Změnil Narenda Modi stranu?

Eurasijská harmonie?

Ještě před rokem se vše zdálo být ne-li jasným, tak v pořádku, a probíhal mírový rozvoj s Modiho asijskými sousedy, včetně Číny a dokonce, opatrně, i s Pákistánem.

Právě vloni byla Indie, spolu s Pákistánem, přijata za formálního člena stále důležitějšího uskupení Šanghajská organizace spolupráce, kde je Čína zakládajícím členem, spolu s Ruskem, což dávalo naději, že společný formát SCO umožní mírové vyřešení turbulentních pohraničních sporů a napětí, vytvořeného v r. 1947 britským rozdělením Indie na převážně muslimský Pákistán a hinduistickou Indii, s několika oblastmi s nevyřešeným napětím, včetně Kašmíru, které tam mazaně zanechal Mountbatten jako budoucí výbušné body.

Indie je také, spolu s Čínou, členem organizace BRICS, která právě vytvořila v Šanghaji Novou rozvojovou banku BRICS, jejímž prezidentem je Ind. Indie je také členem v Číně sídlící Asijské infrastrukturní rozvojové banky. A dokud Modi neoznámil, že Indie se odmítá 14. května na konferenci v Pekingu připojit k čínskému projektu Jeden pás, jedna cesta (OBOR), byla Indie také účastníkem rozsáhlého eurasijského infrastrukturního projektu.

Bojkot OBOR, japonský „Koridor svobody“

Jak rychle se věci změnily. Modi oznámil odmítnutí účasti v OBOR na konferenci 14. května v Číně a uvedl, že čínské investice v čínsko-pákistánském ekonomickém koridoru, či CPEC, ve výši 62 miliard dolarů na vybudování dálnice, železnice a infrastruktury přístavu na území Číny a Pákistánu v rámci OBOR, prochází Pákistánem okupovaným Kašmírem.

Pak, s překvapující rychlostí, na setkání Africké rozvojové banky v Gujarat, uveřejnila Indie vizionářský dokument pro Asijsko-africký koridor růstu (AAGC), společný projekt navržený spolu s japonským premiérem Shinzo Abem. Indicko-japonský dokument AAGC je výslovnou součástí tak zvaného Indo-pacifického koridoru svobody, se kterým přišla Indie a Japonsko, ve snaze čelit čínskému OBOR, za použití japonských peněz a indické přítomnosti v Africe.

Za Abeho zahájilo Japonsko stále agresivnější protičínskou agendu, včetně použití sporu o ostrovy Diaoyu, v Japonsku nazývané ostrovy Senkaku, ve Východočínském moři. Japonsko rovněž souhlasilo s rozmístěním amerického protiraketového systému obrany, a za Abeho je považováno za nejsilnějšího amerického vojenského spojence v Asii. Když se Abe setkal v únoru s Trumpem, americký prezident potvrdil podmínky americko-japonské smlouvy o vzájemné obraně, a dal jasně najevo, že tato smlouva se týká i sporných ostrovů ve Východočínském moři – Senkaku, či Diaoyu, jak jsou tyto pusté ostrovy nazývány v Číně.

Modi ve Washingtonu, Tel Avivu

O několik týdnů později, 27. června, se indický premiér setkal s americkým prezidentem ve Washingtonu. Den předtím, příhodně, americké ministerstvo zahraničí oznámilo označení v Pákistánu přebývajícího kašmírského vůdce militantní organizace Hizb-ul-Mujahedin Kašmírského údolí Mohammada Yusufa Shaha za zvláštního globálního teroristu (SDGT). Toto označení umožňuje, mimo jiných věcí, uvalení amerických sankcí vůči Pákistánu.

V důsledku rozhovorů Modiho a Trumpa USA souhlasily s prodejem 22 svých bezpilotních letounů Guardian, označovaných za „měniče hry“, v ceně 3 miliard dolarů, Indii. Součástí dohody jsou i další věci, včetně rozšíření vojenské spolupráce a souhlasu Indie kupovat americký břidlicový plyn. Zdá se, že Modi je tak potěšen svými rozhovory ve Washingtonu, že pozval prezidentovu dceru, Ivanku Trumpovou, jako vedoucí americké delegace na Globálním podnikatelském summitu (GES), který se bude konat na podzim v Indii.

Ještě, po svém politickém úspěchu ve Washingtonu, blahem zářící Modi odletěl 7. července do Izraele, na bezprecedentní setkání šéfa indické vlády s izraelským premiérem. Rozhovory mezi Modim a Netanyahuem byly v indických médiích oslavovány jako velký posun v indické zahraniční politice.

A zde to začíná být opravdu zajímavým. Mezi těmito zeměmi probíhala tajná spolupráce mezi izraelskou tajnou službou a indickou CIA zvanou RAW, včetně toho, že izraelská tajná služba Mossad má v Indii kanceláře, a to již od 50. let. V r. 2008 izraelský velvyslanec v Indii, Mark Sofer, odhalil, že izraelská tajná služba poskytovala během „kargilské války“ s Pákistánem v r. 1999 indické armádě životně důležité satelitní snímky, které Indii umožnily přesně bombardovat pozice pákistánských jednotek, které okupovaly určitá místa v indické oblasti Kargil v indickém státě Jammu a v Kašmíru.

Pochybná role Ajita Dovala

Přípravy na červencovou Modiho návštěvu Tel Avivu probíhaly měsíce. Již koncem února poslal Modi svého poradce pro národní bezpečnost Ajita Dovala do Tel Avivu, aby tam probral podrobnosti cesty. Tam se Doval setkal s Yosefem Cohenem, šéfem Mossadu, a, mimo dalších věcí, s ním probíral údajnou podporu Číny a Pákistánu, mimo dalších států, afghánskému Talibanu, v blízkosti afghánsko-pákistánské hranice.

Doval není žádný měkouš. Je mu přisuzována tak zvaná indická Dovalova doktrína, současný posun v indické bezpečnostní politice ve vztahu s Pákistánem, od toho, co nazývá „obranou“ k „obrannému útoku“. Má stát za indickými chirurgickými útoky v Pákistánu v září 2016, a stojí za vzestupem pro-indických ozbrojenců v Kašmíru. Jak popisuje jeden indický blog, Dovalova doktrína, zformulovaná v jeho projevech v letech 2014 a 2015, po jmenování poradcem pro národní bezpečnost, namířená v podstatě proti Číně a Pákistánu, má tři komponenty: „Nerelevantnost morálky, extremismus bez kalkulací či kalibrace, a spoléhání se na armádu“. Je evidentní, že Doval nemá v itineráři diplomatická řešení.

Ať bylo v soukromí mezi Modim a Washingtonem v červnu, a počátkem července v Tel Avivu, odsouhlaseno cokoliv, tak právě v tomto rámci vypukl spor Doklam, po indickém rozhodnutí poslat jednotky a násilně zasáhnout proti čínským konstrukčním týmům v citlivé příhraniční oblasti mezi Čínou, Bhútánem a Indií na Tibetské náhorní plošině.

Čína cituje dopis bývalého indického premiéra Jawaharlala Nehru čínskému premiérovi Chou En-Lai z r. 1959: „Tato úmluva z r. 1890 rovněž určila hranice mezi Sikkim a Tibetem; a tato hranice byla později, v r. 1895, vytyčena. Tudíž co se týká hranice Sikkim s Tibetem, neexistuje žádný spor,“ uvádí se v dopisu. Čína také uvádí odkaz na dohodu z 10. května 2006, která mimo úmluvy z r. 1890 a dopisů z let 1959-1960, uvádí: „Obě strany souhlasí s určením hranic v sektoru Sikkim.“ Čína veřejně rovněž tvrdí, že jako gesto „dobré vůle“ „informovala“ Indii o budování silnice.

V tuto chvíli není hlavní věcí platnost či neplatnost čínských argumentů podle mezinárodního práva. Vše kolem současného sporu Doklam mezi Čínou a Indií naznačuje, že jde o konfrontaci s cílem sabotovat obrovský čínský rozvojový infrastrukturní projekt Jeden pás, jedna cesta tím, že probíhají pokusy vyvolat další USA zorganizovanou válku v zastoupení.

Eskalující spor kvůli Doklam nebylo nutno eskalovat na vojenské frontě. Bylo to rozhodnutí Modiho vlády a jasně nese otisky prstů Ajita Dovala, Modiho poradce pro národní bezpečnost a bývalého šéfa indické tajné služby.

Změnil Narenda Modi stranu a přestal být skutečným stoupencem mírového řešení indicko-pákistánských a indicko-čínských pohraničních sporů v duchu dobré vůle a spolupráce v rámci Šanghajské organizace spolupráce, nebo byl od počátku svého funkčního období na postu premiéra v r. 2014 jakýmsi anglo-americko-izraelským trojským koněm, vyslaným, aby sabotoval Čínou prosazovanou novou ekonomickou eurasijskou Hedvábnou stezku? Odpověď zatím známa není, aspoň já ji neznám. Nicméně dobře umístěný indický zdroj, s úzkými vztahy s indickými ozbrojenými silami, mi v nedávné soukromé korespondenci sdělil, že krátce po Trumpově zvolení v listopadu loňského roku vysoký poradce Trumpových kruhů pro otázky tajných služeb bez obalu uvedl, že nebude válka mezi USA a Čínou, ale mezi Indií a Čínou, přes Himaláje. To bylo v listopadu, kdy Doklam byl zcela v klidu.