalo poprvé. Bývalý francouzský prezident François Mitterrand nařídil šéfovi zpravodajských služeb (hrabě Alexandre de Marenches), aby zničil Kaddáfího osobní letadlo za pomoci bomby. Marenches mi osobně sdělil, že bomba byla potají umístěna na palubě letadla, a poté odstraněna, když se vztahy s Tripolisem zlepšily.

Britské zpravodajské služby MI6 se také pokoušely zavraždit Kaddáfího pomocí bomby, nastražené v autě, v Benghází v Libyi, ale nevyšlo to, ačkoli bylo zabito mnoho civilistů.

Sarkozy nakonec přijal požadavek Hillary Clintonové, v té době americké ministryně zahraničí, na zahájení války proti zdánlivému spojenci Kaddáfímu a zmocnění se jeho ropného bohatství.

Válečné letouny a speciální jednotky z USA, Francie a Británie zaútočily na Libyi, což bylo cynicky překrouceno a označeno za humanitární záchrannou misi. Francouzské letadlo ostřelovalo Kaddáfího konvoj. Francouzské speciální jednotky a libyjští žoldnéři chytili Kaddáfího, mučili ho za pomoci nože, a poté zastřelili.

Kaddáfí udělal fatální chybu, když vyprávěl svému nejstaršímu synovi Saif al-Islamovi a vyšším úředníkům o tajné platbě Sarkozymu. Když se Saif prořekl a informace pronikla na veřejnost, Sarkozy rychle nařídil útok na Libyi. Mrtví muži nemluví. Francouzské zpravodajské služby mají velké zkušenosti s odstraňováním nepřátel a nepříjemností.

Moje domněnka je, že francouzská justice nalezne nějakou nepatrnou souvislost mezi Sarkozym a vraždou Kaddáfího, ale nikoli přímý důkaz, že byl do toho Sarkozy zapleten. Když George W. Bush a Dick Cheney mohli zařídit, aby Scott vyvázl bez trestu poté, co zapříčinil smrt více než milionu iráckých civilistů ve válce, která byla vedena na základě vykonstruovaného obvinění, tak proč soudně stíhat Sarkozyho za tyto nepatrné „nepříjemnosti“?