Vzestup darebného slona: CIA coby královrah

Tento okamžik nám toho říká více o vzpouře CIA proti konkrétní vládě, než o tom, jak se Trumpovi lidé účastní ďábelských nezákonných aktivit majících za cíl podkopat odcházející vládu. Víme toho dost o Reaganových předvolebních dohodách s Íránem, abychom věděli, že CIA a NSA o těchto transakcích věděly, přesto tyto agentury byly spokojeny, když mohly mlčet; byly evidentně šťastné, když viděli, jak je Carter sesazen, a vítali novou éru bezprecedentních výdajů na zbrojení a tajné služby v „době míru“. A podobně americké tajné služby věděly o Nixonově snaze sabotovat pařížské mírové rozhovory před volbami v r. 1968, a CIA neudělala nic, aby podrazila nového prezidenta, který se chystal dát agentuře válku, kterou chtěla. Únik informací o Flynnovi nám říká trochu něco o tom, jak jedná nová vláda, ale naznačuje cosi nového ohledně ochoty amerických tajných služeb sejmout vládu, která se jim nelíbí.

Aby bylo jasno: Nevidím nic špatného na samotných únicích. Mám rád úniky z tajných služeb. Myslím, že jsou obecně dobré pro demokracii a odhalují důležité pravdy o moci. Nebojím se úniků, bojím se, že CIA a další tajné služby realizují silné chápání se moci, které není kriticky hodnoceno. Je to krok, který žádný budoucí prezident hned tak nezapomene, a dvakrát si pak rozmyslí, než se těmto agenturám postaví.

Široké pohrdání Donaldem Trumpem levicí činí současnou bující celostátní vlnu škodolibosti pochopitelnou, ale existuje na levici pár lidí, kteří se bojí toho, co tento domácí puč CIA přinese americké demokracii. Kvůli dlouhé historii sklonů liberálů používat CIA bychom možná neměli být touto dobrou náladou příliš překvapeni, ale musíme opatrně uvažovat i za tento časový okamžik.

Není žádným tajemstvím, že mnozí v CIA Flynnem pohrají. Roky, které strávil na pozici ředitele Národní rozvědky a na vedoucím postu Vojenské rozvědky (DIA), byly dobou, kdy probíhaly snahy přesunout spoustu operačních aktivit a tajných operací ze CIA do DIA. To, že CIA útočí na Trumpovu vládu tak brzy po volbách formou úniku zprávy o ruském kybernetickém útoku, znamená, že se mezi touto tajnou službou a novou vládou objevil jasný veřejný rozkol.

Předpokládám, že existuje spousta důvodů, proč si mnozí v CIA a NSA přejí podkopat Trumpovu vládu – předpokládám dokonce, že se o pár těchto důvodů mohu s nimi podělit. Zatímco agentura nemá problém s korporátními zlodějnami, které je Trump dle všeho připraven spustit, jen pár lidem v agentuře se druh nestability, kterou Trump vytváří, líbí – a předpokládám, že někteří z nich mohou brát narážky a útoky na nekompetentnost agentury vážně.

Protože na levici je nás mnoho, je pro mne zjevné, že Trump je ten nejnebezpečnější, nekvalifikovaný a bezohledný americký prezident, kterého jsem kdy viděl – tím spíše si představoval. A zatímco se zdá, že se brzy chopí příležitosti a vyhlásí národně-bezpečnostní katastrofu, aby si zajistil nové neomezené pravomoci, neznám žádný důvod, proč věřit CIA a dalším tajným službám více, než Trumpovi.

Tento útok na výkonnou složku je něčím, co jsme předtím ještě nikdy neviděli. Historicky nezajímavějším prvkem této chvíle je vidět, jak CIA jedná, v reálném čase, nikoliv v rámci své obvyklé historické role tajné ruky prezidentského úřadu (což kongresman Otis Pike označil za její hlavní funkci), ale jako jakýsi darebný slon v pohybu jdoucí proti našemu nekompetentnímu vrchnímu veliteli. Avšak nesmíme ignorovat nebezpečí, které tato obluda představuje pro všechny.

Měli bychom vítat výzvy k zahájení vyšetřování Trumpa, Flynna, Bannona, Pence a dalších lidí ve vládě, ale musíme také prošetřit a monitorovat CIA kvůli tomuto poslednímu případu v její dlouhé historii pokusů o puč.