Sny o Trumpovi versus realita o Trumpovi – ještě je dovoleno doufat!

Neexistuje žádný způsob, jak statečně čelit tomu, co se stalo. Nejen proto, že se ukázalo, že Trump není loajální k těm, kteří jsou loajální k němu, ale proto, že tato epizoda docela hodně zničila to, co bych nazval „snem o Trumpovi“. Zvolil jsem svá slova opravdu pečlivě. Hovořím zde o „snu o Trumpovi“ v kontrastu s realitou o Trumpovi. Vysvětlím vám to.

„Sen o Trumpovi“

Když Trump vyhrál volby, rozsah nadějí na jeho činy a jednání byl velmi široký. Pohyboval se od nadějí typu „Trump jednou pro vždy zreorganizuje mezinárodní systém, ukončí nadvládu impéria a přinese Americe mír a prosperitu“, až po „nikdy nebude tak špatný, jako Hillary, bez ohledu na to, co udělá“. Na následující škále je to, co bych označil jako klíčové prvky „snu o Trumpovi“:

1. Napravit problémy ve federální vládě: vykopnout neokonzervativce na úplné dno, odkud se před 24 lety vyplazili, reformovat americkou zpravodajskou komunitu, případně dokonce rozpustit CIA nebo přinejmenším ji podřídit, včetně sboru náčelníků štábů, prezidentovi.
2. Uzavření míru s Ruskem a vyjednání „velké dohody“, která by jasně stanovila, jak by se USA a Rusko měly chovat vůči sobě navzájem a jak by si měly počínat společně proti obecným hrozbám. Přinejmenším by to znamenalo dohodu o Ukrajině a Sýrii.
3. Spolupráce s Ruskem na vytvoření nového evropského bezpečnostního systému, který by zachoval NATO jako politickou organizaci, ale který by ji „přeměnil“ do nového bezpečnostního rámce, rozkládajícího se od Portugalska po Ural, který by zahrnoval verzi smlouvy z 21. století o konvenčních ozbrojených silách Evropy.
4. Zastavit proudění miliard dolarů do impéria a přesměrovat ohromné ​​prostředky, které jsou v současné době vynakládány na války, agresi a podvratnou činnost, zpět do Spojených států a použít je na rozpadající se infrastrukturu, zdravotní péči, vzdělání, podporu malých firem, atd. Až doposud byly hlavními ziskovými sektory americké ekonomiky buď vojensko-průmyslový komplex, nebo finanční sektor. Příznivci Trumpa doufali, že nastartuje „skutečnou“ ekonomiku: výrobu zboží a vytváření služeb.
5. Ukončit to, co bych nazval „diktaturou menšin“, a nahradit ji obnovením suverenity amerického lidu v zemi. Investigativní novinářky typu „Rachel Maddowové“, které bývávaly „odbornicemi na ideologii“ anglo-sionistického režimu, by byly jemně vytlačeny a nahrazeny lidmi, s nimiž by se většina Američanů mohla ztotožnit.
6. V USA by byl znovu obnoven zákon a pořádek a neřízený příliv imigrantů by byl, alespoň do určité míry, konečně regulován.
7. A v neposlední řadě by se Trump neměl řídit nesmyslnou, kontraproduktivní a předem odepsanou protiíránskou a protičínskou rétorikou. Nezapomeňte – to, co zde uvádím, není realistickým zhodnocením toho, co by Trump mohl jednou udělat, jakmile bude mít tu moc, ale tím, co jsem záměrně nazval „sen o Trumpovi“, s důrazem na druhé slovo. Jistě, mohou být i tací, kteří chtějí, aby Trump splnil své výhrůžky a možná dokonce začal válku s Íránem nebo Čínou, ale dosud jsem takové lidi nepotkal. (Ale opakuji znovu, to nejsou lidé, v jejichž blízkosti bych rád pobýval). Ještě jednou, toto je můj subjektivní a osobní koncept toho, co si mnozí (většina?) Trumpovi podporovatelé vysnili, nic víc.

Vzhledem k událostem z minulého týdne bych řekl, že se z větší části tento sen rozplynul, zvláště body 1,2,3 a 5; body 6 a 7 stále ještě mají nějakou šanci na přežití a pouze bod 4 zažívá jakousi zimnici a rýmu, ale stále žije.

Samozřejmě, že klíčový je bod č. 1: Napravit problémy ve federální vládě. Jinými slovy, odebrat sílu neokonzervativcům a americkému „státu ve státě“ a uvést ji zpět tam, kam patří: do rukou prezidenta s mandátem většiny amerických občanů. To je bohužel největší ztráta, kterou jsme minulý týden utrpěli: muž, který měl napravit problémy ve vládě, utržil ponižující ránu od „státu ve státě“, omámeného svou vlastní, nekonečnou drzostí. Největším problémem není to, že byl vyhozen Flynn, i když to je také velký problém, ale skutečnost, že „stát ve státě“ donutil Trumpa, aby veřejně zradil Flynna a propustil ho, místo toho, aby propustil všechny ty, kteří byli zapojeni do tohoto palácového převratu (včetně samotného Pence).

To, co „stát ve státě“ tento týden předvedl, je, že všichni ve výkonných funkcích neslouží k potěše prezidenta, ale k potěše „státu ve státě“, pravděpodobně včetně samotného Donalda Trumpa.

Přerušením Trumpova bodu č. 2 neokonzervativci nyní ukázali světu, že vše ostatní (body č. 3, 4, atd.), a možná i č. 1, existuje pouze do té míry, do jaké je oni sami, tedy neokonzervativci, nechají. Osobně jsem přesvědčen, že pokud Donald Trump v sobě nenajde dost odvahy a nezahájí velký protiútok, neokonzervativci si najdou způsob, jak ho vyštvat z Bílého domu ještě předtím, než skončí jeho volební období. To je jejich typický styl: posílání „zpráv“ a „vytváření příkladů“.

Pokud se Trump bude „chovat slušně“, možná ho nechají splnit něco z bodů č. 6 (zákon a pořádek) a č. 4 (přesměrování nějaké finanční sumy do americké vlasti). Pokud jde o bod č. 7 (úder Íránu a Číně) - to je jediná část jeho programu, který budou nadšeně podporovat (čímž rovněž ukončí ideály o něm, neboť se nebudou řídit tímto bláznivým nesmyslem).

Tak jo, je to špatné, a pokud se nestane zázrak, sen je opravdu u konce.

Nicméně pojďme tomu dát reálný náhled.

„Realita ohledně Trumpa“

Pokud se tedy sen rozplynul, není to ještě důvod k tomu, abychom klesali na mysli nebo tvrdili, že podpora Trumpa byla chyba. Prosím, vždy mějte na paměti, jaká byla alternativa: Hillary Clintonová.

Jeden z mých oblíbených ruských novinářů Ruslan Ostaško to vyjádřil brilantně, když řekl:

Žádný rozumně uvažující člověk neočekával, že Trump dá najevo věrné přátelství či lásku k Rusku, nebo že okamžitě uzná Krym (jako součást Ruska). Naše radost ze zvolení Trumpa souvisela s jedním faktorem: pokud by byla zvolená Clintonová, neměli bychom žádnou šanci, vůbec žádnou, se na čemkoli dohodnout. Kdyby nyní seděla v Bílém domě Clintonová, vůbec bychom nediskutovali o problematice uznání Krymu nebo o budoucnosti amerických sankcí. Pokoušeli bychom se odhadovat, kdy začne jaderná válka, studovali bychom mapy protileteckých krytů, učili bychom se, jak používat Geigerův počítač (detektor ionizujícího záření, pozn. překl), a jak správně dávkovat jódové tablety.

Samozřejmě, že má naprostou pravdu. Ještě zde uvedu přesně to, co jsem napsal 9. listopadu hned po volbách:

Takže se to stalo: Hillary nevyhrála! Prohlašuji to takhle, namísto toho abych říkal, že „vyhrál Trump“, protože se domnívám, že ta první věta je dokonce ještě mnohem důležitější. Proč? Protože nemám ani tušení, co udělá Trump. Avšak mám zcela jasnou představu o tom, co by udělala Hillary: vyhlásila by Rusku válku. Trump to s největší pravděpodobností neudělá.

Nikdy jsem si nedělal o Trumpovi iluze. Pouze jsem jen v Trumpa „doufal“ - tím míním, že jsem choval naději, že Trump bude nejen lepší, než Hillary, ale že by mohl splnit alespoň některá ze svých „snových“ poselství.

Ale v případě, že bych si měl vybrat mezi tím, že neokonzervativci poníží Trumpa nebo že dojde k termonukleární válce - pak bych si s vděčností vybral to první.

Kromě toho, jakkoliv může být tato myšlenka nepříjemná pro mnoho Američanů, je nepopiratelným faktem, že Spojené státy jsou v současné době hostitelem, na němž parazitují anglosionisté, a kterého tento parazit využívá k tomu, aby si podmanil celou planetu.

V současné době došlo k tomu, že se neokonzervativcům a americkému „státu ve státě“ podařilo znovu převzít kontrolu nad svým hostitelem, ale pouze za cenu velkého oslabení tohoto hostitele. A to je objektivně dobré pro naši planetu. Stejně jako převrat v Turecku skončil čistkou ve vojenských a bezpečnostních službách, čímž byla výrazně omezena jejich schopnost ovlivňovat dění v Sýrii (to je zčásti důvod, proč si Erdogan nyní notuje s Rusy a Íránci), probíhající barevná revoluce proti Trumpovi oslabuje moc amerického hostitele a tím i anglo-sionistického parazita. Za prvé, celý politický establishment je uvnitř USA tak hluboce zapojený do boje o moc, že zbývá jen velmi málo byrokratické energie, která by se mohla vypořádat s čímkoliv jiným. Kromě toho, pokud jde o politiku, „nepostradatelný národ“ a „město na kopci“ jsou nyní terčem posměchu na této planetě. Příště až nějaký propagandista ministerstva zahraničí začne papouškovat obvyklou snůšku propagandistických falešných řečí o demokracii, lidských právech a spravedlivých volbách, bude uvítán s hysterickým smíchem a výkřiky „lékaři, uzdrav se sám!!“. A upřímně řečeno, jen Bůh ví, kam až nás tento proces může zavést. Já bych naopak rozhodně nevyloučil možnost občanské války v USA. A předtím, než se toto prohlášení setká s posměšky a obvyklými argumenty ad hominem, dovolte mi, abych vám připomněl, že jsem předpovídal občanskou válku na Ukrajině, kdy to téměř všichni ostatní popírali (viz: Pro Ukrajinu se otevírají brány pekelné, napsáno 20. 11. 2013). V tomto okamžiku nepředpovídám občanskou válku v USA, ale říkám, že reálná možnost tu je.

Ať už občanská válka bude, nebo ne, všichni neokonzervativci a americký „stát ve státě“ jen spěchají s urychlováním nevyhnutelného kolapsu USA jako světového hegemona. Je pravda, že Trump tomu nemohl zabránit, ale mohl o tom vyjednávat, a přitom využít stále ohromnou sílu Spojených států, aby se co možná nejlépe dohodl s dalšími velkými herci. Jestliže někdo vypadne z mrakodrapu, neexistuje žádný způsob, jak zabránit pádu na zem – ale pokud bude mít padák, bude v přistání velký rozdíl. A to je právě to, co Trump mohl udělat – „přibrzdit ve zlomových situacích “. Schopnosti, které jsou k tomu zapotřebí, jsou: realismus, ochota vyjednávat, schopnost porozumět tomu druhému, odvaha vzdát něco, co není dlouhodobě udržitelné, atd. To je přesně ten rozsah schopností, které neokonzervativcům zcela chybí. Jediné, co mohou ještě udělat, je, že budou znovu srážet k zemi, a potom ještě znovu a znovu. Tento druh šíleného postoje však vždy vede ke katastrofě.

Ať už je to jakkoliv, tento velký příběh bude v dohledné budoucnosti pokračovat bojem zblízka uvnitř amerického „státu ve státě“. Proč bojem zblízka? Protože Trump je také součástí „státu ve státě“, nejen, že se náhle vynořil odnikud ex nihilo, ale měl, a stále má, mocné podporovatele. To jsou ty, relativně vzato, dobré zprávy. Špatnou zprávou je, že frakce „státu ve státě“, která podporuje Trumpa, se zdá být tou slabší. A mírně řečeno, Trump sám o sobě není zrovna rytířem v zářivé zbroji. Nicméně když si představíme, že na základě nějakého souhrnného měřítka moci tvoří protitrumpovské síly uvnitř „státu ve státě“ nějakých, ach, 70%, a Trumpovi příznivci tvoří tedy pouze 30%, boj zblízka mezi 70% a 30% ponechá velmi málo energie k tomu, aby kterákoliv ze stran jednala s Ruskem, Čínou nebo Íránem.

Není to sladká ironie, že zrovna velcí přívrženci divide et impera si tohle udělali jeden druhému navzájem?

Závěr

Je ještě příliš brzy na to, abychom byli skleslí. Ano, „sen o Trumpovi“ je pravděpodobně pryč, po celou dobu trvání byl krásný, to ano, ale nyní přichází do centra pozornosti „realita o Trumpovi“ a my všichni se musíme naučit, jak fungovat v tomto novém kontextu. Musíme pečlivě a systematicky studovat tuto novou realitu a pečlivě analyzovat všechna její rizika a příležitosti, které nám předkládá. A existuje spousta skvělých příležitostí, spolu s velmi reálnými riziky, které ještě budou objeveny. Už jen ta skutečnost, že se vůdci impéria obrátili proti sobě, je Božím požehnáním! Využijme to na maximum.

Ať už je to náhoda, nebo ne, na webu “the Duran“ je zpráva, že generál Joe Dunford, předseda sboru náčelníků štábů armády USA, a generál Valerij Gerasimov, náčelník ruského vojenského generálního štábu, se setkali v Baku. Jedná se o první takové setkání od ledna 2014, a konalo se v „srdečné atmosféře“. Ve skutečnosti Dunford ujistil Gerasimova, že neexistují žádné plány na nasazení amerických pozemních jednotek v Sýrii (samozřejmě, že na území Sýrie je již několik tisíc amerických vojáků, obě strany to také vědí, ale obě strany také vědí, že Dunford měl na mysli pravidelné ozbrojené síly).

Dovedete si představit takové setkání v čele s Hillary?

To, co se stalo, je opravdu jednoduché. S volebním vítězstvím Trumpa neokonzervativci utrpěli drtivou porážku a trvalo jim méně než jeden měsíc, aby se přeskupili a vykleštili Trumpa. Je to špatné a „sen o Trumpovi“ je u konce. Ale my - ti, co vzdorují impériu - jsme stále ve formě. Koneckonců, Trump nikdy nebyl „náš“ kandidát, byl kandidátem části zástupců „státu ve státě“, kterého jsme my, odpůrci amerického „státu ve státě“ in toto, podporovali jako menší zlo: a měli jsme pravdu – on byl a stále je menším zlem. Kromě toho ta strana, která opravdu ztratila nejvíce, je část „státu ve státě“, která podporovala Trumpa, ale které zbyla dostatečně velká síla (10, 30 nebo 45 procent – na tom opravdu nezáleží) na to, aby se přeskupili a vzdorovali. Jestliže/když se začnou bránit, stále je budeme muset podporovat, a to jednoduše proto, že je to morální a pragmatické. Právě nyní Trump vypadá jako Janukovyč, doopravdy. Ale myslím si, že je také mnohem chytřejší a mnohem čestnější člověk, než Janukovyč. Klidně si říkejte, že jsem naivní, ale můj vnitřní pocit mi říká, že Trump se stará o USA, a že chce udělat správnou věc. Můžu se plést, samozřejmě. Ale aspoň dosud nevidím jasné znaky celkové hniloby a korupce, které měl Janukovyč po celém obličeji. Kromě toho se zdá, že Trump se učí. To je velmi důležité. Během své poslední tiskové konference, Trump konečně ukázal skutečnou kuráž a podnikl protiútok proti médiím, a to velmi efektivně, řekl bych. A pamatujete si, jak rychle se Trump poučil od své první porážky, kterou utrpěl v debatě s Hillary? Trump se zřejmě velice rychle učí, a je-li tomu skutečně tak, pak by si mohl vzít velmi užitečné ponaučení z celého debaklu s Flynnem.

Naděje stále žije :-)

Takže naděje stále žije. Nikoli žádná očekávání - ta jsou vždy špatná. Ale rozumná naděje, kompatibilní s realitou. Stejně jako všichni lidé, i politici se mění. V případě, že se neokonzervativcům nepodaří Trumpa obvinit, možná jim ještě, jak se říká, nakope zadek. A pokud se jim ho podaří obvinit, budou tím nadále oslabovat impérium. Takže celkově bych to zhodnotil tak, že i když jsme měli velmi špatný týden, jsme stále ve formě.