Americký stát ve státě se topí v problémech

Jakmile se legitimita rádoby elit začne v očích lidí hroutit, hluboké politické změny budou na spadnutí, jak je ostatně dobře známé z historie, kdy celá impéria vznikala, aby se potom zase hroutila, často potupně.

Tzv. americký stát ve státě, sestávající z aparátu vojenské rozvědky a jejích operativců v politickém a médiálním establishmentu riskuje vlastní důvěryhodnost obviňováním Ruska z vměšování se do amerických voleb.

Tato obvinění jsou holou fraškou dočista vymyšlené, navzdory soustředěným, samoúčelným snahám amerického státu ve státě o vyprodukování seriózně vypadající aféry.

Poslední zpráva elitní rozvědky CIA, NSA, FBI a dalších amerických špehovacích agentur o údajném, ruském, kybernetickém špiclování mohla klidně „šokovat“ prezidenta Obamu, některé členy Kongresu a korporacemi kontrolovaná média.

Ne tak řadové Američany. Reakce americké veřejnosti byla nanejvýš vlažná. A to by mělo v řadách establishmentu vyvolat pocit úzkosti. Pokud lidé přestanou poslouchat rozkazy, začne se celý mocenský aparát bortit jako domeček z karet.

Tak jak to vyjádřily New York Times: „O co tu komu jde? Ptají se Trumpovi přívrženci v narážce na uveřejněnou zprávu u ruském hackování“.

Mezi širokou voličskou ne-washingtonskou komunitou převládá výsměch vůči, kdysi vysoce váženým americkým zpravodajským službám.

„Ubozí břídilové“, „nevrlí závistivci“, „ufňukanci“ a „absurdní“ jsou jen některé z nevěřícných reakcí lidí vůči tvrzením, že ruští agenti, vedeni přímo Putinem, ovlivnili listopadové, americké volby ve prospěch Donalda Trumpa.

„Nevěřím zprávě (americké) rozvědky,“ uvedl jeden muž v Louisianě. „Proč se každý tolik děsí Ruska? Proti Putinovi nic nemám.“

Další člověk, bývalý důstojník amerických leteckých sil, dodává: “Z toho, co jsem měl možnost vyčíst ze zprávy (americké rozvědky) se mi to jeví, jako pitomost.”

Nově zvolený prezident Trump se opět zdá být na jedné lodi s občany, s jejich problémy a starostmi. Minulý pátek se objevil po skončení tzv. „brífinku” organizovaném šéfy amerických rozvědek a jízlivě řekl, že odmítá rozmnožit řady washingtonských chvastounů, kteří obviňují Rusko z „úmyslu rozpoutat válku“. Trump naopak podotkl, že pouze stupidní jedinec by nechtěl mít dobré vztahy s Ruskem.

Tohle nebyla reakce, kterou asi chtěla strašidla od Trumpa slyšet. CIA se svými chapadly v Obamově vládě, Kongresu a v médiích horečně pracovala na vyhotovení zprávy, aby měla v rukou argument proti komukoli, kdo by se odvážil nesouhlasit s viněním Ruska za kybernetické útoky. Na rozdíl od válkychtivých členů Kongresu, jako např. John McCain a Lyndsey Graham, Trump nerozšířil řady těch, co démonizují Rusko.

A faktem je, že lidé mimo dosah chapadel washingtonského státu ve státě s Trumpem vesměs souhlasí. V době, kdy se americká společnost potýká s rozsáhlými sociálními problémy - od chudoby a nezaměstnanosti přes zadluženost až po zhoršující se infrastrukturu a veřejné služby, se americká politika nepřátelství vůči Rusku jeví jako z jiného světa. Opovrženíhodné plýtvání prioritami a zdroji, pokud pomineme slabomyslné troubení do války mezi nukleárními mocnostmi.

Americké zpravodajské služby se, za pomoci Obamova Bílého domu a mainstreamových médií, snažily vypadat seriózně, když vytáhly „ruskou kartu“ ve své hře proti Trumpovi. Ale Trump a veřejnost poslušně nereagují tak, jak by si strašidla přála.

Naopak, navzdory senzačním titulkům v mainstreamových médií o „Putinovi, který dal příkazy k rozjetí dezinformační kampaně, aby tak pomohl Trumpovi vyhrát volby“, americkým zpravodajským agenturám nyní hrozí, že budou odhaleny, jako podvratní lháři.

Rozpad amerického establishmentu již nějakou dobu trvá, ale nedávno znovu nabral na obrátkách zvolením Trumpa prezidentem a zálibou médií v uveřejňování „podvržených zpráv“. Minulý týden se Washington znemožnil, když zveřejnil zprávu o ruském hackování do amerického elektronického systému, která se ale brzy ukázala, jako vymyšlená.

Jak Trump a nejširší americká veřejnost, tak zahraniční pozorovatelé, žasnou nad neuvěřitelně amatérským nedostatkem důkazů a obecně nízkou kvalitou této analýzy. Nezávislí odborníci na kybernetickou bezpečnost, včetně těch amerických, se na výpady proti Rusku dívají s opovržením.

Americké špehovací agentury tvrdí, že mají „hodnověrné důkazy“ o tom, že se Rusko napíchlo do e-mailů Clintonové, ale jedním dechem nepřesvědčivě dodávají, že nemohou uvolnit žádné informace, ve snaze utajit „citlivé zdroje a metody“. Takovýmto „kouzlením“ se americká strašidla a jim podřízená média jen stávají více a více absurdními.

Hlavním vodítkem bylo, kolik času a prostoru americká rozvědka věnovala očerňování a diskreditování ruských médií, RT (Ruské televize) a Sputniku. Zpráva udává, že informační média jsou součástí „ovlivňovací kampaně“ Kremlu, a poté cituje své vlastní ubohé odůvodnění, jako “důkaz”, že se Rusko nabouralo do amerických voleb. Pokud „strážci americké národní bezpečnosti“ nemají nic jiného v zásobě, můžeme si být jisti, že jejich strašení Ruskem je holým nesmyslem.

V minulosti Ameriky byla doba, kdy stínové, nevolené elity mohly kontrolovat společnost skrze jednotná, poslušná média a servilní politiky, kteří ohýbali hřbety před svými chlebodárci. Mezi lidmi také existovalo naivní přesvědčení, že bezpečnostní služby brání výsostné národní zájmy.

Ale běda, už tomu tak není. Lidé se poučili a již tolik nepodléhají masivní manipulaci a kriminalitě těchto stínových sil, které kují války a změny režimů po celém světě, ze kterých pak benefituje uzounká vrstvička korporátních mocipánů. Řadoví Američané platí svými životy a majetky za machinace této vládnoucí kliky.

Zpravodajským šéfům amerického státu ve státě mohl dát za pravdu Obama, Kongres a média, v jejich vinění Ruska z podvratné činnosti. Ale rostoucí množství lidí, jak v USA, tak všude jinde po světě, prohlédlo tyto lži a nepřátelskou agendu vůči Rusku - choromyslné nepřátelství, které pouze slouží elitářským zájmům tohoto státu ve státě.

Kdysi obávaný a vážený americký stát ve státě, nyní řeší vážné dilema a možná i existenční krizi. Je si dobře vědom toho, že z jeho kdysi velké důvěryhodnosti a vážnosti zbývají pouze trosky.

Doposud vždy v historii američtí mocipáni beztrestně vyvázli z iniciování válek a konfliktů pod falešnou vlajkou a zinscenovaných katastrof: ne tak úplně překvapivý japonský útok na Pearl Harbor, vykonstruovaný incident v Tonkinském zálivu, který eskaloval v genocidní válku ve Vietnamu, podezřelé teroristické útoky z 11. září a neexistující zbraně hromadného ničení v Iráku, a tak bychom mohli pokračovat.

Ta samá válkychtivá americká vládnoucí elita by chtěla další závody ve zbrojení, jakým byla studená válka Pentagon-Rusko. Ale tentokrát se od začátku jednalo o dokonale průhlednou frašku. Americká strašidla spolu s elitářským establishmentem jsou si vědomi, že Trump, Američané, Rusko a celý zbytek světa o nich vědí, že již nemají co nabídnout.

Bez důvěryhodnosti, bez morálky a bez autority; americký stát ve státě má velký problém.

Poznámka editora

Panuje určitá nejistota, jak překládat anglický výraz deep state. Doslova přeloženo je to hluboký stát, ale to nevystihuje mínění přesně. Zde v článku překladatelka použila výraz stát ve státě. To je možná lepší, ale pořád to není přesně ono. Deep state v podstatě znamená stínovou vládu nevolených. Šedé eminence za scénou, které tahají nitky. Jsou to zástupci a lobbisté nadnárodních koncernů, bankovní domy, finančníci, tajné služby, vojenští bezpečnostní poradci a generálové a pak jakási šedá, nejmenovaná skupina mocných. Zkuste navrhnout v diskuzi vhodný výraz.