Trumpovo vítězství nebylo ideologické. Bylo brilantní

Prostým faktem je, že Trumpovo pochopení americké národní politiky bylo vynikající, dokonce lepší, než měl kandidát, který byl všemi průzkumy veřejného mínění v průběhu primárních voleb ukazován jako osoba, kterou většina lidí nejvíce upřednostňuje, a který je tedy schopen porazit jakékoliv ostatní kandidáty v jednotlivých volebních kolech: Bernie Sanders. (Viz zde  (http://www.realclearpolitics.com/epolls/2016/president/2016_presidential_race.html) a zde ohledně důkazu). (A pokud by zůstaly ještě nějaké pochybnosti v souvislosti s tím, proč byl preferován, zvažte tuto zprávu od agentury Reuters, která se objevila ve 3:00 ráno ve středu 9. listopadu hned po hlasování: „Američtí voliči chtějí, aby lídr ukončil výhody bohatých a mocných – Reuters/průzkum veřejného mínění Ipsos”. Například tento průzkum veřejného mínění, kterého se zúčastnilo 10 000 lidí, kteří právě vycházeli z volebních místností, ukázal, že „75% souhlasí, že Amerika potřebuje silného lídra, který by převzal zemi zpět od bohatých a mocných.“ To bylo také poselství Bernieho Sanderse. Trumpova volební kampaň přivedla právě takovéto lidi k volbám.)

Sanders měl možná právo se domnívat, že největší oblíbenost je obecně největším samostatným prediktivním faktorem, určujícím prezidentského kandidáta, který dosáhne na vítězství (a on měl největší oblíbenost), ale opomněl (stejně jako jeho soupeřka Hillary Clintonová) důležitost faktoru emoční intenzity, kterou Trump bravurně využil. (To lze zřetelně vidět, když se podíváte na výsledky průzkumu veřejného mínění „exit poll“: konkrétní lidé, kteří šli k volbám – stejní lidé, kteří se účastnili průzkumu, právě když vycházeli z volebních místností – se zásadně lišili od typického vzoru amerických „pravděpodobných voličů“, kteří byli dotazováni v předvolebním průzkumu! Trump trumfnul veškerá tradiční politická přesvědčení. Tento úspěch je prostě ohromující.)

Zatímco Sanders nedokázal rozpoznat, že v primárkách Demokratické strany byla emocionálnější intenzita pro stávající, clintonovsko-obamovskou Demokratickou stranu, zaměřenou proti FDR, než pro ideologický progresivismus (dědictví F. D. Roosevelta, které ovládalo Demokratickou stranu předtím, než vyhrál volby Bill Clinton v roce 1992) – což Hillary pochopila, a ukázalo se to jako správné – stalo se, že nezpůsobilá, avšak aristokraty podporovaná politička Hillary Clintonová, byla schopná mu ukrást nominaci Demokratické strany. Trumpovi se snadno podařilo nashromáždit co nejvíce hlasů během primárek na přeplněném bitevním poli se 17 kandidáty, takže se stal kandidátem jedné ze dvou hlavních politických stran a následně čelil nekompetentní Hillary v hlavních volbách.

Z pohledu Bernieho Sanderse takový volební boj mezi dvěma kandidáty, jejichž oblíbenost byla v konečném průzkumu hodnocena velmi negativně, nemohl mít z hlediska politiky velký smysl, a proto se rozhodl podpořit zlodějku Hillary a stát se tak neviditelným subjektem Demokratické strany (stav po roce 1992, hluboká zkorumpovanost), místo aby založil autentické nezávislé politické hnutí – nikoli politickou stranu, ale politické hnutí – které by si čestně, bez předpojatosti, a po zralé úvaze vybralo, kteří kandidáti, z jakých dvou politických stran, poskytnou proti oponentovi zvoleného kandidáta největší výhody a způsobí nejmenší škodu těsně před progresivním, blížícím se cílem. (To pro něj byla jediná konstruktivní cesta kupředu poté, co ho Hillary okradla.) Vybral si však konzervativní, pomalou cestu.

Sanders se rozhodl stát se jen kolečkem v ošklivém, bezcharakterním proaristokratickém stroji, křídlem Demokratické strany aristokracie Spojených států amerických.

Poté, co Trump vyhrál nominaci Republikánské strany (což udělal čestně), nadále stavěl na tomto úspěchu původního protiaristokratického hnutí (neboli „proti establishmentu“), mimo Republikánskou stranu.

Jeho základní protiaristokratické poselství zůstalo nezměněno, a on, jako republikánský kandidát, čelil největšímu rozhodnutí v celé své kampani: zda dosáhnout na miliony Sandersových voličů (tj. největší ze všech hlasovacích segmentů), což by znamenalo připojit se k tomu, co nyní zdůrazňovala Hillary – stav po roce 1992, Bill Clinton, Demokratická strana – tedy větší důraz na rasu i pohlaví, než na společenskou třídu, pokud jde o to, co představuje největší překážku k dosažení rovnosti ekonomických příležitostí v Americe (v takovém případě by Trump přijal základní poselství kampaně Hillary Clintonové), nebo místo toho zůstat u svého původního poselství, že vyšší společenská třída (a „korupce elit“ v pozadí) představuje největší bariéru proti dosažení „rovnostářské společnosti“.

Trump - moudře, jak se to nyní jeví - zvolil druhou cestu (původní základní poselství Berniho Sanderse): byl odhodlán udržet si tuto silnou výhodu („populistickou“ sílu), aby byl schopen přivést v den voleb co největší počet voličů k volebním urnám ve státech, kde mají šanci vyhrát republikáni i demokraté, a rozdrtit svou soupeřku, která očekávala, že vyhraje u „koalice“ hlasovacích segmentů: ženy, černoši, Hispánci, muslimové, atd. Předpokládala, že osobní skupinová identifikace by u těchto lidí mohla v dostatečné míře přemoci jakékoli negativní pocity, které by mohli tito lidé mít v souvislosti s dlouhodobým zneužíváním pravomoci veřejného činitele ve prospěch svých finančních podporovatelů, a tím by porazila „fanatika“ Donalda Trumpa; ukázalo se, že se mýlí.

Jaké budou nejvýznamnější důsledky Trumpova vítězství?

Já, volič Bernieho Sanderse, jsem hlasoval pro Trumpa v neprospěch Hillary, a to z důvodů, které jsem uvedl již dříve, kde jsem popsal důsledky, jaké by přineslo Trumpovo vítězství. (Viz “Jsem volič Bernieho Sanderse: Zde uvádím, proč budu hlasovat pro Trumpa“.) Při té příležitosti jsem vše shrnul:

Trump rychle posunuje politický střed Ameriky opačným směrem, než byl směr Billa Clintona, Baracka Obamy a Hillary Clintonové, což bylo směrem ke konzervatismu, pryč od progresivismu: tito konzervativní demokratičtí prezidenti a (nyní) rádoby prezidentka posunovali politický střed Ameriky výrazně směrem k pravici (mezinárodní korporační agenda). Prezident Trump by zvrátil politický směr, jakým byla tato vedena od roku 1993.

Pokud my, progresivisté, nepomůžeme Trumpovi, aby tak učinil, zahodíme jedinou takovou příležitost, která americké oligarchii proklouzla a kterou nám umožnila. Kdyby byla prezidentkou Hillary Clintonová, měla by podporu téměř všech demokratů v Kongresu, bez ohledu na to, jak pravicové by její návrhy byly, a její bohatí finanční podporovatelé by si koupili dost republikánů v Kongresu, aby z ní vytvořili nejefektivnější, nejkonzervativnější demokratickou prezidentku v posledních desetiletích, ne-li staletích. Z těchto vyhlídek až mrazí.

Největší námitka, kterou od mých kolegů progresivistů slyším, zní: „Ale myslete na lidi, které bude jmenovat na vedoucí místa Nejvyššího soudu USA!“ A mojí odpovědí na tuto otázku je: “Tohle není ‘studená válka‘, je to mnohem horší.“

Hillary Clintonová se zavázala dokončit kampaň Baracka Obamy, vedoucí k jaderné válce proti Rusku, a dokonce i otázka Nejvyššího soudu je ve srovnání s tím triviální. Kromě toho, jak jsem uvedl v “Jsem volič Bernieho Sanderse: Zde uvádím, proč budu hlasovat pro Trumpa“, z Trumpa by se ve skutečnosti mohl vyklubat mnohem progresivnější prezident, než se očekává. Ale dokonce i když se ukáže, že tomu tak není, Trump je zcela odhodlán zastavit americkou agresi proti Rusku: největší smolař v těchto prezidentských volbách je George Herbert Walker Bush, osoba, která v roce 1990 tajně stanovila americký plán dobýt Rusko, a tento plán každý prezident od té doby uskutečňoval, od Hillary Clintonové se očekávalo, že tuto operaci dokončí.

Toto jsou tudíž historické volby Spojených států: Konečně se americká vláda odvrátí od cesty k válce proti Rusku, po níž Spojené státy vedly celý svět od roku 1990. Jsem šokován, a zároveň se mi nesmírně ulevilo, když jsem viděl výsledek – dokonce i když se ukáže, že Trump je špatný (tj. konzervativní, opak progresivního) prezident ve všech ostatních záležitostech (včetně Nejvyššího soudu).

Dokonce i v tom nejhorším případě bude Trump mnohem lepším prezidentem, než by byla neokonzervativní Hillary Clintonová.

Děkuji Vám, Donalde Trumpe! Bez vašeho úspěchu by byly nyní pravděpodobné důsledky katastrofální, dokonce ještě horší, než důsledky toho, o co se Hillary Clintonová zapříčinila jako americká ministryně zahraničí.