USA se snaží záměrně prodlužovat krveprolití v Sýrii

Požadavky USA na změnu režimu v Sýrii se netýkaly výlučně tohoto současného konfliktu. Sýrie patřila za amerického prezidenta George W. Bushe do „osy zla“ - což bylo oznámeno po útoku 11. září 2001 - ačkoli Sýrie nesehrála žádnou roli v těchto útocích a ve skutečnosti byla jedním z hlavních národů, které vedly válku proti Al-Káidě a mnoha jejím přičleněným organizacím (včetně jejího předchůdce Muslimského bratrstva), a to již od 80. let - v době, kdy samotné USA vyzbrojovaly a financovaly členy teroristické organizace v Afghánistánu. 

USA úmyslně podněcují konflikt v Sýrii

Ta území v Sýrii, která má nyní vláda pod kontrolou, zažívají mír a bezpečí, a to poprvé od roku 2011, kdy vypukl konflikt. Týká se to i Aleppa, největšího města v Sýrii, které napadly na začátku roku 2012 militantní skupiny, spojované s Al-Káidou, které vstoupily do Sýrie z Turecka, členské země NATO.

V Aleppu jsou nyní tanky nahrazovány vozidly, patřící stavebním firmám. Po letech teroristické okupace bylo Aleppo konečně osvobozeno, a nyní zde probíhá celková rekonstrukce. Mír a bezpečí byly v Aleppu obnoveny nikoli díky iniciativě, kterou vedla OSN nebo západní státy, jako USA, Velká Británie či jiný člen NATO, ale díky vojenským operacím, na nichž se společně podílely Sýrie, Rusko a Írán. Operace byly provedeny přímo navzdory požadavkům Západu, aby teroristické enklávy zůstaly nedotčeny.

Vzhledem k tomu, že syrská vláda je stále schopna nabídnout syrskému lidu bezpečnost - oproti oblastem, které stále pustoší militanti, podporovaní Západem - drtivá většina vysídlených Syřanů žije na území, které má pod kontrolou stát. 

To ostatně uvádí i zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) z roku 2017, nazvaná: „UNHCR zjistil, že vysídlení obyvatelé se ve velkém vrací zpět během pokračujícího konfliktu v Sýrii“ (zvýraznění textu přidáno):  

Agentury poskytující pomoc odhadují, že během prvních šesti měsíců letošního roku se do Sýrie vrátilo do svých domovů přes 440 000 vysídlených osob. Současně UNHCR monitoroval, že se dosud v roce 2017 vrátilo přes 31 000 syrských uprchlíků ze sousedních zemí. Od roku 2015 se do Sýrie spontánně vrátilo 260 000 uprchlíků, a to především z Turecka do severní Sýrie.  

Hlavní faktory, které ovlivňují rozhodování uprchlíků ohledně dobrovolného návratu do Aleppa, Hamá, Homsu, Damašku a jiných guvernorátů, v prvé řadě souvisí s pátráním po rodinných příslušnících, kontrolou majetku a v některých případech s reálným nebo jen pocitově vnímaným zlepšením bezpečnostních podmínek v některých částech země.

Je třeba poznamenat, že Aleppo, Hamá, Homs a Damašek spadají pod kontrolu současné syrské vlády. O regionech, které stále okupují teroristé - zejména Idlib v severní Sýrii - se ve zprávě nemluví. 

Je jasné, že pokud by agenda Spojených států v Sýrii byla humanitární, pomohla by syrské vládě v jejím úsilí zlepšit bezpečnostní podmínky v celé zemi. Místo toho se USA aktivně snaží podkopat takové úsilí - úmyslně vytvářejí a udržují podmínky, které ohrožují bezpečnost a neustále způsobují lidské utrpení.

Mapa současného konfliktu v Sýrii odhaluje, že násilí pokračuje pouze v oblastech, v nichž se angažuje Západ a jeho regionální partneři. To se týká i Turecka (člen NATO), které pokračuje v invazi a ničení severosyrské krajiny, především v Afrínu, o čemž se zpráva OSN nezmiňuje. To se také týká Ameriky a jejího pokračujícího, nevítaného okupování východní Sýrie.

Zatímco Spojené státy tvrdí, že účelem okupování východní Sýrie je „porazit“ samozvaný „Islámský stát“ (ISIS), americká Obranná zpravodajská agentura (DIA) odhalila v uniklé interní zprávě z roku 2012, že vytvoření organizace ISIS si výhradně přály USA a jejich spojenci, neboť šlo o prostředek k izolaci syrské vlády. 

V interní zprávě z roku 2012 (PDF) se konkrétně uvádí:

Pokud se situace vymkne kontrole, existuje možnost založit vyhlášené či nevyhlášené saláfistické knížectví ve východní Sýrii (Hasaka a Der Zor), a to je přesně to, co podpůrné opoziční síly chtějí, aby izolovaly syrský režim, který je považován za strategickou hloubku šíitské expanze (Irák a Írán). 

Interní zpráva Obranné zpravodajské agentury (DIA) také vysvětluje, kdo představuje tyto „podpůrné síly“:

Západ, země v Perském zálivu a Turecko podporují opozici; zatímco Rusko, Čína a Írán podporují režim.

S tím, že ISIS je nyní z větší části v Sýrii a Iráku poražen, USA vysvětlují všemožnými způsoby, proč zůstávají v Sýrii nelegálně, a proč dokonce svou vojenskou přítomnost ještě posilují. Například tvrdí, že musí „poskytnout bariéru proti íránskému vlivu“, jak uvedl Guardian. Takové záminky jsou rozporuplné, vždyť íránský vliv hrál v prvé řadě ústřední roli v přání Ameriky vytvořit ISIS, a ISIS byl poražen syrsko-rusko-íránskou koalicí.

Východní Ghúta, která se nachází východně od Damašku, zůstává nadále ohniskem trvalého násilí, a to pouze kvůli snahám USA zabránit Sýrii, aby území osvobodila od teroristů a obnovila stejný pořádek, jaký panuje ve zbývající části Damašku. Pozorovatelé syrského konfliktu vyvozují shodné paralely mezi americkou propagandou, zaměřenou na zabránění osvobození Aleppa v roce 2016, a současnými snahami o prodloužení násilí ve východní Ghútě. 

Politika USA v Sýrii: Nechat zemi vykrvácet 

Vyvodíme-li závěr, že cílem politiky Washingtonu v Sýrii je záměrně prodlužovat lidské utrpení tak dlouho, dokud to bude možné, nejde jen o otázku povrchního posuzování současných kroků - tato politika USA je uvedena v analytických pracích za několik posledních let.

Již v roce 2012, kdy zjevně nevyšla rychlá výměna režimu, kterou USA podporovaly, a začal rozvleklý konflikt, prominentní americká politická skupina expertů (Brookingsův institut) publikovala analytickou zprávu, nazvanou „Záchrana Sýrie: Posouzení možností pro změnu režimu“.

Ve zprávě se uvádí (zvýraznění textu přidáno):

Spojené státy stále ještě mohou vyzbrojit opozici, i když je jasné, že pravděpodobně sama nebude mít nikdy dostatečně velkou moc, aby vypudila Asadovy kontakty. Washington by se pro toto řešení mohl rozhodnout jednoduše ve víře, že přinejmenším poskytne utlačovanému lidu určitou schopnost odolat svým utlačovatelům, což je lepší, než nedělat vůbec nic, dokonce i když bude mít poskytnutá podpora malou šanci na to, aby se porážka změnila ve vítězství. 

Popřípadě by Spojené státy mohly počítat s tím, že by stálo za námahu přitlačit Asadův režim a nechat ho vykrvácet, udržovat regionálního protivníka oslabeného, a zároveň se tak vyhnout nákladům za přímou intervenci.

Nejenže tato analýza otevřeně připouští, že intervence USA v Sýrii nemá nic společného s humanitárními zájmy, ale spíše s „udržováním regionálního protivníka oslabeného“, ale výslovně doporučuje prodloužit podmínky, za nichž se humanitární krize rozšíří, a to co nejdéle to bude možné.

Záměrná podpora „opozice“, která nemá šanci svrhnout syrskou vládu, se rovná úmyslnému a zlomyslnému prodlužování smrtelného konfliktu a všech hrůz, které jej doprovázejí. Zpráva, kterou vypracoval Brookingsův institut, výslovně naznačuje, že USA „nechají vykrvácet“ vládu Sýrie, přičemž jsou si experti plně vědomi lidského utrpení, které „vykrvácení“ bezpochyby způsobí.

S touto špatně skrytou skutečností, která podchycuje skutečné záměry USA v Sýrii, pokračující americká šaráda v síních OSN - kdy USA vystupují jako zastánce lidské důstojnosti ohledně katastrofy, kterou samy záměrně a promyšleně vytvořily - odhaluje jak zvláštní zájmy USA, tak i „mezinárodní uspořádání“, jemuž předsedají jako nefalšovaný a bezkonkurenčně ničemný stát.

V podstatě političtí představitelé USA hodlají držet svět jako rukojmí, neboť hrozí neustálým krveprolitím, dokud nebudou jejich politické požadavky splněny - v případě Sýrie je to odstranění syrské vlády a její nahrazení vhodnými americkými zástupci. Tohle je přeci terorismus - terorismus, který by neměl být překvapením vzhledem k dominantní úloze USA při financování teroristických organizací, které v současné době ničí Sýrii. 

Zatímco se Spojené státy snaží izolovat a podkopat narůstající počet národů, které se postavily stále zvrácenější povaze americké hegemonie, je povinností zbytku světa izolovat a podkopávat zvláštní zájmové skupiny, které řídí americkou hegemonii. Představa, že je současné „mezinárodní uspořádání“ založeno na právním státě, postrádá důvěryhodnost, když Washington může otevřeně vytvořit humanitární katastrofu, jako je tomu v Sýrii, držet svět jako rukojmí, pokud jeho požadavky nebudou splněny, a přitom se stavět do role zastánce zákonů a lidských hodnot, které bezostyšně v tomto procesu porušuje.