Rothschildové a Macron aneb diskutabilní vzorec RF=RF

Projekt Macron

Řeč jde o bance Rothschild & Cie. I když banka s názvem Rothschild & Cie Banque existuje v Paříži teprve od roku 1986, položení základního kamene proběhlo už mnohem dříve. Nejmladší z „frankfurtské pětky“, pátý syn zakladatele dynastie, Mayera Amschela Bauera, otevřel ve svých dvaceti pěti letech, v roce 1815, v Paříži banku „Bratři Rothschildové“ (M,A.B. - aškenázký Žid z Franfurktu nad Mohamedem, který se bankovnictví učil u Salomona Oppenhaima v Hannoveru, měl pět synů a pět dcer, na Rothschilda se přejmenoval po smrti svého otce, poz. překl.).

Po 152 letech, v r. 1967, byla soukromá investiční banka Bratři Rotshildové přeměněna na depozitní „Rothschild Banque“ a v roce 1982 byla za vlády socialisty Mitteranda znárodněna. O čtyři roky později, díky úsilí francouzské větve klanu Rothschildů, zejména Davida (*1942) a jeho bratrance Erika (*1940), spatřila světlo světa banka Rothschild & Cie.

Říká se, že znárodnění v r. 1982 se vrylo do paměti barona Davida velmi silně a od té doby francouzské socialisty nenávidí. Tak či onak, události posledních osmi měsíců vypadají jako části jednoho většího politického plánu - včasné odtržení E. Macrona od nepopulárního socialistického prezidenta Françoise Hollanda, následně Macronovo odstoupení z postu ministra ekonomiky ve vládě socialisty Manuela Vallse (a tím právě Macron vstoupil do krátkého finiše před volbami), dále potom rozpad socialistické strany , vyvolaný jednáním premiéra Valsse a jeho následnou demisí a konečně i katastrofický volební výsledek představitele vládnoucích socialistů, Benoita Hamona (6,3 % hlasů).

Na každý pád je ale dnes nejstarší politická strana odstrčena na pozici marginální partaje. Strana, která byla na výslunní velkou část dvacátého století jako francouzská pobočka dělnické internacionály a sjednocovala pracující celé Francie.

Jedním ze symbolů úpadku se stala i výzva se ctí si zahrávajících politických dědiců Jeana Jaurèse k volební podpoře ve volbách 7. 5. 2017, světe div se, kandidatury Rothschildů! (Jean Louis Jaurès *1859, zavražděn 1914, zakládající člen francouzské sociální demokracie, pozn. překl.)

Ruská znalkyně historie rodu Rothschildů, Jekatěrina Glagoleva, píše, že Rothschild & Cie Banque, přezdívaná Prezidentskou bankou, obklíčila hlavu státu svými odchovanci. Eduard, dosud svobodný bratr barona Davida de Rothschild, udržuje dlouhodobé vztahy se Sarkozym (prezident 2007-2012) a jeho první ženou, Cecilií. Po té, co se stal NS prezidentem, stal se zástupcem generálního sekretáře jeho administrativy Francois Perol, bývalý zaměstnanec Rothschild & Cie. 

Zároveň je ale přezdívka Prezidentská banka nepřesná. Přesnější označení pro pařížskou Rothschildovu banku by totiž bylo: „Banka – dodavatel prezidentů“. Je to skutečná líheň předurčenců vlády Francie a Francouzů.

Za necelých šedesát let existence páté republiky není Macron prvním projektem potomků Mayera Amschela Bauera. Prvním Rothschildovským projektem na vyšší post byl premiér a posléze i prezident Georges Pompidou, který pracoval u Rothschildů v letech 1954-1958 a 1959-1962. Není bez zajímavosti, že byl Pompidou jmenován ředitelem banky Bratři Rothschildové, aniž by měl bankovní zkušenosti a znalosti a jeho jedinou předchozí kvalifikací bylo místo učitele literatury v liceu.

V dramatických květnových dnech roku 1968, kdy podle Williama Engdahla už USA muselo řešit otázku de Gaulla, Pompidou vyvolal konflikt s genárálem de Gaullem a odstoupil z funkce premiéra (William Engdahl. Century of War: Anglo-American Oil Politics and the New World Order, 2008) V lednu 1969 potom tisk masivně šířil jeho odpověď na otázku o jeho politické budoucnosti. Řekl, že politickou budoucnost nemá, má jen politickou minulost a když bůh dá, bude mít státnickou budoucnost. A o tři měsíce později mu musí nejslavnější z Francouzů, generál de Gaull, uvolnit místo prezidenta.

Finanční tlaky v politice

Rothschildové už delší dobu kladou důraz na svou informační politiku, snažíc se ovládnout celé spektrum francouzského (a nejenom jeho) veřejného mínění. V r. 2005 se stal Eduard de Rothschild hlavním akcionářem známých levicových novin Liberation, když do nich vložil vklad dvaceti milionů €. Liberation byly založeny v r. 1973 filosofem a spisovatelem Jean Paul Sartrem, s cílem dát Francouzům nezávislé noviny, které by neměly nic společného se soukromým kapitálem, bankami a reklamou. Přání Sartra mělo žít dlouho po jeho smrti, ale nestalo se tak. Eduard de Rothschild , vkládajíc podíl do Liberation, chladnokrevně poznamenal: „Je to naše první etapa promyšleného projektu v oblasti tisku, seznámili jsme se s jinými projekty doma a v zahraničí a rozumí se samo sebou, že nezůstaneme u jedněch novin“. Soudě podle mohutnosti kampaně, která se ve Francii vzedmula na podporu Macrona, byly úspěšně realizovány i ostatní projekty.

Macron se stal stážistou v rothschildovské bance, když mu bylo dvacet devět let. Do té doby, po skončení studií, pracoval čtyři roky jako finanční inspektor. Jeho následný vzestup byl dechberoucí. Analytik, manažer, zástupce ředitele, rovnocenný společník banky. To vše za dva roky, v letech 2008 až 2010. (Macronova studia: 11leté liceum Jindřicha IV., Jezuitská kolej, Universita Paříž – Nanter, Institut politických nauk a Vysoká škola správní)

Od těch dob kariéra odchovance Rothschilda vzestupovala dvěma směry, finančním a politickým. V r. 2010 se budoucí společník Rothschild & Cie, Macron, ukazuje stále častěji ve společnosti lídra socialistické strany, F. Hollanda. V květnu 2012, po jeho vítězství, přesedá rovnou z křesla společníka banky do křesla zástupce státního sekretáře prezidenta. Zde se ale dlouho neohřál a už v srpnu 2014 je jmenován ministrem ekonomiky, průmyslu a financí. O dva roky později odstupuje z funkce a zakládá vlastní stranu En Marche! a informuje o úmyslu stát se prezidentem.

Pobyt Macrona na postu ministra ekonomiky byl pro Rothschildy v Paříži přínosný, v r. 2015 ovládli žebříček francouzských bank podle výše zisku a dostali se do první pětky světových bank, specializujících se na fúze a převzetí.

A proto všechny, kdo hlasovali v prvním kole pro Marine Le Pen, ale i ty, kdo volili Fillona nebo Mélenchona a všechny, kterým stojí za to 7. května přijít k volbám, neudivuje, že činnost Macrona jako ministra provázelo nebývalé slučování a pohlcování státních společností. Posílilo to i pozici Rothschild & Cie a dokázali tak, že když jedny francouzské noviny v roce 1962 publikovaly stať s titulkem RF=RF, což znamenalo République Française=Rothschild Frères (Francouzská Republika= Bratři Rothschildovi), nešlo jen o nadsázku, ale i rovnicí hlavní nákazy společnosti - vlivu kapitálu na politiku.

7. května pro Francii se mnohé teprve začíná

Pokud položíme analogii mezi Rothschildovské projekty (Pompidou, Macron), tak i zákon o růstu, ekonomické aktivitě a rovnosti ekonomických příležitostí ze srpna 2015, nazývaný též Macronovým zákonem, by se měl přejmenovat na Rothschildův zákon, analogicky k tomu, jak Francouzi nazývají Rothschildovým zákonem zákon o Francouzské bance z roku 1973 (též známý jako zákon Pompidou-Giscard). Je třeba poznamenat, že v Macronově zákonu ( předpokládá povbuzení migrace, zjednodušení propouštění pracujících, jednodušší pracovní smlouvy a delší pracovní den) je patrný vliv ještě jedné figury – člena Bilderberku a fanatického zastánce globalizace, Jacquese Attali, se kterým spolupracoval v letech 2007 až 2008 v Komisi pro zlepšení francouzského ekonomického růstu. Teorie a filosofie Attaliho, pocházejícího ze středu alžírských židů, se přiklání k tomu, že všemohoucnost peněz je jediný spravedlivý všemohoucí pořádek a rodící se globalizační rasa světoobčanů musí být důsledně odseknuta od jejich národnostních kořenů. Komplex těchto myšlenek je zahrnut v Macronově předvolebním programu pod názvem Revoluce. Proti těmto myšlenkám se ve Francii výrazně vymezila Národní fronta.

Demokracie s podvodnými mechanismy je nyní nastavena tak, že 7. května mohou Francouzi vložit vládu v zemi do rukou mladíka, vychovaného morálkou jezuitů, nastiňujícímu budoucnost v představách Attaliho a hájeného na politickém nebi těmi, kteří když říkají Francie, myslí tím Rothschildy.

Ale i ostrovtipný autor vzorce RF=RF se tehdy spletl. Není tu totiž rovnítko a vzorec sám je tedy s otazníkem. A ať 7. května vyberou voliči kohokoli, pro Francii se nic neskončí. Celé období neskutečné prezidentské kampaně naznačuje, že pro Francii se všechno teprve začíná.