Aktivistka Antify odjela do Turecka s muslimským fešákem, byla znásilněna a bita...

Islám je pořád „náboženstvím míru“, co, Lacy?

Z příspěvku Lacy MacAuleyové na jejím blogu:

Jsem radikální aktivista z Washingtonu, D.C. Zamilovala jsem se do energického, charismatického aktivisty, s nímž jsem se seznámila v listopadu, když jsem byla v Turecku, abych psala o odporu vůči summitu G20, globální akci v Antalyi. Po návratu domů do USA jsme spolu mluvili každý den. Byl krásný a okouzlující, myslela jsem si tehdy. Vždy se pohotově usmál, byl velmi laskavý a konverzace s ním byly velmi inteligentní. Říkal všechny ty správné věci, jen aby mě přesvědčil, že se zajímá o práva žen a aktivismus. V únoru jsem se rozhodla vrátit do Turecka, kam mě hnala láska. Vůbec jsem nemohla tušit, že se všechno tak pokazí.

První dva týdny byly jako dokonalý milostný příběh. Všimla jsem si, že hodně pije, a začala jsem mu říkat „alkáč“, ale byl to nejprve jen vtip. Chodili jsme na pláž a na historická místa a on mě představoval svým přátelům. Zdálo se, že všechno funguje tak, jak má, cítila jsem, že romantika bude pokračovat.

Potom přišla naše první hádka. Chtěla jsem udělat rozhovor s místní ženou kvůli článku o syrských uprchlících. On s tím nesouhlasil. Znal tu ženu a neměl ji rád, takže mi přísně zakázal s ní mluvit. Poté, co jsem se vyptávala na jeho důvody, začal křičet a se vztekem odešel z místnosti, aby si vykouřil cigaretu. Zůstala jsem stát uprostřed místnosti a nevěděla, co mám dělat. Pochopitelně, že jako ženě, pocházející ze západního světa, mi nikdo nikdy nezakazoval s kýmkoliv mluvit. Měla jsem z toho zvláštní pocit: Nemám snad pusu, abych mluvila? Proč nemůžu mluvit tak, jak si přeju?

MacAuleyová zastává „feminismus 101“, který ji měl v prvé řadě zastavit, aby nechodila s muslimem, avšak liberalismus je duševní porucha, takže bychom ani neměli očekávat, že bude uvažovat logicky…

Tohle je elementární feminismus. Žádný muž nemá právo umlčet ženu jen proto, že je muž. Kam až věci v následujících týdnech sklouzly. Co jsem v několika příštích týdnech zjistila, byla absolutní frustrace z mého úsilí vykonávat svou obhajovací práci. Dostala jsem se do pozice, kdy jsem byla závislá na člověku, který, jak se ukázalo, mě chtěl mít po svém boku a ovládat každý můj krok. Nepomáhal mi v mé práci, kterou jsem se tam pokoušela dělat, ale spíše mi v ní bránil.

MacAuleyová na vlastní kůži zjistila, jak vypadá pravý islám ve srovnání s tím, co ji učili její levicoví profesoři...

Všechno bylo jen horší a horší. Jeho nejistota a dětinskost se zhoršovaly. V následujících týdnech do mě strkal, nemohla jsem nikam svobodně odejít a opakovaně mi bylo řečeno, ať nemluvím. Když jsem přesto začala mluvit, vybuchl vzteky. Snášela jsem výhrůžky, že mě spálí cigaretou, ustupovala jsem ze strachu, když „předstíral“, že má zapálenou cigaretu. Musela jsem uhýbat hlavou, aby mě netrefily ostré předměty, které po mě házel. Ze vzteku mi lil vodu na hlavu.

Nechtěný sex? Znásilňování? Po celou dobu. Vůbec ho nezajímalo, jestli se sexem souhlasím. Několikrát mi vypnul WiFi a ještě mi lhal, dnes je prý moderní plynové osvětlení. Také mě kritizoval za to, že používám sociální média, moje hlavní spojení se zbytkem mého života v USA, a snažil se mě odradit, abych je nepoužívala. Nutil mě, abych se přestala přátelit s jedním Turkem na Facebooku, a chtěl po mně, abych si odebrala z přátel i další lidi.

MacAuleyová byla dokonce uvězněna tureckou policií, protože je západní novinářka.

Nicméně o dva dny později jsem byla na několik hodin uvězněna tureckou policií, když jsem se pokoušela jednoduše dostat na veřejný projev tureckého prezidenta ve městě Antalya. (Je u nich zvykem, že zavírají do vězení novináře a aktivisty, a já jsem nevypadala tak, že bych zapadala do jejich norem. Napsala jsem o této zkušenosti s tureckou policií zde. (https://archive.is/oPnLm)) Měla jsem pocit, že se situace nadále zhoršuje, že ‚přilévám kapku do ohně‘.

Na jejím blogu je mnohem více příspěvků, které si můžete přečíst zde. Ve zkratce řečeno, je to levičáctví. Tato žena byla po celou dobu odmítána. Stále však věřila, že tomuto muslimskému Turkovi záleží na ženských právech, protože jí „řekl, že to tak je“. Bez ohledu na to, kolikrát jí natloukl a znásilnil, stále viděla „ve svém aktivismu něco dobrého“.

MacAuleyová opět pokračuje v prosazování levicového totalitářství v USA, protože její zatčení v Turecku nebylo pro ni dostatečným probuzením. Alespoň je důsledná a žije v souladu s pověstí o liberálech, že jsou duševně nemocní.