Zastavme Fed, než bude zase pozdě

Ano, slyšeli jste správně. Americké korporace momentálně vydávají více, než přijímají, což se z morálního hlediska rovná vyvraždění vlastních potomků.

Tyto společnosti se zcela zřekly tradiční praxe reinvestování přebytků do modernizace výroby a produkce, nebo do výzkumu a vývoje. Místo toho se účastní dlouhodobého likvidačního procesu, ve kterém používají dobré jméno svých společností k půjčování si co možná nejvíce peněz z dluhopisových fondů, které potom rozdělí mezi nenasytné šéfy a akcionáře. Tato destruktivní praxe má svůj původ v dlouhodobě nízkých úrokových sazbách a levných penězích, které Fed vytisknul ve snaze o akumulaci kapitálu v době, kdy je ekonomika stále zabředlá v stagnaci. Prohlubující se propast mezi super bohatými a zbytkem společnosti, která vznikla na konci finanční krize v r. 2008, jen vypovídá o faktu, že plán Fedu překonal i ty nejdivočejší představy. Bohatí stále bohatnou, zatímco střední třídy se topí v oceánu dluhů. Tohle pochází z CNBC:

„Korporátní dluh během několika příštích let naroste díky levným penězům z globálních centrálních bank, dle středečního oznámení, které varuje před možnou krizí způsobenou všemi těmi novými, vypůjčenými, všudypřítomnými penězi.

Dle odhadu ratingové agentury S&P vzroste do roku 2020 obchodní dluh ze současných 51 bilionu dolarů na 75 bilionu. Za normálních okolností by to nepředstavovalo velký problém, pokud zůstane ratingové hodnocení vysoké, úrokové sazby a inflace se budou držet nízko a ekonomika poroste.

Ale....... pokud se zvýší úrokové sazby a ekonomice se přestane dařit, bude mít korporátní Amerika s dluhy velký problém. Nakládat s obligacemi bude obtížnější, pokud se zvýší inflace a úrokové sazby, zatímco zpomalující se ekonomika bude mít neblahý vliv na business a schopnost splácení dluhů. …

Centrální banky jsou stále v zajetí myšlenky, že růst založený na objemu úvěrů je zdravý pro globální ekonomiku,“ uvádí S&P. “Náš výzkum ale jasně ukazuje, že uvolněná monetární politika vedla k zvýšení finančního rizika, kdy korporátní půjčky rostou daleko rychleji, než ty globální ekonomiky…” (Korporátní dluh vyletěl na 75 bilionu dolarů: říká S&P, CNBC)

No, pokud jsou ta rizika tak velká, tak proč Fed podporuje tuto škodlivou praxi svými nízkými úroky a super vstřícnou monetární politikou?

Mohlo by to být tak, že Fed vůbec není ‚nezávislou‘ institucí, jak tvrdí jeho zastánci, ale jen prodlouženou ‚rukou zákona‘ velkých bank z Wall Street a megakorporací, které svévolně vytvářejí takové zákony, které nejlépe vyhovují jejich ziskuchtivým ambicím?

Takhle mi to aspoň připadá. Nakonec, kolik pracovních míst bylo vytvořeno tím, že Fed kvantitativně uvolnil 3 biliony dolarů?

V podstatě žádné. Zatímco hodnota cenných papírů se za stejné období více než ztrojnásobila, takže bohatství amerických plutokratů vzrostlo o několik řádů. Takže to podstatné je: Politika Fedu je představuje vítaný přínos pro vyžírky ale je katastrofou pro všechny ostatní.

Zároveň tento postup zdola-nahoru představuje i rizika. Podívejme se třeba na tento úryvek z článku o dividendách, který vyšel minulý týden ve Wall Street Journal:

„Data poukazují na úprk k cenným papírům jako reakci na pokles úrokových sazeb z posledních let. Mnoho investorů nyní opouští skomírající spořící produkty s pevným úrokem a investují do vysoce výnosných akciových fondů, což je dle názoru některých analytiků riskantní strategie, která může skončit ztrátou celoživotních úspor.

Toto riziko je vysoké částečně z toho důvodu, že výnosy, historicky nejdůležitější hnací mechanismus zhodnocování cenných papírů, stále klesají a ohodnocení se drží nad dlouhodobým průměrem. Mnoho společností vyplácí více na dividendách, než je jejich zisk, což je praxe dlouhodobě neudržitelná...

Problém je následující: Společnosti mohou zvyšovat vyplácení prostředků svým akcionářům jen do určité výše, pokud jejich zisky stagnují. A v dnešní době je pro americké společnosti velmi obtížné vykazovat ziskovost....“ (O co nyní jde především, jsou dividenda, Wall Street Journal)

Co to jednoduše znamená? Znamená to, že malí investoři si zahrávají s ohněm, když přesouvají své (nevelké) úspory z ultra bezpečných investic s fixním úrokem (jako US Treasuries) do nestabilních produktů (které mohou kdykoliv zkrachovat), jelikož Fed dlouhodobě drží nízkou úrokovou sazbu, která jen znehodnocuje jejich úspory. Nulové úrokové sazby by se daly nazvat ekonomickou loupeží. Dává to smysl? Pokračujme v citaci ze stejného článku:

„S vysokými dividendy na jedné straně a malým zisky na straně druhé, se společnosti vyplácením svým investorům doslova zbavují svých zisků. Dle S&P se během druhého čtvrtletí jednalo o nejvyšší částky od roku 2009“.

„Domnívám se, že se dostaneme do bodu, kdy se růst dividend zpomalí, pokud se nezmátoří zisky a tržby,“ uvedl Sam Stovall, kapitálový stratég S&P Global Market Intelligence“. (Wall Street Journal)

Ano, je to tak, Same. Společnosti nemohou donekonečna nafukovat dividendy, pokud se zisky smrskávají. A zisky budou menší a menší, pokud vláda nezvýší výdaje natolik, aby došlo k povzbuzení růstu. A to se ještě dlouho nestane, nedělejte si naděje.

Jediná věc, která drží toto podvodné Ponziho schéma pohromadě je fakt, že si společnosti vypůjčují stovky miliard dolarů na dluhopisových trzích od po zisku toužících investorů, kteří upřímně věří, že šéfové společností investují tyto prostředky do budoucnosti svých firem. Ale to není to, co dělají. Pěchují si kapsy penězi, takže si potom mohou rozšířit svou sbírku o další Lamborghini nebo Marca Chagalla. Tam ty prachy skutečně jdou, do velké černé díry vytvořené našimi přáteli z Fedu.

A to samé platí pro skupování cenných papírů, další podvod, který přetrvává díky sebevražedné úrokové politice Fedu. Nárůst zpětného odkupu akcií v době, kdy je na tom ekonomika prach bídně, se děje výhradně v důsledku možnosti získání směšně nízkého úroku. Takže přesto že spotřebitelé a domácnosti si nepůjčují v takovém množství, aby to stačilo na oživení ekonomiky, šéfové společností vrší dluh skupováním vlastních akcií, čímž efektivně ničí jakoukoliv perspektivu i jejich vlastního budoucího růstu. Říká se tomu korporátní harakiri. Podívejme se nyní na výňatek z článku, který vyšel v magazínu Barron‘s:

„Korporátní dluh se nyní blíží rekordním hodnotám, částečně kvůli půjčkám na skupování cenných papírů. Není to něco, co může přetrvat.

Trh s dluhopisy by měl věnovat pozornost těmto zpětným odkupům dluhopisů, ale ne pro jejich pozitivní vliv na cenu akcií. Majitelé dluhopisů by se místo toho měli ptát, odkud se bere hotovost, která je jim vyplácena. Vůbec se nemluví o tom, že tyto peníze byly vypůjčeny na úvěrových trzích a ti, co si je vypůjčili na skupování cenných papírů, se tímto dostali do velkých dluhů. Tohle vzbuzuje obavy na několika frontách zároveň.

První je fakt, že existující korporátní dluh dnes dosahuje rekordní výše. ....dle dat Fedu o toku finančních prostředků, činí korporátní dluh mimo finanční sektor 45,3% HDP. To téměř odpovídá úrovni z prvního čtvrtletí 2009 (45,4%) a překonává předcházející rekord z třetího čtvrtletí 2001 (44,9%).

V prvním čtvrtletí se korporátní dluh mimo finanční sektor dostal na úroveň 724 miliard dolarů. To je druhá nejvyšší zaznamenaná hodnota, kterou pouze překonává třetí čtvrtletí r. 2007 s 807 miliardami. Tyto podobnosti by nás měly vést k zamyšlení.“ (Skupování cenných papírů vede společnosti k zadlužení, Barron’s)

Samozřejmě, že Fed má všechna tato data k dispozici, ale navzdory všemu uplatňuje stále tutéž, smrtonosnou strategii, protože zájmy jeho mocných členů vysoce převyšují celospolečenská rizika. Taková je prostě povaha bestií.

Opravdu nechápu, jak se lidé mohou jen tak dívat, jak tato proradná, pokrytecká organizace funguje a nepodniknou nic k podpoře hnutí, která by tuto organizaci jednou provždy odstranila.

End the Fed (skoncujte s Fedem) je více než jen prázdný slogan, je to přímo boj o přežití.