Rusko přejde od jaderného ke konvenčnímu odstrašování

Ministr obrany zdůraznil, že Moskva se nechce nechat vtáhnout do závodů ve zbrojení. Bude rozvíjet vojenské síly se „všeobecným záměrem“, s nimiž bude operovat v době míru i při ozbrojených konfliktech, včetně boje proti terorismu.

Pan Šojgu je přesvědčen, že tato změna vojenské politiky přispěje ke snížení mezinárodního napětí a posílí světový mír. Tento mezník a poněkud neočekávané prohlášení vyvolaly velký zájem odborníků. Nahlédnutím do této problematiky se ukazuje, že pan Šojgu měl ke svému sdělení dobrý důvod. Ruský obranný průmysl se chystá tímto úkolem zabývat a konflikt v Sýrii poskytl příležitost k tomu, aby se zjistilo, jak to funguje v praxi.

Mnohé již bylo v poslední době řečeno o mobilních raketových střelách krátkého doletu Iskander, rozmístěných na Krymu a v Sýrii. Raketové systémy Kalibr, umístěné na válečných lodích, prošly bojovými zkouškami v této válkou zničené zemi. Tyto efektivní, přesně naváděné zbraně dlouhého doletu mohou být umístěny na různých raketových nosičích, včetně lodí ve velikosti korvet a fregat, schopných plavit se po řekách, a taktéž ponorek.

A nejde jen o námořní zbraně. Střely s plochou dráhou letu Kh-101 s doletem až 4 500 kilometrů byly také použity v boji v Sýrii. Raketa může být vybavena vysoce výbušnou, průbojnou nebo tříštivou hlavicí. Konvenční hlavice je naplněna 400 kg (880 liber) trhaviny. S maximálním dostřelem 5 500 km (3 418 mil) činí maximální odchylka rakety 20 m. Přesnost na pohyblivé cíle je až do 10 m. Nejvyšší přesnost je 5 m.

Tato raketa může být odpálena z ponorek třídy Jaseň (Projekt 885) - tj. třída útočných ponorek, které jsou na webu Defencyclopedia uváděny jako jedna z deseti nejsilnějších ruských zbraní. Jedna ponorka může nést 32 raket Kh-101.

Kh-101 je „strategická konvenční zbraň“ - stand-off munice, schopná zničit primární cíle bez nukleárního radioaktivního spadu a ničení civilní infrastruktury jako vedlejších, civilních ztrát.

Cíle, jako jsou systémy protiraketové obrany NATO v Evropě, by mohly čelit novým ruským konvenčním, ultra manévrovatelným nadzvukovým kluzákům. Rusko loni provedlo sérii testů nadzvukového útočného letounu Yu-71. Yu-71 je součástí tajného raketového programu s kódovým označením „Projekt 4202“. Kluzák by měl dosahovat rychlosti až 7 000 mil za hodinu. Systém je vzhledem ke své vynikající ovladatelnosti a vysoké rychlosti schopen překonat jakýkoli obranný štít.

Rusko rovněž úspěšně otestovalo experimentální nadzvukový kluzák Yu-74. Yu-74 byla nesena balistickou raketovou střelou RS-18A (NATO ji má pod označením SS-19 Stiletto) s mezikontinentálním dosahem. Kluzák byl vypuštěn z raketové základny Dombarovsky v regionu Orenburg a zasáhl cíl, umístěný na raketové střelnici Kura v severním regionu Kamčatky na ruském Dálném východě.

Přístroje, vyzbrojené konvenčními hlavicemi, se stanou dokonalými stand-off zbraněmi. Se zavedením této výzbroje může být do hodiny zasažen jakýkoliv cíl v okruhu 6 200 mil.

V prohlášení ruského ministra obrany se odráží realita - dvě desetiletí trvající americká převaha v dalekonosných, přesně naváděných střelách je téměř u konce. To změní hodně věcí. Rusko a USA se stanou soupeři ve snaze získat potenciál akceschopných, přesně naváděných střel.

Vliv zahraniční politiky, kterou Washington až dosud disponoval, je nyní zpochybněn. Schopností použít sílu na dálku Rusko získává velký vliv na prosazování svých zájmů a zároveň má větší dopad na vývoj událostí v regionech, jako je např. Střední východ.

Velmi přesné konvenční systémy vytvářejí řadu problémů, podstatně komplikují odhady strategické rovnováhy a výpočtů dostatečnosti odstrašujících sil. Teoreticky to také může zkomplikovat jednání o kontrole zbraní a vyvstávají otázky ohledně Nové dohody („New START“, tj. dohoda o snížení počtu strategických zbraní) a smlouvy INF (tj. Smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu, pozn. překl.).

Až dosud se Spojené státy vyhýbaly jednáním o jakýchkoliv opatřeních o kontrole zbraní, která by mohla omezit nebo dokonce jen regulovat americký konvenční potenciál USA. Kapacita Spojených států a Ruska je i nadále nekontrolovaná. Jestli se postoj USA změní s ohledem na výše uvedené změny, se teprve uvidí. V zápalu studené války obě strany dosáhly dohody o kontrole jaderných zbraní. Jistě se budou moci dohodnout i na konvenčních, přesně naváděných střelách.

Jakmile bude jednou dosažena přibližná rovnost, týkající se přesně naváděných střel dlouhého doletu, mohlo by být pro Rusko a USA rozumné, aby jednaly o důsledcích konvenčních řízených střel s plochou dráhou letu v souvislosti s budoucí kontrolou zbrojení. Nebude to snadné. Stávající režim kontroly zbraní není navržen k tomu, aby řešil tento druh zbraní.

Do programu jednání o konvenčních ozbrojených silách v Evropě nikdy nebyly zahrnuty nejaderné, přesně naváděné střely dlouhého doletu (ve vzduchu i na moři) nebo nadzvukoví kluzáci. Pokud smlouva INF pozbude účinnosti, konvenční raketové střely středního doletu (na zemi) budou mimo jakoukoliv kontrolu. Tradiční omezení konvenčních sil není podstatné. Ale nová ustanovení kontroly zbraní jsou nástroje, které by mohly přispět k vyřešení problému. Možná, že by pro začátek mohl být Vídeňský dokument rozšířen i na další oblasti. Všechno má svůj začátek. Je ale důležité začít.