Ekologická skupina Sea Shepherd si dává pauzu ve válce s japonskými velrybáři

Klíčovým bodem případu je vývoj celé ságy. Ekologická bitva, v jejímž čele stojí kampaň na ochranu velryb v Jižním oceánu, se stala mnohem sofistikovanější a znepokojivější. Podle Paula Watsona, zakladatele společnosti Sea Shepherd (Mořský pastýř), používá Japonsko „vojenské“ taktiky. Protivník, který je již tak dostatečně prohnaný, zvýšil laťku.

Watson vydal prohlášení, v němž se snaží dát dlouhodobému úsilí celého projektu lesk. I přes absurdně obrovské rozdíly nashromáždila tato malá organizace prostředky, aby mohla zachránit velryby před bezprostředním vyhynutím.

„V roce 2005 jsme si dali za cíl vypořádat se s největší a nejničivější velrybářskou flotilou na světě.“

Šlo o velké ničení, které bylo zacíleno na 1 035 velryb, včetně roční kvóty 50 ohrožených plejtváků obrovských a 50 ohrožených velryb keporkaků. Skeptici byli všude - odsoudili poslání organizace k okamžitému a ostudnému nezdaru.

Organizace získala na pomoc několik osobností: Připojil se skromný, vyčerpaný Farley Mowat (kanadský prozaik, novinář, přírodovědec, environmentalista, zemřel v roce 2014, pozn. překl.), jehož úkolem bylo dotírat na japonské velrybáře v Jižním oceánu, postupně se přidali lovec krokodýlů Steve Irwin, americký moderátor Bob Barker, americký televizní producent a scenárista Sam Simon a Brigitte Bardotová. Získali také nové plavidlo Ocean Warrior.

Zákon o ochraně životního prostředí často za Watsonem a jeho oddanou „pirátskou“ posádkou pokulhával, a politické a vynucovací akce se ukázaly jako nedůrazné. Státy, které měly větší moc a prostředky, jednoduše neměly zájem na tom, aby podráždily Japonce.

Japonští velrybáři čelili postihům na různých místech, ačkoli stejně jako je to se vším, moc soudcovského kladívka nemusí nutně omezovat moc nějakého stavu, ať už přímo či náhodně. V listopadu 2015 byla velrybářská společnost Kyodo Senpaku Kaisha pokutována australským federálním soudem za lov plejtváků štikovitých v rámci australského útočiště, jak jej definuje australský zákon o životním prostředí, a měla zaplatit 1 milion amerických dolarů. Velrybářská společnost se však ani neobtěžovala, aby se ukázala nebo aby vysolila peníze.

Poté pochopíte, proč ekologická organizace trvá na používání „inovativních taktik pro přímou akci“, čímž klade důraz na vyšetřování, dokumentaci a podniknutí „kroků, je-li to nezbytné k odhalení a konfrontaci protiprávních akcí na volném moři“.

Preventivní taktiky, jako jsou ty, které byly v roce 2013 používány v Jižním oceánu, představovaly pokusy zabránit japonským lodím v tom, aby mohly znovu natankovat palivo z tankeru. Podle očekávání posádky japonských lodí, i organizace Sea Shepherd, zveřejnily materiály, dokazující, že se druhá strana záměrně pokoušela narazit do jejich lodí.

Při předložení dokumentů soudu byly materiály o ochraně kytovců, které poskytla organizace Sea Shepherd, poskvrněny daleko více. Japonský pohled na věc zdůrazňoval nebezpečí, jakému čelí posádky tváří v tvář potenciálně smrtící suverénnosti bojovníků z organizace Sea Shepherd. Tím byla do velké míry odvrácena pozornost od legitimity lovu.

„Když vy,“ poznamenal příkře soudce Kozinski, „narážíte do lodí, házíte skleněné nádoby s kyselinami, vláčíte lana vyztužená kovem ve vodě, abyste poškodili vrtule a kormidla, odpalujete kouřové bomby a rakety s háčky, a míříte vysoce výkonnými lasery na jiné lodě, potom jste bezpochyby piráti.“

Mnoho let militantní povaha organizace způsobovala, že byli do hry přiváděni různí zástupci a agentury. Organizace používala partyzánskou taktiku, měla odvahu a důvtip, i když to byl takový druh troufalosti a smělosti, že vedl k rozdělení názorů, dokonce i v řadách environmentalistů. Takové metody jsou možná hrubé, ale jen málokdo bude zpochybňovat jejich účinek.

Během lovecké sezóny v letech 2012/13 se podle Watsona japonští velrybáři vrátili s hubeným úlovkem - jen 10% z plánovaného množství ryb.

Strategie japonské velrybářské flotily, jak uvádí Watson, byla vždy tvárná; kajícnost překrytá agresivitou; fiktivní příběh vědy, překrývající argumenty kultury. Zatímco je stále opovrhováno zákony, počet velryb klesl na 333, což může být do určité míry považováno za vítězství, kterého bylo dosaženo díky technikám organizace Sea Shepherd, vyvolávajícím pobouření. K tomu lze ještě přičíst mnohem rozsáhlejší rámec, který má na svědomí jejich protivník: rozsáhlejší území, kde zabíjejí, což přináší více příležitostí k získání kořisti.

Před sezónou 2016/17 bylo Watsonovi jasné, že Japonci jsou stále schopni vyrovnat své kvóty, i když s vyššími náklady z hlediska času a financí. Během této lovecké sezóny také vyplulo na povrch několik nových skutečností: Japonci začali používat „vojenskou monitorovací techniku ke sledování pohybu organizace Sea Shepherd v reálném čase pomocí satelitu“. Zatímco se skupina za pomoci helikoptéry přiblížila k japonským lodím, aby zachytila důkazy o lovu velryb, „nemohla se fyzicky přiblížit a důkazy monitorovat.“ Proto Watson zasmušile přiznal: „Nemůžeme soutěžit s jejich vojenskou technikou.“

Poslání organizace Sea Shepherd zůstává stále stejné, jak je nastíněno na jejich webových stránkách: „Ukončit ničení biotopů a masakrování volně žijících živočichů ve světových oceánech za účelem zachování a ochrany ekosystémů a druhů.“

Během letošní lovecké sezóny budou japonské velrybářské flotily více než potěšeny absencí ekologické skupiny Sea Shepherd.