Globální kormidelník Si Ťin-pching se šarmem stupňuje ofenzívu

V obsáhlém projevu, kde zmínil témata od problémů globálního světa až po novou čínskou realitu, Si Ťin-pching nevynechal nic, co globální kapitál tak rád slyší, jako že protekcionismus znamená „zamykat se do temné místnosti“ a že „nikdo nemůže být vítězem v obchodní válce.“

Jeho vystoupení zahrnulo nutnost míru v Sýrii, kontroverzní důsledky neexistence finanční regulace a boj za „rovnováhu mezi účinností a spravedlností.“

Pokračovalo tématem čtvrté průmyslové revoluce - kde Čína má co říci.

Ťin, vůbec první čínský prezident, který se zúčastnil řečnického maratonu na turbokapitalistickém Světovém ekonomickém fóru, hned od počátku dával najevo, že mu jde o byznys.

Dorazil s osmdesátičlennou delegací, která zahrnovala šéfa Alibaba group Jacka Ma a šéfa Dalian Wanda group Wang Jianlina, dvou špičkových čínských miliardářů, stejně jako ředitele společnosti Baidu Zhang Yaqina.

Porovnejte formát těchto knížat globální ekonomiky se zastoupením Trumpa, kterého v Davosu reprezentoval jeden z jeho oficiálních poradců pro obchod Anthony Scaramucci, zakladatel hedgových fondů SkyBridge Capital, nebo celý Davos s nepříliš hvězdnou investiční konferencí Salt v Las Vegas (příští se bude konat v květnu v lasvegaském Bellagiu).

Kde je vstupenka na Rothschildovu párty?

Jakoby „polidštěný“ Davos 2017 prezentoval, jak moc mu leží na srdci záchrana světa ­ nebo alespoň záchrana bohatých před většinou světa. Fórum jako by náhle objevilo, že globalizace, tak jak ji známe, vede k masivní nerovnosti, protože samozvaní manažeři globalizace lpějí na svém morálním právu řídit podle sebe osudy celých národů, jak svědčí „zázračné“ výsledky irské ekonomiky.

Proto znepokojené světové fórum věnovalo nejméně šest zasedání diskusím o nerovnosti. Jednou pod názvem „Boj proti rostoucí nejistotě a nerovnosti“, jindy zase pod názvem „Vyždímaní a rozzlobení: jak se postavit krizi středních tříd“. V diskusích zazářila šéfka MMF Christine Lagardová se svou kabelkou Vuitton a spousta šéfů hedgeových fondů.

To vše v kontextu zprávy organizace Oxfam, která na fóru před světem odhalila realitu G8, tedy skutečnost, že osm jedinců vlastní tolik majetku jako 50% chudší části světové populace dohromady. Můžeme je nazývat králi globalizace. Patří k nim mimo jiné Bill Gates, majitel Amazonu Jeff Bezos, Facebooku Mark Zuckerberg, Oraclu Larry Ellison a také Michael Bloomberg. (To je samozřejmě nesmysl. Těch osm jedinců je osm nastrčených loutek, jejichž majetek je naprosto marginální v porovnání s majetkem skutených loutkařů za plentou. Poznámka editora)

Sotva se najde výmluvnější symbol pro nerovnost, byť v čistě neodadaistickém stylu, než samotný Davos. Pokud chtějí zástupci korporace získat zelenou kartu, která jim umožní přístup do všech prostor fóra většinou v grandhotelu Belvedere či kolem něj, musí se stát strategickými partnery ekonomického fóra.

Seznam partnerů je téměř symbolem krásy. Členství stojí korporace neskutečných 600000 amerických dolarů, což jejich šéfům umožňuje přivést si až čtyři nohsledy. Každý z nich si ale musí ještě zaplatit vlastní vstupenku. A ani to ještě nezaručuje pozvání na nejvíce nóbl párty ve městě, kterou pořádá Nat Rothschild v tandemu s ruským miliardářem Olegem Děripaskou.

Přesto i ti, co jen neochotně solí svojí svoje penízky, jen stěží mohli odolat šanci vyslechnout si prezentaci jedné z šéfky Facebooku Sheryl Sandbergové (s majetkem 1,3 miliardy dolarů) o tom, jak „postarší“ globální lídři mohou využít optimismu mládí. Eric Schmidt, výkonný předseda mateřské společnosti Google Alphabet (sám s majetkem 11 miliard), byl v Davosu také přítomen, dal ale přednost tomu držet se v pozadí.

Potlesk pro „win-win“ projekty

Ťin si dával pozor, aby okatě nepropagoval nový „čínský konsensus“ či model, protože model se opatrně a neustále vylepšuje.

Z jeho prezentace bylo zjevné, že Peking nechápe globalizaci v její západní, superneoliberální verzi.

Skutečně přináší jisté výhody. Právě ty maskují plundrování přírodních zdrojů rozvojových zemí prostřednictvím neviditelných „mezinárodních zákonů“ a (momentálně odložených k ledu) obchodních dohod, jako je Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) nebo Trans-pacifické partnerství (TPP), zpravidla ve prospěch jednoho promile obyvatel Západu, kterého pak děsí „nerovnost“.

Ťin namísto toho prosazuje myšlenku sériových win-win obchodů, kdy jsou obě strany vítězi. Z tohoto důvodu se trvale zasazuje za projekt Nové hedvábné stezky, neboli projekt „Jeden pás, jedna cesta“ (One Belt, One Road - OBOR), jak zaznělo v poslední části jeho projevu.

Všeobecně se ví, že OBOR je základním nástrojem zdokonalení čínského modelu, rozvoje čínského Dálného západu, že otvírá řadu euroasijských trhů, podporuje internacionalizaci juanu a že samozřejmě zosobňuje velký geopolitický posun v neposlední řadě tím, že v podstatě neutralizuje politiku Pivot to Asia Obamy a Clintonové.

Takže když si složíme společnou palebnou sílu Asijské banky pro infrastrukturu a investice (AIIB), Fondu Hedvábné stezky a Nové rozvojové banky (NDB) zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika), máme dostatek kapitálu pro štědré financování infrastrukturního boomu v pásu od Číny, přes Střední Asii až přímo do západní Evropy a východní Afriky.

Jen v Kazachstánu, například, existuje více jak 50 projektů v hodnotě více než 20 miliard dolarů. Nová mírová jednání o Sýrii za účasti Ruska, Íránu a Turecka se uskuteční v Astaně, nikoli v Ženevě. Kazachstán představuje průsečík mezi Novou hedvábnou stezkou a Eurasijskou hospodářskou unií (EEU). Rusko a Čína lákají Írán a následně i Turecko do Šanghajské organizace spolupráce (SCO). Sýrie se po nastolení míru a po rekonstrukci stane klíčovým členem OBOR. Vše zde do sebe vzájemně zapadá.

Takže to, co navrhuje Čína, nemá nic společného s deglobalizací. Jedná se spíše o „lokalizaci“.

Ale obchodní dohody nikdy neumírají. Při vědomí odstavení TPP Ťin musel vychvalovat opodstatněnost Všeasijského regionálního komplexního hospodářského partnerství (RCEP) s vyloučením USA, které však zásadním způsobem slučuje všechny asociace zemí jihovýchodní Asie, s nimiž má ASEAN obchodní dohody: Čínu, Indii, Japonsko, Jižní Koreu, Austrálii a Nový Zéland.

RCEP bude přínosem pro výrobu v rámci obrovsky složitého širšího dodavatelského řetězce v celé Asii, překonávajícího systém tarifů. Bude zahrnovat také obchod s Indií a Čínou. Teprve se ale uvidí, jak se indický premiér Narendra Modi v rámci své kampaně Make in India vyrovná s otevřením svých trhů pro čínské dovozy.

Ťin samozřejmě musel také zmínit otázku juanu. Juan je v současné době nadhodnocen. Čínská lidová banka nechce, aby sklouzl ještě více, její prioritou je stabilní směnný kurz s cílem stabilizovat obchod. Přesto stratég Danske Bank Allen von Mehren, který je obvykle dobře informován, předvídá do konce září pád juanu na 7,26 amerického dolaru.

Někdo bude muset Trumpovi toto všechno vysvětlit, včetně všech implikací. Nemůže to být Scaramucci. Nemluvě o Peteru Navarro, Wilburu Rossovi, „Divokému psovi“ Mattisovi nebo o Michaelu Flynnovi. Musí to být globální kormidelník Ťin osobně.

Pepe Escobar je korespondent Asia Times. Jeho nejnovější kniha s názvem „2030“ vydává Nimble Books.