Nové americké sankce... Tak se ukažte!

No, Američané koneckonců vždy tvrdili, že jsou „výjimeční“. Nikdy nebylo řečeno nic pravdivějšího, třebaže nedopatřením.

Tento týden americká Sněmovna reprezentantů odhlasovala drtivou většinou hlasů nové a přísnější sankce proti Rusku. Je zřejmé, že senát návrh zákona schválí a poté je velmi pravděpodobné, že prezident Trump zákon podepíše. Z prezidenta se kvůli přebujelé rusofobii v USA stává zkrachovalá existence.

Ruský náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov ostře odsoudil tyto nejnovější sankce, týkající se zpřísnění represivních opatření mj. v oblasti energetiky, bankovnictví a obranných sektorů. Řekl, že se jedná o vykalkulovaný krok, který povede ke zničení jakékoli vyhlídky na normalizaci vztahů mezi USA a Ruskem. „To je mimo zdravý rozum,“ řekl Rjabkov a dodal, že američtí zákonodárci „neznají žádnou překážku ve své protiruské zanícenosti“, a že se jim to „vymklo z rukou“. Stručně řečeno, jde o kolektivní pomatenost.

Opravdu jen málo duševně zdravých a příčetných lidí – kromě amerických politiků a mediálních odborníků – by uvítalo další zhoršení vztahů mezi dvěma světovými jadernými mocnostmi. Popravdě řečeno, Moskva až doposud prokazovala velkou trpělivost a ochotu, kdy se pokoušela zlepšit bilaterální vazby. Avšak americká politická třída neprojevila žádný zájem o dosažení usmíření. Je to jako kdyby toužila po smrti.

Američtí zákonodárci, kteří schválili nejnovější sankce, měli téměř pěnu u huby, když označili Rusko za nepřítele a začali uvádět pomatená obvinění, že se Moskva v loňském roce vměšovala do prezidentských voleb, a také že destabilizovala Ukrajinu a (to nebudete věřit), že „podporovala Assadův režim v Sýrii“. Přitom Sýrie je země, kde americká CIA v posledních šesti letech podporovala džihádistické teroristy, usekávající hlavy.

Avšak poodstupme na chvíli o kousek stranou. Jiný způsob, jak nahlížet na tuto geopolitickou slepou uličku, vyvolanou Spojenými státy, je, že jde vlastně o dobrou věc. Američtí politici a velká část médií trpí protiruskou hysterií a ve své nepříčetnosti zastávají iracionální názory na mezinárodní záležitosti, takže neexistuje žádná šance, že by se zapojili do normálního dialogu.

Je lepší nechat americkou politickou třídu, ať zničí sama sebe svou vlastní toxickou paranoiou a bludy o světě, zejména o Rusku. Ať sami sebe zničí politicky ve svém izolovaném paranoidním stavu a věčné nečestnosti.

Známkou nadcházejícího politického sebezničení Ameriky je zuřivá reakce Evropy na nejnovější sankce. Evropané se konečně probouzejí a zjišťují – sice s velkým zpožděním – že Washington jedná bezohledně jen na základě svých vlastních sobeckých zájmů, a je připraven, pokud to bude třeba, způsobit bolest i Evropě.

Evropská komise, která dohlíží na obchodní politiku EU, a také Německo a Rakousko vyjádřily své pobouření nad „utajovaným programem“ Washingtonu, který se skrývá za povýšenou a pokryteckou rétorikou sankcionování Ruska.

Německé ministerstvo zahraničí ostře kritizovalo Ameriku za to, že podkopává evropskou energetickou bezpečnost a využívá sankce jako „nástroj pro posílení amerických průmyslových zájmů“.

Amerika vlastně nesankcionuje až tak moc Rusko, jako své vlastní spojence.

Samozřejmě, to je to, o čem celé to americké pozdvižení kvůli sankcím proti Rusku vůbec je. Nemá to nic společného s „ukázňováním“ Ruska kvůli údajným obviněním. Jak by se taková zbožná rétorika dala brát vážně od nejškodlivějšího státu na planetě?

Ne, všechno je to kvůli podsouvání amerických dodávek plynu na nový evropský trh, které by měly nahradit ruský export. Když Donald Trump minulý měsíc navštívil Polsko, bez příkras nabízel Polákům a jiným středoevropským zemím, aby nakupovaly americký plyn. Přestože by bylo zásobování z USA mnohem dražší, než z Ruska.

To je důvod, proč Trump pravděpodobně podepíše nové protiruské sankce. I když prezident občas vyjádřil zájem o normalizaci vztahů s ruským vůdcem Vladimirem Putinem, Trumpovou hlavní prioritou je podporování amerických obchodních zájmů. Chce snížit propastný americký obchodní deficit tím, že donutí Evropu nakupovat americký plyn, místo ruského.

Toť vše o americkém kapitalismu, dodržujícího pravidla „nabídky a poptávky“. A toť vše o Američanech, kteří prohlašují, že jsou „spojencem“ Evropy, vždy jednající tak, aby „ochránili“ Evropu před „ruskou agresí“.

Paranoidní Američané, žijící v bludech, by byli nejraději, kdyby viděli, jak Evropa zmrzla, a byla odříznuta od cenově dostupného ruského plynu. Washington by ve své krátkozraké hlouposti uvrhl Evropu do ekonomické recese, průmyslového úpadku a rostoucí nezaměstnanosti, jen aby na tento kontinent prodal více svého vlastního, drahého plynu.

Americká politika sankcí proti Rusku je měřítkem znepokojivého politického stavu mezi jejich vlastními politiky a médii. Pokud chtějí Američané řídit své vládní záležitosti a zahraniční politiku, založené na klamné hysterii, pak je nechte. Dříve či později národ, ovládaný tak poblázněným myšlením, zničí sám sebe a své domnělé spojence.

Pobouření evropských států vůči americkým nárokům, poškozujícím evropské zájmy, je také měřítkem, naznačujícím, že se to Americe vymyká z rukou. Je to udivující projev arogance, kdy se Washington ve skutečnosti pokouší přepracovat evropskou energetickou a obchodní politiku jen ve prospěch svých vlastních, amerických zájmů.

Americké sankce proti Rusku jsou víceméně zoufalým výkřikem americké politické třídy, jejíž ekonomika je hrabivá, a jejíž postavení ve světě sklouzává na bezprecedentní nízkou úroveň. Idiotští američtí „vůdci“, snažící se vyrovnat historický zánik, se ohánějí protiruskou hysterií a poškozují dokonce i své vlastní domnělé spojence v Evropě.

Nadměrně vychvalovaný „transatlantický svazek“ mezi USA a Evropou byl vždy jen nadhodnocovanou zástěrkou pro Američany, aby mohli komandovat ty státy, které považovali za evropské vazaly. Rusko bylo bohužel očerněno, aby tak poskytlo ospravedlnění pro tuto hegemonii. Ale vůdci Ameriky jsou dnes tak arogantní a zoufalí, že je zde nebezpečí, že šaráda americko-evropského „partnerství“ skončí.

Pokud tyto sankce pomohou vrhnout světlo na rozklad kdysi tak impozantní a respekt vzbuzující ​​globální americké říše, potom je zaveďte.

Tam venku je velký, multipolární svět. Rusko, Írán, Čína a Evropané, pokud ti posledně jmenovaní začnou fungovat efektivněji, se musí odchýlit od amerického trucujícího tyrana a nechat ho, ať si hnije ve svém vlastním rozkladu.

Krachující Spojené státy - morálně, politicky, ekonomicky - nemají nic přínosného, co by nabídly světu. Jejich takzvané vůdcovství je ztracený případ. Jakýkoliv pokus zabývat se touto parazitní troskou povede pouze k vymizení zdrojů a prostředků.