Divergentní dialog
Nelekejme se teroristů, ale bojme se teroru
Obrazy a chování, které nám vnucují hromadné sdělovací prostředky se nápadně podobají ritualizovanému náboženskému představení. Na začátku vnesou do veřejného prostoru interpretaci předem připravené reality, aby se ji dále za všech okolností rigidně držely a postupně ji obohacují nikoli vyvracením námitek, ale obchvatem se domáhají veřejného souhlasu, odvolávkou na evropské hodnoty.
Pokud připustíme, že alespoň někteří jen neslouží, ale věří vyřčenému a je jim vlastní nadšení pro plán, odporující argumentovanému většinovému názoru i zájmu, lze to vysvětlit jen jejich touhou po vřazení mezi „elitu“, která ovšem představuje uzavřený svět, hermetický vesmír. Podobně, jak byli členové staré společnosti mentálně vyzbrojení aktem iniciace, také novodobí věrozvěstové přinášejí řešení, sami sebe přesvědčujíc o pochopení hloubky problému, které je odepřeno lidu obecnému. Předkládané mejnstrímové „pravdy“ přijímá sociální část mozku, nikoli logické myšlení a tak jakmile jsou pohlcení sociální skupinou, hystericky se obávají vyloučení. Jejich chování a skupinové myšlení je více závislé na tom, jaký je jim předkládán obraz světa, než na tom, jaký svět skutečně je. Paradoxně v jejich případě platí, že skupiny lidí, rodově i mentálně vzdálení jsou jim bližší, než-li příslušníci vlastního národa, vůči kterému vlivem propagandy ztratili vědomí odpovědnosti. Jejich motivace ovšem nemusí být čistým altruismem, mohou se za nimi skrývat také přízemní pocity dominance spojené s očekáváním naivní vděčnosti a u Západních “vítačů“ také ordinovaný pocit kolektivní viny, kterou hodili i na bedra nejmladších generací. Platí to stejnou měrou o politicích i členech neziskovek, jejichž příslušníci se chovají jako výsadkáři v žoldu, vysazeni v týlu nepřítele. Situaci dobře ilustruje tento rozhovor, i když poněkud divergentní :
Mladá žena: Jsem nadobyčej šťastná, že mohu pomáhat lidem po strastiplné cestě v útěku před hrůzami válek. Nechápu ovšem vaši lhostejnost k utrpení ubohých rodin a hlavně nevinných dětí. Což by vám byl lhostejný také osud vaši rodiny?
Starší muž: Máte pravdu, denně jsme zahlcováni zprávami o utrpení milionů, ale ptám se vás, asi zbytečně, zda máte ráda svoji rodinu?
Ptáte se zbytečně, samozřejmě ji miluji
A upřednostnila byste starost o ně před ostatními lidmi?
To je zajisté mou povinností řádné dcery
Jistě lze rozumět ovšem i tomu, že podobný vztah mají ke svým i ostatní lidé
To je pochopitelně pravda
A myslíte, že se to vztahuje i na širokou rodinu, tetičky , strýčky, atd.
Ano, myslela jsem na všechno příbuzenstvo
Takže je i vašim zájmem zachování rodu
Zajisté
Není pro ně nebezpečím příjezd cizích kmenů, odchovaných nenávistnou kulturou či náboženstvím, málo vzdělaných?
Přesně takový předpojatý názorový chumel z vás dělá nenávistného xenofoba, který baží egoisticky pouze po svých požitcích a upírá základní práva ubohým
Obávám se, že jakmile se zde usadí, budou se domáhat stejných práv , ale nebudou ctít naše povinnosti
Přitakávala bych jim a pomáhala v integraci, která bude zdlouhavá a nelze čekat nekonfliktní zapojení do našeho života. I my musíme akceptovat jejich potřeby a kulturní odlišnosti, takže naše vážná práce v neziskovkách teprve začne
Nepovažujete za ohrožení našeho způsobu života rozdílný náhled muslimů na vaše pohlaví, vždyť ve vašem proudu jsou feministky, které stírají jakýkoli rozdíl mezi pohlavími, další propagují třetí pohlaví a asi mají i vizi o beztvaré lidské hmotě, kterou uhněte kdokoli mocný do požadovaného tvaru
Přistěhovalci právě tuto vaši představu rozbijí. Jsou nadání vírou, které u nás vymizela, proto jsou silní a jednotní, mohou nám být příkladem, naučme se to a nebojme se teroru, tím nás ohrožují jen vyšinutí jedinci
Znovu vám dám za pravdu, z Evropy se vytratila spiritualita, pocit sounáležitosti, vlastenectví a tím i schopnost obrany rodu a stali jsme se tak paradoxně nejohroženějším druhem. Dokonce se domnívám, že naše budoucnost není ohrožena ani tolik teroristickými činy, na ty si opravdu (jak řeklo kníže) můžeme zvyknout jako na dopravní nehody. Muslimové se ovšem budou plíživě prosazovat postupným odsudkem našich životních (často dekadentních) zvyklostí, pravidel a zákonů, což je pomalý, ale mnohem nebezpečnější průnik. Rigidním pojetím Koránu, soudržností a vytvářením společenství uvnitř státu, využíváním demokracie a prostřednictvím voleb si budou vynucovat změny, hrubě narušující náš život a odkazující nás do středověku.
Nemohu přijmout váš defétismus, proti němu kladu náš optimistický humanismus, pravda a láska musí zvítězit nad nenávistí
Ano, neutuchající pseudohumanismus soroščat vystřídal po tisíciletích šavlovu lásku a znovu budeme nastavovat k druhé a dalším fackám svá líce. Vždyť vy ženy a židé obecně, jste muslimy zvláště ohroženi , proč valná část zrovna těchto je zanícenými podporovateli migrace?
Nejsem židovka, ale právě proto si cením jejich odhodlání dostát humanitním zásadám, jejichž nositeli jsou po celé věky
Asi vyslyšeli výzvu Barbary Lerner Spectre a část z nich se obětavě ujala vůdčí role, bez které by prý Evropa nepřežila. A za oponou se směje pořád stejný člověk...
(Konec fiktivního rozhovoru)
Evropské národy žily vždy pospolu a tím je sjednocoval způsob života, intelektuální i mravní zvyky, vzešlé z ideálů antické a židokřesťanské tradice a zpětně jej společnost vynucovala na neposlušných svou mocí. Podle Lyotarda je Západ civilizace, která se dnes ptá po své civilizační podstatě, jenže pro Evropu bylo zatím typické, že dokázala periodicky krize překonávat. Znamená to, že není jako ostatní kulturou uzavřenou, jednou provždy vykrystalizovanou (Ortega y Gasset). Ortegův názor slouží elitě pro vysvětlení příznivého přijetí migrantů, ale zamlčela jeho dovětek, že její sláva a síla spočívá v tom, že je neustále odhodlána jít za to, čím byla, jít za sebe samu. Při dobré vůli i toto tvrzení sice lze považovat za projev evropského sebevědomí a schopnosti vstřebat cokoli cizího, ale právě toto není záměrem organizátorů migrace, kteří potřebuji změnu demografickou ve všech parametrech, především narušení vlastního (kmenového) povědomí a tudíž i zřeknutí se svébytnosti. Jsme oslabeni absenci spirituality, přemírou intelektualismu, který dokáže nejen podněcovat, ale také všechno relativizovat, proto nebývá rozhodující dějinnou silou své doby.
Předstíráme zájem o tzv. tradiční evropské hodnoty, které ani nemáme vůli bránit. Švédové v pseudopravdivém zanícení vítají i vracející se bojovníky Islámského státu, a pokoušejí se jim nasadit sociální terapii. Policie není schopná bránit ani sebe, natož domácí občany, ale zdá se, že ty z domácích, kteří nejsou přímo konfrontování s konfliktní skutečností, problém k vlastní škodě nijak neznepokojuje. Mejnstrímová média zatemňuji činy přišelců a vyskytují se i absurdní návrhy na řešení nesnází rozdáváním náramku (zatím jen ženám), s textem (v kolika jazycích?) „neznásilňovat“ a doufají, že všichni návštěvníci vzdělávacích kurzů budou náruživými čtenáři.
Inkluze ve školách je přípravou na Schulzem dodaný nezvládnutelný počet nezvládnutelných a druhotným, neméně důležitým účelem, je dosažení finálního stavu rovnocenné vzdělanostní úrovně. To teprve bude první krok k naplnění zmiňované vize beztvaré lidské hmoty.
Znovu připomínám Heideggrovu „přípravu připravenosti“, později bude pozdě.