Co se opravdu děje v těchto volbách v EU?

Na občany EU je aplikován obří podvod. Tím je, že „otevřená náruč“ EU a politika „žádných otázek“ z léta 2015 skončily. V posledních několika měsících byl šířen pečlivě pěstěný dojem s cílem přimět voliče uvěřit, že kancléřka Merkelová a další politici EU uznali svůj omyl, tedy že od r. 2015 sem pouštěli všechny bez ptaní.

Od počátku přílivu migrantů do celé EU, s výjimkou jednoho či dvou odvážných národních vůdců, jako je maďarský Viktor Orbán, ani jeden šéf vlády velké země EU nezpochybnil uprchlickou politiku, která nevyřešila zhola nic. Ve skutečnosti považují Evropané tento příliv za důvod narůstající vlny teroristických útoků v Evropě ze strany ISIS a dalších psychopatických band, mávajících „vlajkou Alláhovou“, aby si ospravedlnily své vražedné útoky. Celý tento migrantský proces vytvoří hluboké rozdělení v populaci celé EU, živí strach, vztek a způsobuje ztráty (čí že je to koncept „střetu civilizací“, tedy „cui bono“? – p.p.).

Skrytá agenda?

Na hlavních televizních kanálech a v tištěných médiích byla držena omerta ohledně skutečné populační, a sociální, politiky vlivných kruhů v Bruselu a jinde, včetně Německé průmyslové federace, BDI. Mnozí v těchto institucích považují v soukromí tento obří příliv nových migrantů, které úskočně nazývají „běženci z donucení“, za „řešení“ narůstající demografické katastrofy EU. Nejen etničtí Němci jsou mizejícím druhem; stejně jím jsou Italové, Francouzi, Holanďané. Marine Le Pen vůbec nebyla demagogickou, když v září 2015, kdy započal příliv migrantů do EU, obvinila Merkelovou a další lidi v EU, že: „Využívají smrt, která postihla nešťastníky na těchto trasách organizovaných mafií. Ukazují nám obrázky; vystavují smrt dítěte bez jakéhokoliv studu a důstojnosti, jen aby z toho obvinili Evropany a začernili jejich svědomí a přiměli je akceptovat současnou situaci.“ A dodala: „Německo si pravděpodobně myslí, že jeho populace je na vymření, a pravděpodobně usiluje o nižší mzdy, a nadále rekrutuje otroky prostřednictvím masové migrace.“

Otevření hranice EU v r. 2015 vedlo v tomto roce k přílivu jen do samotného Německa – nejoblíbenější koncové země – více než 1 milionu válečných uprchlíků a dalších migrantů, a to nejen ze Sýrie, ale také z Libye, Tunisu, Afghánistánu, Iráku, Íránu, Eritreje, Maroka, Libanonu, Palestiny, Ukrajiny a dalších států. V  průzkumu na údajně „náhodně“ zvoleném vzorku populace, provedeným německým Úřadem pro přistěhovalectví a uprchlíky, bylo mimo jiných důvodů toho, proč si noví migranti volí Německo, uvedeno, že je to kvůli „respektu k lidským právům v Německu“; „německému vzdělávacímu systému“; „pocitu, že jsou v Německu vítáni“; „státnímu sociálnímu systému podpor“.

Jeví se, že politická situace v Evropské unii se od r. 2016 dramaticky změnila. Vypadá to, že vyhlídky národních populistických stran na vítězství ve volbách v Holandsku, Rakousku, Francii a nyní v Německu zmizely, ve prospěch statutu quo partají etablovaného liberálního, pro-globalizačního a pro-evropského centra. Nejpozoruhodnějším je objevení se Emmanuela Macrona, odnikud, dokonce aniž by měl vlastní stranu, který porazil Marine Le Pen ve francouzských prezidentských volbách.

Německá a další velká evropská média a politici hlavního proudu se nás snaží přimět věřit, že vítězství Macrona ve Francii, konzervativního premiéra Rutteho v Holandsku letos v březnu, a výsledky nedávných spolkových voleb v Severním Porýní-Vestfálsku, kde CDU Angely Merkel dosáhla slušných zisků poté, co v regionálních volbách v r. 2016 utrpěla devastující porážku a skončila za proti-imigrantskou stranou Alternativa pro Německo, znamenají přelití přízně ve prospěch EU a odklon od možného zopakování loňského BREXITu.

Děje se za oponou tohoto velkého politického posunu směrem k onomu pochybnému údajnému centru něco jiného?

Zamlčované pozadí

V březnu 2016 se vlády sešly v Bruselu, aby tam podepsaly to, co mělo být údajně rezolucí o přílivu migrantů do EU vymknuvšímu se kontrole, který započal v r. 2015, kdy Merkel vítala „absolutně všechny“ uprchlíky, bez kontroly na hranicích, pod heslem „Wir schaffen es!“ (Dokážeme to!). Jen Německo přijalo přes 1 milion migrantů, z nichž většina přišla do EU přes Egejské moře a Balkán. Rovněž Švédsko dostalo svůj neproporcionální podíl.

Jako cizinec žijící v Německu přes třicet let, neboť jsem rodilý Američan, mohu dosvědčit, že pro starší Němce, po počátečním pocitu humanitární laskavosti a jisté empatie k těm, kteří prchají před hrůzami války, narůstá pocit strachu z kolapsu jejich vlastní po dvou světových válkách těžce vydobyté stability, neboť příliv migrantů nemá, zdá se, konce.

Jejich strach dosáhl panických rozměrů, když německá média informovala o masivních útocích na Nový rok 2016 v Kolíně a jinde, kde řádily davy toho, co šéf kolínské policie nazval „zcela novým rozměrem zločinu“. Média uváděla, že muži „evidentně severoafrického původu“ v tlupách, dosahujících někdy až 1000 individuí, znásilňovali, sexuálně obtěžovali či okrádali stovky německých žen při pouličních oslavách. Policie byla evidentně nepřipravena a čelila přesile.

Nejdůležitější sociální hodnotou pro většinu starších Němců, obzvláště těch narozených před, nebo těsně po ničivé druhé světové válce, je předvídatelná stabilita v jejich životě. Zprávy dalších německých médií naznačují, že do vln migrantů se infiltroval nepřeberný počet ozbrojenců ISIS (Daesh). To vše dohromady vytvořilo potenciál pro ohnivou bouři protestů proti tomu, co většina Němců začala považovat za slepou politickou chybu Merkel. Její následné tvrdohlavé odmítání ustoupit byť jen o píď dramatickou sociální reakci v rámci populace jen přiživilo.

V březnu 2016 se vůdci EU sešli a odsouhlasili dohodu s Ankarou, v rámci které každá osoba, dorazivší „neregulérně“ na řecké ostrovy, bude vrácena do Turecka. Oplátkou za svůj souhlas mělo Turecko dostat z EU 6 miliard euro na péči o uprchlíky, jakož i bezvízový styk pro turecké občany. Turecko již vzalo dle odhadů, od počátku války, jen ze Sýrie 2,5 milionu běženců.

Od této březnové dohody se příliv migrantů do Řecka a na Balkán výrazně snížil. Dohoda EU s Ankarou z března 2016, která zatím nebyla ve velké části EU dodržena, výrazně snížila viditelný příliv migrantů, avšak jen málo přispěla ke skoncování důvodů krize – NATO vyvolaných válek v celé Eurasii, od Ukrajiny po Střední východ.

Etablované politické partaje EU, obzvláště po Německem podpořeném vítězství Macrona nad Le Penovou, používaly pauzy v uprchlické krizi k uchlácholení svých voličů do iluze, že „krize“ skončila.

Zdaleka nepodporuji rasistickou filosofii Marine Le Pen. Ale přišla s pravdivou, ne-li cynickou, poznámkou ve svém závěrečném předvolebním proslovu, kdy obvinila Macrona, že je v područí německé kancléřky, a uvedla: „V každém případě bude Francie vedena ženou: buď mnou, nebo paní Merkel.“

Zdá se, že Merkelová je nyní skutečnou prezidentkou Francie. Merkelová a její vláda již říkají Macronovi, co musí udělat se svoji francouzskou ekonomikou. Nemarnila tak časem a Macronovi řekla, aby ve Francii aplikoval německou Agendu 2020 z r. 2002, s jejími ekonomickými reformami trhu práce, reformami, které by v r. 2017 ve strukturálně zcela odlišné francouzské ekonomice byly katastrofální.

To, co ona a Macron mohou nyní udělat, aby napravili velmi hluboké problémy v eurozóně a ekonomikách EU, není však ani zdaleka jasné, vzhledem k jejich evidentní nábožné víře ve stávající strukturu EU a její globalistickou ekonomickou agendu. Tato neblahá ekonomická a finanční situace a strach dalších mnoha milionů lidí ze ztráty zaměstnání jsou skutečnými podkladovými příčinami současného vzestupu nacionalismu v EU. Mnoho Evropanů se dnes bojí o svoji ekonomickou budoucnost. V této oblasti EU obzvláště selhala při zavádění pozitivní politiky a problémy pouze zakrývá, než proběhnou další významné volby v EU, letos v září v Německu, kde můžeme očekávat, že znovuzvolená Merkelová bude stát v čele tlaku prosadit absurdní úsporná opatření v EU, za podpory servilního Emmanuela Macrona.

Jak ukazují německé zkušenosti s kancléřem Heinrichem Brüningem ve 30. letech, snižování mezd pracujících a sociálních podpor v rámci vládních úsporných opatření prosperitu nikdy vytvořit nemůže. V Německu Výmarské republiky vývoj po r. 1932 rozdmýchal sociální nepokoje a vyvolal masovou nezaměstnanost, což Hitlerova NSDAP a jeho bankéřští chlebodárci použili k vytvoření nacistické Třetí říše.

Sotva se lze divit, že Británie je šťastna, že bude vně předvídatelné nadcházející krize a sociálního chaosu v celé EU.