Karimova smrt otevírá cestu pro ISIS

Uzbekistán a Západ

Uzbekistán je již dlouhou dobu pod přísným dohledem USA. Mnozí odborníci se shodují, že země je již řadu let na seznamu barevných revolucí, který vypracovalo ministerstvo zahraničí. K nejdramatičtějšímu zhoršení vztahů se „západními partnery“ došlo v roce 2005, po tzv. „událostech v Andižanu“. Tehdy, během procesu s místními podnikateli, kteří byli obviněni z toho, že jsou zapojeni do zakázané radikální islámské sekty, se ve městě Andižan začalo protestovat a objevily se výtržnosti, které přerostly do problémů s rukojmími. Vládní jednotky sice nepokoje potlačily, bylo však zabito asi 187 lidí. Během procesu, který poté následoval, se tvrdilo, že demonstranti vyzývali k džihádu, svržení vlády a vytvoření islámského chalífátu.

Západ nevzal všechna tato fakta v úvahu. Islam Karimov byl prohlášen krvavým diktátorem a na tuto zemi byly uvaleny sankce. Reakcí na tuto událost bylo, že z území Uzbekistánu byly odstraněny základny NATO. Bylo to právě po těchto událostech v Andižanu, kdy začaly Karimovy snahy o sbližování s Ruskem, i když se dříve vždy snažil držet odstup a vzhlížel směrem k revitalizaci v Šanghajské organizaci pro spolupráci (SCO). Nicméně Spojené státy neztratily naději, že ještě mohou obnovit svá aktiva v Uzbekistánu, a zároveň chápou, že je to zatím nemožné, dokud je Karimov u moci. To znamená, že odstranění Karimova nebo jeho nástupce je pro USA velmi výhodné.

Islámský stát

Hlavní slabinou Uzbekistánu je struktura tohoto státu, který je pevně v rukou jedné osoby, a to již po dobu 25 let. Ve volbách, které se v Uzbekistánu konaly, se tradičně ukázala míra podpory pro národního vůdce kolem 86 až 90 %. Ve skutečnosti měl celý systém kontroly v rukou výhradně Islam Karimov, který byl schopen vytvořit nezbytnou rovnováhu mezi domácími elitami a zahraničními vazbami.

Avšak pod rouškou vnější kontroly se již po dlouhou dobu připravovala monstrózní síť islámského extremismu. Uzbekistán je považován za jeden z kanálů ilegálního obchodování s drogami z Afghánistánu do Evropy a Asie. Zároveň zde Taliban našel živnou půdu pro rozšíření svých výcvikových základen a začal mít vliv na sítě. Bohužel s Karimovem u moci populace trpěla naprostou chudobou. Nedostatek pracovních míst, plynu a dokonce i elektřiny v nejvíce obydlených oblastech přispěl k růstu nespokojenosti a radikalizaci obyvatelstva.

Jsou tam buňky al-Kájdy a Talibanu, Islámské hnutí Uzbekistánu a Hizb ut-Tahrir, stejně jako mnoho menších radikálních islámských skupin, které aktivně provádějí nábor nových stoupenců.

Smrt Karimova otevírá brány pro ISIS, který tak začne v Uzbekistánu fungovat. Země se stane ohniskem nestability a jedním z výchozích bodů Islámského státu, pokud se elity nedohodnou na silném nástupci.

Nástupci Karimova

Islam Karimov nejmenoval svého nástupce. Nemůže být nahrazen synem, protože uzbecký vůdce měl jen dvě dcery, z nichž jedna je obviněna z korupce a ze zneužití moci. 44letá Gulnara Karimova, nejstarší prezidentova dcera, má na kontě několik set milionů dolarů, vykonávala různé vládní funkce, a je možné, že by mohla kandidovat na prezidentku.

Nicméně odborníci o tom pochybují. Je nepravděpodobné, že by uhlazená žena sjednotila elitní klany, zabránila sporům a rázně odmítla radikální islamisty. Mezi skutečné kandidáty na post hlavy Uzbekistánu patří „nynější“ premiér (jak je nazýván) Šavkat Mirzijajev. Coby Karimovův zástupce prokázal své kvality jako efektivní manažer, který ve skutečnosti řídí všechny mocenské struktury státu. Rustam Inojatov, šéf Národní bezpečnostní služby, je druhý možný nástupce, avšak tento 72letý politik nebyl příliš silný, i když má určitý vliv. Do boje o nejvyšší post se možná zapojí i vicepremiér Rustam Azimov. Tento politik je prozápadně orientovaný.

Nicméně v každém případě bude podle ústavy stát u moci Nigmatilu Juldašev, šéf parlamentu, a to po dobu dalších tří měsíců. Je možné, že se tento politik bude snažit zmocnit úřadu prezidenta. Nicméně situace se může rychle vyvíjet, stejně jako v Turkmenistánu, kde po smrti Saparmurata Nijazova měl podle ústavy vést zemi předseda parlamentu (Majlis), ale bylo proti němu zahájeno trestní řízení a prozatímním prezidentem se stal Gurbanguly Berdimuhamedow.

V blízké budoucnosti uvidíme, jak se budou v Uzbekistánu události vyvíjet. Sledujte naše zpravodajství, abyste byli o těchto událostech včas informováni.