Dokud nedojde k obnovení důvěry mezi Ruskem a USA, je jaderné odzbrojení nemyslitelné

Před nikterak dlouhou dobou doporučovali analytici v amerických médiích prodloužení smlouvy o dalších pět let po jejím zániku v roce 2021, tzn. aby zůstala v platnosti do roku 2026.

Řada problémů souvisejících s rusko-americkými otázkami týkajícími se kontroly nad jadernými zbraněmi však dosud není dořešena – od problematiky protiraketové obrany k prevenci incidentů pod mořskou hladinou, zahrnujících ponorky, a mnohé další záležitosti.

Návrh prodloužit platnost New STARTu o dalších pět let a začít chystat novou dohodu START IV by se mohl dočkat praktické odezvy, kdyby se o něm uvažovalo izolovaně od jiných problémů, které se silně dotýkají regionální a globální stability. Více pozornosti by si zasloužil, kdyby mezi Moskvou a Washingtonem existovalo pravé „strategické partnerství“. Ve výsledné atmosféře naprosté důvěry by se nevyskytovaly žádné diametrálně odlišné přístupy k řešení tolika naléhavých mezinárodních problémů.

Naneštěstí se nic takového neprojevuje už léta. Vztahy Ruska a USA se aktuálně nacházejí ve stavu hluboké krize. Washington proti Rusku rozjel studenou válku verze 2.0 a na rozdíl od počáteční fáze konfliktu (1945-1991) dosáhla tato nová fáze zcela nových a nebezpečnějších rozměrů.

Moskva je přirozeně připravena uvažovat o návrzích Washingtonu prodloužit New START, ale pouze pokud přijdou oficiální cestou, a ne prostřednictvím médií nebo z řad vědců a výzkumných pracovníků, protože správnou proceduru k provedení takového kroku upravuje Článek 14 této smlouvy.

A co víc, dalo by se říct i to, že z perspektivy globální stability se zdá strategicky nebezpečné určovat limity na odpalovací rampy, bombardéry a bojové hlavice tak, aby platily až do roku 2026, a rovněž pokračovat dále po cestě dalšího snižování počtu zbraní na základě nějaké nové dohody (nejnovějšího STARTu), a to z následujících devíti důvodů:

1. Do roku 2020, tzn. šest let před zánikem případně prodloužené smlouvy New START, dosáhne poměr množství amerických systémů obrany proti balistickým raketám a ruských strategických útočných zbraní 2:1, zatímco poměr počtu amerických US obranných systémů založených na použití antiraket vůči počtu ruských strategických bojových hlavic se vyšplhá až na 3:1 (a žádný z těchto scénářů nebere v úvahu raketový systém Patriot). Nekontrolované hromadění amerických protiraketových systémů a rostoucí rozšiřování jejich zóny nasazení tento nebezpečný nepoměr ještě zhorší. USA, které se spoléhají na svoji převahu spočívající v obraně proti balistickým raketám, by mohly snadno provést první jaderný útok nejen na Írán či Severní Koreu, ale dokonce i na Rusko nebo Čínu a pak by měly jistotu, že se před odvetným útokem skryjí pod svým nepropustným protiraketovým štítem. Čím níž bude strop pro ruské strategické jaderné zbraně a čím větší bude počet antiraket v americkém systému protiraketové obrany, které budou moci tyto ruské zbraně odrazit, tím lákavější bude pro Washington provést první, „preventivní“ jaderný útok, zejména na Rusko.

2. Americké taktické jaderné zbraně jsou rozmístěny ve čtyřech evropských státech a v asijské části Turecka. Právě tyto zbraně by mohly být použity k provedení prvního jaderného útoku nebo k zesílení jaderných útoků provedených za pomoci strategických útočných zbraní. Na paměti bychom měli mít i to, že americké jaderné zbraně, které jsou oficiálně klasifikovány jako „taktické“, mohou současně plnit jak taktické, tak strategické jaderné úkoly, a to v závislosti na svém způsobu nasazení – jestli z taktického, nebo strategického letadla.

3. Spojené státy používají při vojenských cvičeních a při „demonstracích síly“ v Evropě, Asii a v asijsko-tichomořském regionu těžké strategické bombardéry.

4. Washington pravidelně porušuje Dohodu o omezení raket středního doletu z roku 1987. Pentagon už tuto dohodu od roku 2001 porušil 92krát při testování účinnosti protiraketových systémů jak amerických, tak patřících jeho spojencům, při němž používá jako cíle přesně ty typy balistických raket krátkého a středního doletu, které tato dohoda zakazuje. Americký vojenský rozpočet na rok 2018 vyčlenil 65 milionů na tvorbu nové jaderné rakety s plochou dráhou letu, odpalované ze země. Krom toho ve Washingtonu zaznívají hlasy, které obhajují jednostranné odstoupení USA od této dohody.

5. Při celoročně probíhajících vzdušných dohledových operacích nad Baltem, při nichž nad třemi baltskými státy bez přestávky hlídkují letouny, se používají taková letadla tří západních jaderných mocností, která mohou nést buď konvenční, nebo jaderné střely.

6. USA se řídí doktrínou „nepodmíněného útočného jaderného odstrašování,“ která jim umožňuje provést buď masivní, nebo omezený první jaderný útok na Rusko, Čínu, Severní Koreu a Írán.

7. Washington tvrdohlavě odmítá dosáhnout jakékoli dohody, jež by bránila zbrojení ve vesmíru.

8. Spojené státy a NATO pokračují v neomezeném zvyšování počtu konvenčních sil, což zahrnuje i těžké zbraně, a v provádění rozsáhlých vojenských cvičení v oblastech hraničících s Ruskem a jeho spojenci. Od roku 2014 vzrostla četnost a intenzita vojenských průzkumů, které NATO realizuje v bezprostřední blízkosti Ruska, o 400 % a leteckých průzkumů o 900 %.

9. Rámcové dokumenty USA a NATO dosud obsahují nepatřičná prohlášení o jednání Ruska na mezinárodním poli, a co se týče ekonomiky, USA a jejich spojenci dosud podporují ilegální sankce, které dopadají na 400 různých ruských institucí a podniků plus 200 jednotlivců, což nijak nepomáhá obnovení vzájemné důvěry.

Až v únoru 2018 dojde ke splnění požadavků New STARTu, budou ruské možnosti, jak pokračovat v jednání s Američany o bilaterálním snižování počtu strategických útočných zbraní, fakticky vyčerpané.

Platí ale i to, že by se do podobného vyjednávacího procesu měly zapojit všechny jaderné mocnosti. Především by se to týkalo Británie a Francie – primárních jaderných spojenců Spojených států, které mají vzájemné závazky ve vztahu k „nepodmíněnému útočnému jadernému odstrašování“. Při kalkulaci rovnováhy budoucího jaderného potenciálu Ruska oproti všem třem západním jaderným mocnostem by se měl brát v úvahu kombinovaný jaderný arzenál Velké Británie, USA a Francie, aby bylo zajištěno, že nepřeváží nad jaderným potenciálem Ruské federace.

Západní komentátoři se pokoušejí šířit zvěsti, že Rusové se už rozhodli New START prodloužit. Tak to ale není. Žádné takové rozhodnutí zatím nepadlo. Rusko si momentálně dosud promýšlí, jaké stanovisko k této věci zaujme. Takové bylo oficiální ruské prohlášení, které zaznělo 20. října na plenárním zasedání Moskevské konference o nešíření jaderných zbraní.

Americký vojenský establishment si bude muset zvyknout na myšlenku, že když přijde na otázky odzbrojení, je zbytečné vyvíjet na Rusko mediální tlak, a že veškeré snahy o další postup musejí začít kroky mířícími ke ztracené vzájemné důvěře a řešením těch mnoha problémů týkajících se kontroly nad jadernými zbraněmi, které vedou ke strategické nerovnováze sil mezi Moskvou a Washingtonem.