Na cestě k hospodářské integraci NAFTA - EU? Úniková obchodní dohoda EU-Kanada (CETA) připravuje půdu ...

Integrace NAFTA-EU může změnit politickou architekturu Evropské unie.

Integrace EU-NAFTA je součástí neoliberální agendy Washingtonu.

Na cestě k vytvoření Severoatlantické oblasti obchodu a investic (NATIA), obchodnímu bloku víceméně se (geograficky) kryjícímu se Severoatlantickou aliancí (NATO)?

Geopolitické důsledky jsou dalekosáhlé: Washington zastíní Brusel.

Ratifikace této dohody musí být zablokována

Předpokládá se, že ani ne za měsíc bude kriticky důležitá „dohoda o volném obchodu“ mezi Kanadou a Evropskou unií podepsána a ratifikována v Dolní sněmovně v Ottawě a v Evropského parlamentu.

Komplexní hospodářskou a obchodní dohodu mezi Kanadou a Evropskou unií (CETA) média prezentují jako „prestižní ujednání upevňující celkové vztahy Kanady s Evropskou unií“.

Ale je tu víc, než se na první pohled zdá.

Dohoda CETA – veřejnému mínění prezentovaná jako neškodné „bilaterální“ obchodní ujednání mezi EU a Kanadou – je fakticky zamaskovanou dohodou TTIP.

Zahrnuje celou škálu neoliberálních politik: komoditní obchod, obchod se službami, investice, duševní vlastnictví, finanční služby přesně tak, jak jsou obsaženy v dohodě TTIP sponzorované Spojenými státy. Je de facto věrnou kopií kontroverzní Transatlantické dohody o obchodu a investicích (TTIP) mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými, která byla dočasně „zablokována“ jak Evropským parlamentem,tak Kongresem USA.

Globální obchod je součástí imperiální agendy

TTIP, CETA, TISA a Trans-tichomořského partnerství (TPP) jsou základními stavebními kameny globální „imperiální“ obchodní struktury. NAFTA-Asijsko-tichomořský obchodní blok závisí na přijetí kontroverzního Trans-tichomořské partnerství (TPP).

„Regulatorní konvergence“ je tématem globálních obchodních jednání. Nemá nic společného s volným obchodem. Právě naopak: vyžaduje konformitu a napodobování při formulování vnitrostátních pravidel a předpisů jménem silných nadnárodních konglomerátů. Regulatorní konvergence předpokládá „odstranění překážek“ obchodu a investicím spojené s homogenními a „přátelskými“ předpisy (jako například úsporná opatření, krácení sociálních programů, oslabování pracovněprávní legislativy, korporacím vstřícné zákony v oblasti životního prostředí a ochrany spotřebitele, „národní zacházení“ se zahraničními investory, nulové dotace pro zemědělce atd.)

Netřeba připomínat, že národní suverenitu vidí Washington jako překážku pro „regulatorní konvergenci“.

CETA a TTIP

Zatímco ničivé hospodářské a sociální důsledky transatlantických obchodních dohod USA s EU (TTIP a TISA) včetně ztráty národní suverenity členských států EU byly předmětem úporných veřejných protestů, sjednávání dohody CETA (která vychází z podobných neoliberálních základů) pokračuje prakticky bez většího odporu, bez diskusí, s minimálními protesty, na politické úrovni bez seriózní opozice.

Ministři zemí EU svolávají 18. října mimořádné setkání, aby dohoda CETA mohla být podepsána během návštěvy kanadského ministerského předsedy Justina Trudeau v Bruselu 27. října a aby mohla příští rok vstoupit v platnost.

Ale zatímco se CETA blížila ke schválení, Transatlantická obchodní a investiční dohoda (TTIP) o volném obchodu s USA utrpěla před začátkem zasedání novou ránu, když rakouský ministr hospodářství Reinhold Mitterlehner vyzval své partnery v EU k ukončení jednání.

Prohlásil, že „TTIP se stala metaforou pro nevázané jednání velkých korporací. Má negativní konotace. Chceme dosáhnout dobré vyvážení dohody, ale to si vyžaduje jiný přístup.“

Mitterlehner tak zopakoval komentáře francouzského ministra obchodu Matthiase Fekla z minulého měsíce, když požádal zastavit jednání o TTIP poté, co německý ministr hospodářství Sigmar Gabriel prohlásil, že jednání jsou „de facto mrtvá“.

Fekl prohlásil, že Spojené státy požadovaly příliš mnoho a byly málo flexibilní.

„Blíží se k nám šílený mechanismus, jednání jsou fiaskem, nikdo nevěří v úspěšný konec,“ uvedl pro německý ekonomický deník Handelsblatt.

TTIP by vytvořila největší světovou zónu volného obchodu s trhem pro 850 milionů spotřebitelů táhnoucí se od Havaje do Helsinek.

Ale dohoda projednávaná od roku 2013 se stala horkým bramborem v předvečer nadcházejících klíčových parlamentních voleb ve Spojených státech, Francii a Německu. Washington a Brusel se oficiálně zavázaly k uzavření dohody o volném obchodu před ochodem prezidenta Baracka Obamy z úřadu v lednu příštího roku.

V Evropě převládají hluboce zakořeněné obavy, že dohoda by zakotvila pro evropskou osmadvacítku nižší standardy v takových klíčových oblastech jako například veřejné zdraví a sociální sféra.

(Deutsche Welle, 23. září 2016)

Dohodu USA-EU o TTIP vidí protestní hnutí jako mechanismus, kterým si korporátní Amerika přivlastňuje ekonomické prostředí Evropy.

Byla transatlantická obchodní dohoda TTIP projednávaná za zavřenými dveřmi zablokována?

V tomto ohledu by se mohlo zdát, že evropští politici hrají podvodnou dvojí hru: pod tlakem veřejnosti a protestního hnutí, aby „ukončili jednání“ neochotně přistoupili k „pozastavení projednávání“ TTIP, zatímco současně protlačují dojednání dohody CETA s Kanadou. Schválení CETA by v praxi potvrdilo de facto naplňování dohody TTIP sponzorované Spojenými státy (nebo její formální přijetí v pozdějším stádiu, případně pod jiným názvem, viz níže).

Analytici a politici nechtějí přiznat, že Kanada je (politicky a ekonomicky) silně integrovaná do USA. Firemní a finanční establishment Spojených států a Kanady je také integrován. Obchodní dohoda členského státu NAFTA, tedy Kanady, s Evropskou unií by nevyhnutelně vedla k de facto integraci EU do obchodních struktur NAFTA, které jsou řízeny Washingtonem a Wall Streetem.

Integrace USA-Kanada se neomezuje na obchod a investice v rámci NAFTA, ale zahrnuje také zahraniční politiku, vojenství, vymáhání práva a vnitřní bezpečnost, zpravodajské služby, ropovody a plynovody, silniční dopravu, imigrační a pohraniční službu, strategické vodní cesty a námořní legislativu atd.

CETA představuje pro Washington zadní vrátka

TTIP bude zavedena prostřednictvím Kanady spíše de facto než de iure.

Hned na počátku místo toho, aby byla zahájena přímá obchodní jednání mezi NAFTA a EU, která by se setkala se značným odporem, Washington vyzval Kanadu a Mexiko, aby rozběhly paralelní „bilaterální“ obchodní dohody s EU, což by nakonec vytvořilo podmínky pro integraci NAFTA a EU, které by se stalo jádrem amerického impéria v podobě Atlantického obchodního bloku.

Obchod a militarizace jdou ruku v ruce. Navrhovaný Atlantický obchodní blok by se kryl se strukturami NATO a Severoatlantické aliance (které jsou v praxi rovněž kontrolovány USA).

CETA je obyčejnou kopií: byla zformulována v době Harperovy vlády v roce 2009 v úzké spolupráci s Washingtonem a Bruselem. Harperova vláda byla Washingtonem pověřena „urychleně dosáhnout souhlasu s jednáním o CETA tak, aby EU neztratila zájem o TTIP a aby se zabránilo zpoždění následkem narůstajících diskusí ohledně sporných prvků“.

USA, Kanada a Mexiko jsou zatím jen členskými státy Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA), zatímco konečným cílem Washingtonu je vytvořit integrovanou Severoamerickou unii, tedy unii Spojených států s provinciemi Severní Ameriky. Ta již je v mnoha ohledech funkční.

Dohoda o CETA představuje jakási zadní vrátka, vytvořená v úzké návaznosti na TTIP. Její schválení by znamenalo de facto (spíše než de iure) schválení širší dohody o TTIP a vedlo by k integraci obchodních struktur „Severoamerické unie“ a Evropské unie. Vytvořilo by fait accompli a přivedlo by k obnovení jednání o TTIP, s největší pravděpodobností pod jiným názvem.

Jedná se o korporátní převzetí, a to jak v EU, tak i v Severní Americe: poslouží ke zničení a podkopání ekonomik na místní úrovni, k rozbití rodinných farem, bankrotu malých a středních podniků, k likvidaci sociálních programů atd.

Je důležité, aby se lidé v USA, v Kanadě a v Evropské unii pevně postavili proti podpisu a ratifikaci Komplexní hospodářské a obchodní dohody mezi Kanadou a Evropskou unií (CETA).

(V Kanadě se ujímá vedení boje proti tomu, aby premiér Justin Trudeau podepsal smlouvu o CETA, bývalý ministr obrany a místopředseda vlády Pierra Trudeau Paul Hellyer.)