Kdy dojde světu trpělivost s USA?

Licoměrné a zločinné počínání amerických vojenských sil v Iráku a v Sýrii už přestává bavit i jejich samotné vojáky, takže sabotují vlastní činnost a frustrovaně upadají do letargie. Není totiž dost dobře možné účinně podporovat místní „bojovníky za svobodu“ a zároveň s nimi zacházet jako s teroristy a střílet je jako islamistické vrahy. Postup USA v oblasti je natolik schizofrenní, že ani jejich vlastní vyjednavači už netuší, o čem vlastně mluví, kde končí diplomacie a kde začíná vojenská taktika. Nemají pod kontrolou „umírněné“ rebely ani hrdlořezy z Islámského státu, přestávají rozeznávat, kdo je vlastně spojenec a kdo nepřítel. Jediným subjektem konfliktu, kterého nemohou ani cítit a na jehož hrozbě se shodnou, je samotné Rusko. Jak by ne, když právě ruská moc z nich dělá frustrované a vzteklé lasičky zabředávající do vlastních sítí lží, podvodů a zlomyslnosti.

Kdy USA přestanou do světa vyvážet svoji špinavou demokracii, militaristické násilí a liberální neomalenost, špinavé dolary a toxický kapitál, svůj kořistnický byznys a vládu hmoty nad duchem, svoji pokleslou popkulturu a genderové zvrhlosti, svůj environmentální kanibalismus, židovskou chamtivost, zpupnou nadřazenost a náboženství peněz, svůj rasový protlak negramotné a sociálně retardované populace, bezohlednost a surovost svých predátorských a finančně korporátních elit, svůj nový světový řád bez národní identity, pokrevní soudržnosti a organické pospolitosti, bez existenciální svobody a mužné hrdosti? Marně hledám v paměti, co přinesla Amerika světu dobrého, kromě konzumní zvrácenosti, vylhané svobody jedince, vulgární filosofie, ekonomicko-sociální pavědy, politické dysfunkce, převrácení všech hodnot lidskosti a úpadku morálky.

Vizitka amerických globalistů

Slušný výčet pejorativních vyjádření výplodů americké hegemonie za posledních padesát let, není-liž pravda? Nejsem si jist, že každý čtenář správně pochopil jejich význam. Nicméně jde tady řeč o amerických globalistech, o onom mizivém procentu populace vlastnícím osmdesát nebo devadesát procent bohatství amerického státu a diktujícím stejné poměry všem údajně vyspělým zemím Západu. Takový nepoměr v přístupu ke zdrojům lidské existence nemá devastující dopad pouze na ekonomický a sociální rozvoj dotčených zemí. Astronomické sumy finančních prostředků, jakými tyto buržoazní elity disponují, mají především fatální vliv na jejich myšlení a psychiku. Lze si jen těžko představit větší povýšenost, pýchu, pocit vyvolenosti a více nadřazený postoj, jaký je vede k názoru, že jsou to právě ony, komu přísluší právo a moc vládnout světu. Tudíž tomu světu vládnou, ovšem nikoliv jako osvícení panovníci, ale jako adolescentní gambleři v počítačové hře fascinováni vlastní mocí ovlivňovat běh světa.

Jejich motivace není dána odhodláním přivést svět do lepšího stavu. Na to nemají dost vědomostí, klasického vzdělání ani hlubšího poznání přirozeného řádu světa. Oni jednoduše hrají o vítězství v dobývání svého virtuálního Olympu, svého královského postavení, a každý subjekt, který jim v tom klade odpor, je totéž, co animovaná nestvůra, jíž je nutné odstřelit. Každý nezdar je dohání k zuřivosti a pod vlivem emocí hledají libovolně nízké způsoby, jak vyzrát nad svými odpůrci, nad každým, kdo není ochoten sklonit se před jejich vůlí. Tento zápas, tento herní zápal, není z jejich strany dán ničím ušlechtilým. Hrají a bojují pro to, aby se bavili, aby nezemřeli nudou, protože jinak jim nic nechybí, nic z hmotných statků, o něž usiluje zbytek světa, nemohou potřebovat, protože už mají vše, na co si vzpomenou.

Mám silnou obavu, že všichni zastánci konspiračních teorií vesměs přeceňují duševní úroveň dotčených konspirátorů. Tyto spiklenecké elity postrádají duchovní rozměr. Vrcholem duchovnosti je jim židovský rabín, jeho chtonické, materialistické a přízemní učení o nadřazené úloze kupců a finančních mágů. Typickým představitelem jednoho procenta superzbohatlíků je individuum s omezenou pamětí, s omezeným rozumem a s průměrnou inteligencí. Stejně nízká inteligence určuje i samotný ekonomismus tržně kapitalistického systému a jeho teorie politické ekonomie vyprodukované židovskými akademiky. Nejde o žádné mudrce, učence či vzdělance.

Charakter západních vůdců a jejich amerických představitelů jasně dokumentují výše zmíněné postoje k syrské válce a k Rusku, které v osobě Vladimíra Putina skládá obraz ohnivého démona, proti němuž je třeba napřít všechny dostupné softwarové i hardwarové nástroje v jejich kybernetické válce civilizací. Není divu, že se probudila stará a ve stínu západní industrializace spící feudální aristokracie, která se už nemůže dívat na tak bezduchý rozvrat světového řádu a základních předpokladů jeho udržitelné existence. Staronové globální elity nyní zahájily kampaň proti americkým globalistům. Jejich prvním kandidátem je Donald Trump – on jako světlý rytíř povstal proti nemocné Hillary Clintonové – proti symbolu umírajících USA. Středověk neskončil, středověk trvá, jak se zpívá v jedné české populární písni. Američané musejí nyní najít cestu k sobě samým a pochopit, z jakých kulturních a v pravdě evropských základů původně vyrostla jejich svoboda. Snad je takový „návrat ke kořenům“ vhodný pro Ameriku, snad i pro západní Evropu rozloženou invazí alogenních etnik, ne ovšem pro nás Slovany.

Oligarchie po česku

Odraz tristního mocenského úpadku Západu můžeme v menších rozměrech sledovat i v naší české kotlině. Původní politické loutky vládnoucí-nevládnoucí českému národu a jejich pasivní roli údržbářů a vyžírků postkomunistického, pseudodemokratického a koloniálního kapitalistického systému nyní střídá nová garnitura oligarchů v čele s vrchním manažerem obrozené české buržoazie Andrejem Babišem. Obraz Ameriky se nám sem promítá v provedení české malosti.

Babiš je klasicky nevzdělaný zbohatlík bez politického názoru a bez ducha. O to výš sahá jeho ego, jeho sebehodnocení a nadutost. Jedinou Babišovou ambicí je nastolit ryzí vládu oligarchie bez politických příživníků, zlodějů a podvodníků. Razí názor, že vládnout zemi mají ti, kdo jsou úspěšní v reálném životě. Nikoho při tom nenechává na pochybách, že úspěšný v reálném životě je člověk bohatý, člověk, který se domohl soukromého vlastnictví kapitálu a mocného postavení pomocí byznysu. Úspěšný je jednoduše ten, kdo má prachy a získal je v mezích zákona volného trhu a konkurenční soutěže bez regulatorních omezení. Vládnout nám proto mají zbohatlíci, podnikatelé, kteří si hledí dobývání zisku a mají k tomu dostatečně široké lokty, podnikatelé, kteří si raději přivolají do vlastní země imigranty jako levnou pracovní sílu, než aby zaplatili vlastním lidem důstojnou mzdu, tržní predátoři, pro něž člověk představuje drahou nákladovou položku, jíž je třeba držet zkrátka, ne-li rovnou eliminovat.

Inteligentní a vzdělaní lidé, jinými slovy praví učenci a vzdělanci, lidé zastupující skutečnou intelektuální elitu v naší zemi podle Babišových kritérií rozhodně úspěšní nejsou. Oni jsou většinou docela chudí a dokonce ani netouží po bohatství. Byznysmen je pro ně nadávka a firmu zakládají pouze tehdy, pokud jejím prostřednictvím hodlají uplatnit svůj tvůrčí vklad společnosti. Často proto samozřejmě podlehnou konkurenci, čili těm, kdo řídí firmu podle bilance výnosů a nákladů, zisku a ztrát, tržního podílu a podstavení na trhu, ne podle společenské hodnoty toho, co vytvářejí. Dobří lidé dělají správné věci bez ohledu na zisk, jaký jim z toho plyne. Pouze tací lidé mohou vládnout moudře a spravedlivě ve prospěch všech a nikdy nebudou řídit stát jako firmu, aniž by při tom museli rozhazovat nebo snad prošustrovat jim svěřené peníze daňových poplatníků. Nikdy nebudou propagovat oligarchii, ovšem ani demokracii. Vždy budou mít totiž před očima vládu nejlepších z nás, osvícenou vládu mající nejvyšší možné poznání a duchovní vhled do kosmického řádu a jeho zákonů – jinými slovy aristokracii.