V našem světě není spravedlnosti

Tato událost byla prezentována jako pomoc Iráku, náprava válečných škod způsobených ISIS. Ve skutečnosti však byla většina škod v tomto nepříliš dlouhém konfliktu způsobena americkým bombardováním a i několika ruskými nálety. ISIS, který byl dlouho trnem v oku, byl především jen bezmocným strašákem, do něhož se pustili Američané, Britové i Francouzové, aby tak ospravedlnili opětovný vojenský vpád do Sýrie.

Irácká vláda říká, že na rekonstrukci k nápravě válečných škod potřebuje nejméně 88 miliard dolarů. Přitom tento Amerikou dosazený klientský režim v Bagdádu nemůže říci ani to, že škody v Iráku jsou daleko větší než těch 88 miliard dolarů, a zvláště pak to, že byly způsobeny převážně Americkým letectvem v letech 1990-1991 a pak ještě v roce 2003.

Irák byl, jak jsem to viděl sám, když jsem referoval o tamních válkách, opravdu zpustošen. Tuto zemi s nevelkou populací 23-25 milionů duší, z nichž třetina vede trvalou revoltu proti vládě v Bagdádu, rozbilo Americké letectvo a křižující střely na padrť. Nejdříve v letech 1990-1991 a pak v roce 2003, kdy bylo vše, co mělo nějakou hodnotu, rozbito na kousky: nemocnice, školy, potravinářské podniky, chemické závody na výrobu insekticidů, mosty a komunikace vůbec. Krátce řečeno, všechny atributy patřící k modernímu státu.

Mě osobně nejvíce šokovalo zničení iráckých vodáren a čističek vody, na které se zaměřovaly americké nálety.

Jejich rozbití přivodilo epidemii cholery a dalších z vody pocházejících infekcí. Nejvíce to odnesly děti. OSN odhadlo, že v důsledku kontaminace vody zemřelo přes 550 000 iráckých dětí. K čemuž americká ministryně zahraničí později pronesla svůj proslulý hodnotící komentář, že tato úmrtí byla cenou, kterou stálo za to zaplatit. Já to ovšem prohlašuji za válečný zločin.

V roce 2003 se pod americkým vedením nahrnulo 900 000 vojáků do Kuvajtu, aby konečně dokončili to "dílo", které se prvnímu prezidentovi Bushovi nepovedlo završit, tj. svrhnout a zlynčovat iráckého prezidenta Saddáma Husseina. Kdyby měl Saddám nějaké jaderné nebo i v širokých oblastech nasaditelné biologické zbraně, tak by pro ně byla shromaždiště invazních vojsk v Kuvajtu a v Saúdské Arábii přímo cílem snů.

Avšak Saddám Hussein v rozporu s tím, co USA a Britové vytrubovali, žádné jaderné zbraně neměl. V Bagdádu jsem objevil skupinu britských vědeckých techniků, které vyslalo britské ministerstvo obrany, aby v Salman Pak vyráběli zakázané biologické zbraně. K těm patřil smrtonosný antrax a horečka Q – ty ale měly posloužit jen proti Íránu, kdyby snad vypukla druhá Íránsko-irácká válka.

Dnes už se všeobecně má za to, že Irák neměl žádné zbraně hromadného ničení cílené proti Západu, jak George Bush s Tonym Blairem pořád omílali. Jako záminka k vpádu do Iráku a k jeho zničení to ale posloužilo dobře. Když se však žádné takové zbraně nenašly, tak Washington s Londýnem tu svou povídačku pozměnily na "pardón, to byla chyba zpravodajců. Tak to je nám líto."

Ovšem žurnalisty, jako i mě samotného, kteří tvrdívali, že Irák přeci žádné zbraně hromadného ničení nemá, vyhazovali z práce a omezovali jejich projevy. I já byl na černé listině CNN poté, co dal této síti Bílý dům pokyn, aby mě už konečně vyhodili. Ale všechny ty presstituty, kteří fungovali jako vládní hlásné trouby války, povyšovali a oslavovali. Takže vítejte v éře nových sovětských médií.

Když jednu z nejrozvinutějších zemí arabského světa, Irák, přeměnilo americké bombardování v pustinu, přičemž byla tato válka považována za chybu, tak komu by měla připadnout odpovědnost, aby se pokusil Irák napravit, aby se dostal do své předválečné kondice? Ty peníze, které minulý týden nabídli Arabové ze Zálivu, jsou jednak jen kapkou do moře potřebných prostředků, a pak také jsou vlastně určeny k tomu, aby Irák zatáhly do formující se proti-íránské aliance.

Kdyby se tyto válečné zločiny posoudily řádně, tak by to nejspíš muselo skončit tím, že by se Washingtonu přiřkla povinnost odškodnění ve výši tak asi 100 miliard dolarů jen na náhradu fyzických infrastruktur zničených v těch jeho dvou válkách, ani nemluvě o odpovědnosti za smrt tolika iráckých civilistů. Ovšem i Írán by mohl předkládat své nároky na odškodnění, a to jak vůči Iráku, tak vůči jeho podporovatelům ze západních a arabských zemí, co Bagdád podněcovaly k agresivní válce proti Íránu z let 1980-1988, která způsobila odhadem asi jeden milion íránských obětí.

Ty jejich nářky "to je nám líto, že jsme vám zničili zemi a vybili děti," přeci nemohou být očišťujícím mea culpa pokáním. Ti západní vůdci, kteří zločinnou válku proti Iráku zinscenovali, si zaslouží, aby byli pohnáni k odpovědnosti. Prozatím jim vše prošlo. A ve skutečnosti ten samý příšerný osud mezitím potkal i Sýrii, Jemen a některé části Somálska. Byly snad i tyto katastrofy jen omyly kvůli chybkám ve zpravodajství?