Pokerová tvář při špatných kartách

Již čtyřicet let je celá světová ekonomika jedním obřím kasinem. Stalo se tak v 70. letech m.s., kdy zlatý standard nahradil papírový dolar. Papír, tištěný centrálními bankami, začalo být možné přímo konvertovat na hmotné statky. Již čtyřicet let vytváření hmotných statků ve světě degraduje, neboť se všichni vrhli na finanční trhy. Hrát začali dokonce i ti, kteří formálně zůstávají v reálném sektoru ekonomiky: a to na kapitálovém, devizovém a peněžním trhu. Již čtyřicet let dochází k přerozdělování bohatství, které bylo vytvořeno a nahromaděno v předešlých staletích. Výrobu a práci nahradila hra a hazard. Hrát je stále těžším a nebezpečnějším. Vše bere ten, kdo vlastní tiskařský lis (majitel kasina), nebo má k tomuto „lisu“ blízko (pomocníci majitele). Ostatní prohrávají a chudnou. Dokonce i ti, kteří se hry formálně neúčastní. „Páni peněz“ se pakují obzvláště tehdy, když kolabují dluhové pyramidy a praskají bubliny na kapitálových trzích.

Pro ty, kteří nepatří do klubu „pánů peněz“ či jejich sluhů, je hra vždy špatná, protože končí prohrou. Takových lidí je ve světě 99% a „páni peněz“ jim říkají „ignoranti“, „ovce“ a ještě hůře. Ale obzvláště zlou se hra stává těsně před kolapsem pyramidy a prasknutím bubliny, neboť v rámci šíleného hazardování ignoranti vrhají na herní plochy své poslední bohatství. A když ignoranti zůstanou s holou zadnicí a již jim není co vzít, páni peněz hru ukončí, nechají pyramidu zhroutit a sbalí bank.

Tímto jsem krátce popsal mechanismus fungování kasina, které je v učebnicích ekonomie nazýváno „finanční ekonomika“. Nyní je možné vrátit se k tématu „Davos 2018“.

Celý minulý rok proběhl v očekávání druhé vlny globální finanční krize. K první vlně došlo v letech 2007-2009 a jejím epicentrem byl americký trh hypotéčních listů. Experti neustále obraceli pozornost na to, že od té doby se na světových trzích vytváří bubliny, velikostí nijak nezaostávající za bublinami na americkém finančním trhu v létě 2017. Totéž lze říct o dluhových pyramidách: i ony, stejně jako Babylonská věž, vyrostly do nebe. Již na počátku loňského roku dosáhl celkový dluh USA (tvořený mimo státního dluhu také dluhy bank, nefinančních korporací a domácností) 300-350% HDP. To je vyšší zadlužení, než v r. 2007. Celkový dluh Evropské unie a Číny dohromady je dle odhadů přibližně na úrovni USA. I když, pravda, zdá se, že v Číně je situace ještě povážlivější. Zohledníme-li šedý čínský bankovní sektor, může celkový dluh Číny dosahovat 650% HDP. Závěr: druhá vlna krize může začít kdykoliv, přičemž jejím epicentrem mohou být jak USA, tak Evropská unie, tak Čína.

Vypadalo to, že bylo možné předpokládat, že hlavní otázkou fóra v Davosu 2018 bude hrozba druhé vlny globální finanční krize a opatření na její odvrácení (nebo zmírnění důsledků). Bohužel. Z programu jednání je evidentní, že hlavními budou na setkání tři otázky: ekologické hrozby v důsledku extrémních klimatických podmínek a teplot; ekonomická nerovnost; a kybernetické útoky.

Můžeme-li věřit informacím ruských a zahraničních korespondentů z Davosu, panuje tam naprostá euforie. Christine Lagarde z Mezinárodního měnového fondu všechny potěšila svoji prognózou ekonomického vývoje ve světě na poslední roky tohoto desetiletí. Zde jsou titulky a křiklavé fráze z prvního jednacího dne fóra: „Po několika letech negativních prognóz MMF předpověděl růst světové ekonomiky“; „Zlepšily se prognózy ekonomických ukazatelů USA, Číny a Evropy“; „Podle prognózy Fondu budou všechny ekonomicky vyspělé země v r. 2019 vykazovat vetší růst, než se dříve očekávalo“. Fond patřičně zhoršil pouze jednu prognózu – a to u Británie, s odvoláním na brexit.

Takže se světovou ekonomikou je vše v pořádku. O hrozbě druhé vlny finanční krize ani slovo (alespoň v dokumentech fóra; v kuloárech se o ni zcela jistě šeptá). Takže je možné se zaobírat něčím jiným. Například ekologií nebo kybernetickou bezpečností. Pravda, není jasné, jaká opatření lze přijmout v oblasti ekologie a klimatu, když se USA rozhodly neúčastnit se Pařížské dohody o klimatu z r. 2015. A bez Ameriky, která je zdrojem největšího množství emisí CO2 a dalších skleníkových plynů, ztrácí Pařížská dohoda jakýkoliv smysl.

Nikdo nenamítá, že svět tyto tři problémy ohrožují. Ale otázky ekologie a klimatu, a také bídy a sociální polarizace společnosti a světa, se za posledních 48 let opakovaly v jednacím řádu nesčíslněkrát. A žádné řešení problémů nepřišlo: zhoršování stavu životního prostředí pokračovalo a ekonomická nerovnost rostla. Známá mezinárodní nezisková organizace Oxfam při zahájení letošního fóra v Davosu předložila zprávu, ze které vyplývá, že za uplynulý rok se sociální a majetková polarizace zvýšila. Nyní 1% obyvatel Země vlastní 82% veškerého bohatství planety. Od r. 2010 se celkové bohatství miliardářů zvýšilo o 13%. Jejich majetek rostl šestkrát rychleji, než platy pracujících. Dle autorů zprávy ti nejbohatší zbohatli i díky zhoršení pracovních podmínek pracujících. Winnifred Byanyima, úřadující ředitelka Oxfam, před zahájením fóra řekla: „Jsem tu proto, abych velkému byznysu a politikům řekla, že to není normální. Jejich jednání a politika jsou příčinou nerovnosti a chudoby. Mohou vše změnit. Již nás nebaví poslouchat, jak jsou znepokojeni existující nerovností. A přitom nic nedělají. Vyzýváme je k akci.“

A co se týká tématu kybernetických útoků a kybernetické bezpečnosti, tak to seriozně v Davosu projednávat nelze. Potřebuje zvláštní platformu, kde se sejdou v první řadě nikoliv bankéři a politici, ale profesionálové, specialisté v oblasti IT technologií. Připomínám, že Davos je platformou pro setkávání Světového ekonomického fóra. Ještě jednou, ekonomického.

Vše zmíněné tedy dokazuje, že Davos je jen pouhou žvanírnou. Přičemž nikoliv neškodnou, protože nejen, že nereaguje na reálné hrozby a výzvy, ale všemožnými způsoby od nich odvádí pozornost veřejnosti.

Celkově je patrné, že nehledě na všechny ty pletichy organizátorů Davos ztrácí vliv i autoritu. Samotné fórum již nelze označovat za celosvětové. Světová ekonomika bez USA a Číny je holý nesmysl. A Davos má napjaté vztahy jak s Čínou, tak s USA. Vloni do Davosu zavítal hlavní komunista planety – soudruh Xi Jinping. A promluvil zde o věcech pochopitelných a blízkých těm, kdo se setkávání SEF účastní pravidelně. Mluvil o globalizaci, o světových trzích, o nutnosti pokračování liberalizace v oblasti světového obchodu a devizových a finančních vztahů. Soudruh Xi, jak se mi jeví, se dokonce pokusil uklidnit Evropany, kteří se nikoliv bezdůvodně vylekali Trumpova sdělení, že globalizaci nepotřebuje. Soudruh Xi dokonce slíbil, že Čína je připravena stát se „lokomotivou globalizace“. A ačkoliv čínský komunistický vůdce pronesl (z pohledu liberálních globalistů) správná slova, zaujala sešlost v Davosu k soudruhu Xi ostražitý postoj. Globalizace s „čínskou specifikou“ ji není po chuti.

Ještě méně po chuti je liberální globalistické sešlosti v Davosu Donald Trump. Vloni v Davosu nebyl, ale dokonce i na vzdálenost mnoha tisíc kilometrů americký prezident mnohé účastníky v Davosu rozklepal. Dokážu si představit, jaké zděšení připraví Trump, pokud se poslední den fóra objeví na tribuně.

Takže dnes je Davos platformou, na které, z různých důvodů, její organizátoři nepříliš rádi, řečeno mírně, vidí představitele dvou zemí s největšími ekonomikami světa. Takže jaké že to Světové ekonomické fórum? Je to prostě setkání liberálních globalistů, jejichž čas se stává minulostí.